28. července 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Amalgamy jsou mnohovrstevnaté. Když poezie hovoří třemi hlasy najednou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Amalgamy - obal knihy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Amalgamy - obal knihy. | foto: Trigon

PRAHA Nejde jen o knihu, která stačí prozářit všechna letní zákoutí, ale v pravém slova smyslu o tvůrčí čin. Sbírka Amalgamy vznikala už v letech 1974 -1975 coby básnický „doprovod“ jednoho z nejvýraznějších českých básníků Stanislava Dvorského (1940) k deseti společným perokresbám Miloše Síkory a Pavla Turnovského.

Knížka představuje experiment, vzájemně se umocňující dialog výtvarného a slovesného projevu, jenž dává celému dílu smysl tajemné básnické operace, neoddělitelné vidění tří osobností, vymykající se zdejším projevům v panství poezie.

Dvorského texty si uchovávají to nejpodstatnější z předchozího období. Zároveň obsahují některé nové polohy, dané nejen rozchodem s okruhem kolem básníka a teoretika Vratislava Effenbergera, kterého se aktivně zúčastnil od roku 1959 až do roku 1969, ale is nástupem normalizace, kdy nejen slova, ale i každodenní postoje dostávaly zcela jiný smysl a význam, než měla ještě před několika málo lety.

„Okenní tabule nás unavují svými vyčerpanými rysy / je mi jako bych olizoval kus kamence / korálkové závěsy se hemží nepřesnostmi, roury světla tiše sípají / a tu hle: právě byl zahájen mezinárodní kongres kaligrafů“.

K mnohovrstevnosti básně včetně i kratších textů, svébytných vizí i čistě subjektivních závratí, pozorného, místy až absurdního pojmenování okolní reality, proniká v Amalgamech do Dvorského poezie i jakýsi sarkastický výsměch, který přechází až ke znechucení, vědomí úpadku i prázdných forem, tak charakteristických pro okolní skutečnost.

„Vyškubl jsem se optimistům / s úsměvem na nějž padá listí / posílali mi telegramy jako bochníky / varovali své rusovlasé feny před životem uprostřed šťavnatých nadávek (...) / už nevytrubuju na veřejnosti svou vodotěsnost / a kolem mne se rozhovory odbývají mžouráním“.

Některé z těchto textů jsou básnickou analýzou těch nejobyčejnějších postojů a gest, zkratkou často oblečenou do pouhého téměř existenciálního aforismu, nejistoty, jež je sama o sobě podezřelá už svou banálností: „na samém konci světa / vlní se horké chlupy jako na poušti / a rozmělňují všechno čím jsme žili“. Či jinde: „beru bezmyšlenkovitě píšťalu za píšťalou / akumulátor v těsném sousedství stehna stehno na pokraji louže / a s vervou portrétisty / rozpékám všechny ty prázdné tváře“.

Požár na jatkách

Pokud bylo možné dřívější Dvorského poezii chápat i jako diagnózu světa v hlubokých a pozoruhodných obrazech, jeho ohledávání a rozpoznávání skrz enigmatické zlomky svébytných objevů, v nichž se vzájemně proplétá skutečnost i tajemství „skutečného stavu věcí,“ v Amalganech navíc až lakonicky zaznamenává proměnu okolní skutečnosti včetně převládající deziluze v pouhou kdykoli zaměnitelnou rekvizitu. Odtud vyvstává „tíseň příslibů věčných návratů“ i paprsek náhle sympatické nostalgie: „letní večer mně připadal jako požár na jatkách / naší paměti nebylo přáno vyzrávat na jednoduchých hádankách“.

Vzrušujícím dialogem jsou i samotné perokresby. Síkorovo často až metafyzické „černé“ gesto ozvláštňují Turnovského automatické tahy perem nejen novou dynamikou, ale i erotismem.

Některé básně, které Amalgamy obsahují, byly už publikovány při různých příležitostech během let jak v češtině, tak francouzštině, ale k celistvému knižnímu vydání doposud nedošlo. Navíc toto vydání je dvojjazyčné (v překladu Petra Krále), což umožňuje jeho širší odezvu a jen podtrhuje i význam celého ojedinělého díla.)

Stanislav Dvorský, Miloš Síkora, Pavel Turnovský: Amalgamy

Trigon, Praha, 2018

Jan Gabriel, publicista
  • 0Diskuse