Budapešť v roce 2123 bude dost problematické místo k životu – zároveň však nebude moc na výběr, neboť široko daleko se bude rozprostírat jen mrtvá krajina s rozpadajícími se zbytky někdejšího osídlení. Z původní živé přírody se na Zemi udržel pouze člověk, a to ještě jen silou vůle a jednoho železného pravidla: život končí v padesáti.
Potom nechá každý své tělo zvláštním procesem přeměnit ve strom, z něhož pak mohou mladší lidé čerpat živiny. Zároveň se však takový strom nesmí nechat rozkvést, neboť jeho pyl je pro lidi i v malém množství smrtelně jedovatý.
Není to rozhodně žádná idyla, přesto se většina lidí nechce nechat připravit ani o den z vyměřených padesáti let. Nicméně kdo chce, může se pro přeměnu ve strom rozhodnout i dříve a je vítán: právě to učiní třicátnice Nóra, která se v životě ocitla na mrtvém bodě. Nedaří se jí překonat žal nad ztrátou dítěte, a tak si nechá do srdce předčasně vsadit semeno stromu. Potom už má jen pár dní na přesun na plantáž a pomalou proměnu.
Úplně jinak to ale vidí její manžel Stefan: když zjistí, co Nóra udělala, je zděšený a rozhodne se ji za každou cenu zachránit. Podaří se mu dostat na plantáž, kontaktovat tamní odbornici, které zbývá už jen okamžik do padesátky (ale má zlepšovací návrh, jímž by se dala neblahá lhůta prolomit), a s její pomocí Nóru za dramatických okolností unese.
Co ale dál? Jedinou šancí je najít kdesi uprostřed slovenských hor laboratoř profesora, který stojí za celým projektem přeměňování, a přesvědčit jej, aby Nóru operoval a vrátil jí lidský život. Má to ale řadu háčků, třeba ten, že Nóra se už nějak rozhodla a měla pro to svůj důvod...
Víc než pouhé varování
Mezi sci-fi příběhy prorokujícími ekologickou katastrofu patří White Plastic Sky k těm nejradikálnějším, a navíc je jeho středobodem motiv (de facto) sebevraždy – tedy nic, co by mělo člověka naplňovat optimismem či vůbec nějakými pozitivními emocemi.
White Plastic SkyMaďarsko, Slovensko 2023
Premiéra 12. října 2023 |
A přesto je snímek tvůrčího tandemu Tibora Bánóczkiho a Sarolty Szabóové prodchnutý láskou, nadějí a také smířením. Tedy věcmi, bez nichž se lidstvo neobejde, ať už se bude jeho budoucnost blížit té filmové, nebo bude vypadat úplně jinak.
Za to, že zdaleka není jen nějakou alarmistickou agitkou, vděčí White Plastic Sky silnému a nuancovanému příběhu a také mimořádně působivému vizuálnímu zpracování. V době, kdy se díky digitálním technologiím obecně rozostřuje hranice mezi animovaným a hraným filmem, ukazuje White Plastic Sky svébytnou cestu, která plně přiznává vklad výtvarné složky a animace a přitom divákům dopřává sugestivní iluzi srovnatelnou s výpravnými hranými filmy.
Tvůrcům se podařilo propojit výhody skutečné herecké akce s bohatými možnostmi animace – opírají se o princip rotoskopie, tedy ručního překreslování živé akce, a zároveň o techniku 3D animace, pomocí níž vytvářejí rozmanitá prostředí na základě fotografií přírodních objektů a textur.
Baťa už zase brání pokroku. Filmaři ve své snaze přispět k genderové osvětě příliš tlačí na pilu |
Výsledkem jsou podmanivé obrazy, které působí realisticky a zároveň mají výrazný poetický a fantaskní rozměr. Tento kouzelný recept ostatně velice dobře ošetřuje i některé naivnější momenty v ději, které by v hraném filmu mohly přece jen trochu skřípat.
Pro našince má putování hrdinů proměnlivou dystopickou skutečností na pomezí Maďarska a Slovenska tu přidanou hodnotu, že současnou předlohu pro zobrazená prostředí buď přímo dobře zná, nebo je mu blízká alespoň svým nezaměnitelným středoevropským charakterem. O to víc může cítit tento film jako pobídku k tomu nedopustit, aby zobrazovaná skutečnost opravdu jednou nastala.
