Vyprávěný příběh odpovídá době, do níž je zasazen, tedy časům, kdy vznikaly romány Julese Vernea plné statečných dětských hrdinů na dobrodružných výpravách. A také potvrzuje setrvalé vzájemné okouzlení ruských a francouzských elit: hrdinkou francouzského snímku je patnáctiletá ruská dívka Alexandra, dcera aristokratických rodičů a vnučka polárníka jménem Olukin (pro pořádek budiž uvedeno, že zcela smyšleného).
Olukin se nevrátil z výpravy na severní pól. Už je po něm pojmenovaná knihovna v Petrohradě, ale jeho vnučka pořád ještě věří, že nemusí být po smrti. Je si totiž jistá, že záchranné výpravy pátraly na špatném místě. Vydá se proto zorganizovat pátrání sama, na vlastní pěst. Cestou leccos zažije, zjistí, co je tvrdá práce, přijde o některé iluze, ale neztratí víru v sebe samu a v to, že má smysl jít za svou pravdou i proti vůli ostatních.
Snímek je v klíčových pasážích poctivě napínavý a obejde se bez přehnaného jemnocitu: jak často ještě dnes člověk vidí scénu, kde je zastřelení zuřivého ledního medvěda pojato jako šťastná událost... Na druhé straně je příběh opravdu prostý až naivní (i na film pro děti) a českému divákovi může trochu skřípat mezi zuby velkoruský patos, který zejména zpočátku vyprávěním prosakuje.
To, co je na animovaném snímku nakonec nejdůležitější, tedy jeho výtvarná stránka, ovšem rozhodně za vidění stojí: režisér Rémi Chayé vytváří jednoduchými prostředky působivé obrazy, které vrcholí sugestivním ztvárněním polární krajiny a lodi, jež je v ní uvězněna. Z plátna v těch momentech doopravdy mrazí.
Až na severní pólFrancie, Dánsko 2015 Režie: Rémi Chayé Premiéra 1. 9. |