Rakeťák poháněný fantazií. Snímek Rocketman je živelný zážitek, který diváka roztančí

Nečekaně velký hit loňska Bohemian Rhapsody, který to dotáhl k Oscarům a 900 milionům dolarů na vstupném do kin, oficiálně natočil Bryan Singer. Po jeho vyhazovu ovšem příběh Freddieho Mercuryho dokončil Dexter Fletcher. Po premiéře podobné novinky Rocketman, za níž už stojí oficiálně on, zamrzí, že třiapadesátiletý bývalý herec nedostal Queeny na starost hned na začátku.

Převyprávění osudu Eltona Johna podle scénáře Leea Halla (který napsal film Billy Elliot i jeho muzikálovou verzi, k níž hudbu složil právě John) se vine po podobné cestě jako Bohemian Rhapsody. Začíná tam, kam se děj nakonec vrátí. Pak se věnuje rodinnému zázemí, setkání s hudebními kolegy, vzestupu ke slávě a osobním problémům, které celebrita řeší drogami, pitím, nakupováním a sexem, než se rozhodne dát do pořádku. Závěrečné titulky pak přinášejí happy end klidných časů, které už pro filmaře nejsou tolik zajímavé. V obou snímcích dokonce vystupuje ambiciózní manažer John Reid, jednou s tváří hvězdy seriálu Hra o trůny Aidana Gillena, podruhé ve svůdnějším podání jiné hvězdy Hry o trůny Richarda Maddena.

Kultovního Beetlejuice točil Tim Burton ‚poslepu‘. Ten film mi zničí kariéru, myslel si Alec Baldwin

Ani Rocketman se jako popový film nepouští do hluboké psychologie, stačí, že obsahuje plno emocí doprovázejících hledání identity hlavního hrdiny, jenž se musí vyrovnat s tím, kým opravdu je. Na rozdíl od Bohemian Rhapsody to ovšem dělá nikoli v žánru seriózního životopisu, ale jako muzikálová férie, využívající a inspirovaná přímo songy Eltona Johna.

Ne že by novinka byla v tomto přístupu zcela originální, s podobnou hudební imaginací pracoval např. filmový portrét Colea Portera De-Lovely, svou slávu na tom vystavělo i několik divadelních show jako Jersey Boys. Rocketman se přesto v rámci svých mainstreamových hranic odlepil od země ke hvězdám. Záměrně až na konci si film poprvé dovolí opsat skutečný Eltonův videoklip (natočený v Cannes, kde měl Rocketman nedávno světovou premiéru). Ostatní velkolepě pojatá a často zajímavě natočená muzikálová čísla, jako to, kdy se Elton protancuje za zvuků Saturday Night’s Alright (for Fighting) v jediném záběru do dospělosti, události vtipně shrnují a zkracují. Způsobem, jemuž se nedá vytýkat nepřesnost a škatulata s chronologií – na fantazii jsou už založená. Sám Elton tu navíc celý svůj osud vypráví na terapeutické skupině. A na rozdíl od Queenů se nestydí.

Živelný zážitek

Fletcher má zkušenost s napasováním existujících songů (skupiny Proclaimers) na dramatický (fiktivní) příběh už ze svého druhého režijního počinu Slunce nad Leithem. Tady to dělá s větším nadšením a profesionalitou. Eltonovy písně nejlépe vyjádří emotivní stav svého protagonisty, jeho depresi uprostřed večírku, jeho touhu po lásce uprostřed davu fanoušků. Ani v tom nejokázalejším a nejtřpytivějším kostýmu se tak neztratí malý osamělý kluk, kterého jeho otec nikdy neobjal.

Horskou dráhou velkých emocí a velkých hudebních čísel se nenechá semlít ani Taron Egerton, proslavený akcí Kingsman a známý režiséru Fletcherovi už z přeslazeného, upraveného příběhu o jiném úspěchu outsidera Orel Eddie. Mladý Angličan svým jemným boybandovým hlasem zazpívá každou notu a přesně, bez předvádění zahraje každý cit, všechnu zranitelnost, touhu, sebenenávist, drzost. Stejně jako celému filmu ani jeho verzi Johna nejde o imitaci, ale o interpretaci. Originální Billy Elliot Jamie Bell mu procítěně sekunduje jako textař a nejlepší a často jediný kamarád Bernie Taupin. O zdrojích jejich kreativity se moc nedozvíme, o zdroji jejich přátelství dost.

S energií smíšenou s patosem, tragédií s komedií, intimitou s extravagancí, umělostí s upřímností zve Rocketman na živelný zážitek, který nás roztančí, dojme, naučí ještě víc milovat Eltona Johna, jako hudebníka i jako člověka. Nikdy neznělo jeho I’m Still Standing tak triumfálně jako na konci tohoto filmu.