LN: Omezuje vás jako spisovatelku současný nouzový stav?
Nijak zvlášť. Jen ve dny, kdy mám na starosti dceru, toho moc neudělám, ale takové dny nejsou všechny, neboť někdy ji má její otec a někdy moji rodiče.
LN: A omezuje vás nouzový stav jako scenáristku? Děláte ještě pro Českou televizi?
Pro Českou televizi dělám už jen minimálně, moje hlavní scenáristická, vlastně dramaturgická práce je na seriálu Ulice, který se samozřejmě kvůli koronaviru také přestal natáčet.
  |
LN: Přijde vám ta zvýšená státní aktivita kolem koronavirové pandemie jako adekvátní? Při vědomí, že ročně pomřou po světě miliony lidí na AIDS, rakovinu, malárii, tuberkulózu?
Spíše ano.
LN: Takže nějaké nadměrečné omezování osobních svobod v tom nevidíte?
Zatím snad ani ne.
LN: Máte strach, co bude?
Ne v souvislosti s tímto koronavirem, stále mám strach spíše vzhledem ke změnám klimatu. A pak se samozřejmě bojím mnoha dalších věcí.
LN: Čeho například?
Například toho, že někdo z mých blízkých vážně onemocní. Nebo že mi psa srazí auto.
LN: Co podle vás provede pandemie s knižním byznysem? Zkrachují nakladatelství, přijdou autoři a překladatelé na buben – anebo to zvládnou?
To asi nejvíc záleží na tom, jak to dlouho potrvá, a také na nějaké státní podpoře tohoto odvětví. Jistě že pro malá nakladatelství to může být velký problém.
LN: Nejvíc ale dneska křičí ti největší hráči, jako Euromedia nebo Albatros...
Oni jsou nejspíš jenom víc slyšet.
LN: Co je potřeba k tomu, aby knižní byznys pandemii přežil ve zdraví? Kdo by měl pomoct, a jak a s čím?
Kromě lidí, kteří by si hodně kupovali knihy, by mělo zřejmě nejvíce pomoct ministerstvo kultury.
LN: Myslíte, že budou mít lidi, až ta krize odezní, chuť kupovat knížky? Respektive budou na to mít peníze?
Doufám, že kniha není tak drahá, že taková krize, aby nebylo na knihu, to není. A ti, co měli chuť dosud, určitě budou mít i potom.
LN: Proč je kniha důležitá, proč ji člověk potřebuje?
Protože prostřednictvím čtení člověk objevuje nové světy, čtení podněcuje fantazii, rozšiřuje obzory jinak než jiné formy umění. A taky uklidňuje, už jen třeba tím, že při čtení se nedá přemýšlet o jiných věcech.
LN: S filmem nebo televizním seriálem je to jinak?
Jistě, tam je to daleko pasivnější, minimálně ten svět již vidíme, tam už fantazie nepracuje.
LN: Máte čas na čtení?
Čas asi ano, chuť méně. Práce na Ulici je hodně o čtení, takže já po tom, co přečtu několik desítek stránek za den, už nemám moc sílu na další čtení. Ulice teď sice pár týdnů nebyla, ale zase mám jinou práci, která obsahuje čtení scénářů, takže situace je pořád stejná.
LN: Sledujete aspoň, co píší vaše generační kolegyně, jako Hanišová, Horáková, Hůlová?
Moc ne, jen Hanišovou čtu, Houbařka mě hodně bavila.
LN: Může být současná situace pro spisovatele taky v něčem inspirativní?
Určitě může, pro kohokoli může být inspirativní cokoli.
LN: Co je inspirativní pro vás jako autorku?
Nejvíc příroda. Ale přiznám, že prázdné město, centrum Prahy, kam jsem tuhle – i přes zákaz, vím – vyrazila, se mi hodně líbilo.
LN: Ve své poslední knize Klub divných dětí líčíte příhody čtyř dětských outsiderů. Kde jste brala inspiraci: je to ze života, je to z vaší vlastní hlavy?
Částečně jsem ty děti stvořila podle svých dětských strachů, částečně jsem si je vymyslela, jedna postava je volně inspirována mým přítelem.
LN: Dva jsou kluci, dvě jsou holky, kdo se vám píše líp: kluk, nebo holka, muž, nebo žena?
Co se týká dětí, tak obojí stejně, z dospělých rozhodně ženy, ale ve stáří už zase obojí.
LN: Proč se vám dospělý muž píše hůř?
Zřejmě jim nerozumím dostatečně.
LN: Ve vašich knížkách není snad slovo navíc; prořezáváte, přepisujete, pilujete hodně?
Děkuju, to je hezké, že si to myslíte, já ale vím, že kdybych tomu věnovala více práce po samotném psaní, jistě by to bylo lepší. Ale když něco napíšu, už mě moc nebaví se tím zabývat. Do jisté míry samozřejmě musím, ale to už spíš pak ve spolupráci s editorem a nakladatelem.
LN: Takže prořezává, přepisuje, piluje redaktor knihy?
To asi ani taky ne, to já jim zase moc nedovolím. Prostě to takhle víceméně napíšu rovnou.
LN: Když knihu dopíšete, už vás moc nebaví se tím zabývat. Zajímají vás recenze, prodeje knížek, ceny, překlady – nebo to jde mimo vás?
Mě už nebaví zabývat se dál tím textem. Všechno ostatní mě baví, hodně mě baví řešit ilustrace a obálky, čtu recenze a zajímá mě, jak se kniha prodává...
LN: V posledních letech píšete hlavně pro děti a o dětech: Bertík a čmuchadlo, Kdo zabil Snížka?, Klub divných dětí. Ponouká vás k tomu vlastní dítě?
To není zcela pravda, mimo tyhle tři knihy jsem v posledních letech napsala dvě knihy pro dospělé a teď píšu třetí, takže to je spíš půl na půl. Nicméně neponouká mě k tomu vlastní dítě přímo, maximálně tím, že mám méně času a dětskou knihu mi netrvá napsat tak dlouho.
LN: Kniha pro děti dá míň práce než kniha pro dospělé? Přijde mi, že dítě je mnohdy náročnější čtenář než dospělý...
To s tím ne zcela souvisí, ale kniha pro děti je prostě kratší, takže ji napíšu rychleji.
LN: Změnilo vás mateřství: otevřelo nové obzory, zavřelo ty staré?
Nemyslím.
