RECENZE: Chacharije v Ostravě. Spolčení chacharů a nejstarších řemeslnic

Autoři Tomáš Vůjtek a Janusz Klimsza v programu uvádějí, že se tento příběh mohl stát jednoho dubnového dne roku 1932. Odpovídají tom u totiž všechny reálie, které v textu používají. A čtenáře a diváky oblažují medailonky svérázných postav, které se v inscenaci objeví nebo o kterých je pouze řeč. Nutno dodat, že tak tvůrci činí citlivě a přirozeně. Dozvíme se – z programu i inscenace – něco o Bratrech spiritistech z Radvanic či o provozování nejstaršího řemesla v Ostravě. Třeba to, že mnohé „lázně“ se už tehdy provozovaly na slavné Stodolní ulici. A možná by bylo záhodno na tomto místě vysvětlit pojem chachar: „Původně tulák, bezcharakterní opilec a rváč, později sebevědomý frajer s kladným vztahem k alkoholu…“ (Jak také stojí v programu.)

Ostravaci, Češi, Němci a ti ostatní

RECENZE: Sternenhoch v Národním divadle. Extáze nad dekadentním hnusem

Inscenace tematicky navazuje na Brenpartiju, uvedenou v tomto divadle roku 2009, jenže nyní se v ní objevují všechny vrstvy smíšeného ostravského obyvatelstva (nejen obyvatelé ostravských hald, jak tomu bylo v „díle prvním“). Nacházíme zde třeba Němce Kubitshka (v podání Šimona Krupy), kterému odmítá strážník Hlavatý (Vladislav Georgiev) napsat do protokolu německou verzi jména, protože má český psací stroj! Postavy „cizáků“ jsou vůbec vykresleny velice zdařile, i když anekdoticky. Kubitshek například nutí k poslechu Richarda Wagnera českou prostitutku. Mariana, kterou hraje Tereza Cisovská, je modrooká a blonďatá a Kubitshkovi připomíná valkýry, které přiváděly padlé bojovníky do Valhally. Jeho pocit nadřazenosti a vyvolenosti jasně odkazuje na dobu, která teprve přijde.

Tuto časovou ukotvenost, která je zde zpodobňována s ironií, avšak není zpochybňovaná její hrůzostrašnost, je doplněna postavou Žida Silbersteina (Marek Cisovský). Tvůrci nesklouzávají k černobílému líčení, využívají sice vtipné stereotypnosti, přesto dokážou ve zkratce to nejpodstatnější – ukazovat lidi se všemi bolestmi a radostmi. Silberstein je obchodník a jeho promluvy k bohu, obchodním partnerům i ženě (jež nakupuje v obchodním domě Ostravica, avšak neoplývá tělesnými půvaby a neumí zpívat; perfektně a možná nečekaně ji zpodobňuje Alena Sasínová-Polarczyk) jako by vypadly z těch nejlepších židovských anekdot.

Mučednice to nemají lehké

Vůjtkovi a Klimszovi se ovšem už tak skvěle nedaří v linii české, i když zápletka se ztraceným četnickým psem a vařením podivného guláše na struskové haldě je samozřejmě dosti vydatná. Také pár Ferdy Prokopa (Josef Kaluža) a vysloužilé prostitutky (Dana Fialková), o které se praví, že nejstarší osoba provozuje nejstarší řemeslo, je zdrojem mnoha komických situací. Stěžejní je ovšem role Mariany Terezy Cisovské, což se vyjeví především v druhé polovině inscenace. Zřejmé jsou odkazy k duchovnímu rozměru této ženy utěšitelky s dobrým srdcem, což ovšem v inscenaci není příliš vydařené, ba ani zřetelné.

V první části inscenace jsou totiž diváci seznámeni s pestrým ostravským obyvatelstvem formou vypointovaných obrazu, po přestávce má být ovšem nastolena vážnější nota, ve vyprávění přichází ke slovu příběhovost. A Chacharije se tak bohužel přehoupne spíš do vyprávěnky o zneužívané dívce, která se stala lehkou děvou, aby už „to“ nemusela dělat zadarmo. Skončí to s ní špatně, že si dovoluji prozradit pointu. Škoda, povídání o Židech, cikánech (ano, i na ty se dostalo, a taky především formou vtipu-hádanky v podání Zuzany Truplové), tulácích, četnících i ostravských Němcích a Židech byly poutavější. A ohromující precizním rešeršním základem, který divák ani chvilku nepociťuje jako balvan.

Jen (osobní) dodatek, Chacharije je mi blízká také proto, že mám v Ostravě kořeny. Nesmířím se tedy s tím, že se zde nehovoří „ponašimu“ důsledně. Moje babička by totiž nikdy nevypustila z úst slovo hovno. Vždycky jen guvno!