8. listopadu 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Climax je hororová výpověď o hédonismu. Neberte drogy, ani náhodou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Sofie Boutellová jako tanečnice Selva. Snímek Climax (2018). Režie: Gaspar Noé. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sofie Boutellová jako tanečnice Selva. Snímek Climax (2018). Režie: Gaspar Noé. | foto: Aerofilms

Do českých kin dorazila senzace letošní přehlídky Quinzaine des Réalisateurs v Cannes. Snímek Climax vrátil francouzského filmaře Gaspara Noého mezi nejpozoruhodnější osobnosti evropského filmu.

Gaspar Noé miluje přehánění: „Sám proti všem pro vás nebylo dost dobré, Zvráceného jste nenáviděli, Vejdi do prázdna se vám hnusilo, Love jste prokleli, zkuste teď Climax, můj nový film,“ vybízí diváky, kteří jej podle tohoto vyjádření nejspíš zuřivě touží nabrat na vidle. Pravdě je ovšem podobnější, že Gaspar Noé svými nekonvenčními opusy budí u osvícenějšího publika setrvalý a vstřícný zájem. Výraznější výjimkou byl jeho minulý snímek Love, který opravdu leckdo proklel, když na něj z plátna dorážela erekce ve 3D. I jejím prostřednictvím se Noé pokoušel nabídnout divákům komplexní filmový zážitek, dost mu v tom však překážel mj. chabý příběh.

Ke kýžené dokonalosti filmového sdělení se čtyřiapadesátiletý tvůrce dostal mnohem blíže právě nyní se snímkem Climax. Příběh je omezen na minimum, projekce zůstává dvourozměrná, a přesto jde o útvar, který má sílu diváky nasát a posléze vyvrhnout před kino ve stavu oscilujícím mezi extází a depresí. A to i v případě, že to, co Noé v Climaxu řeší, není právě jejich aktuální životní téma.

Proč mě sakra nevnímáš, Davide?! Snímek Climax (2018). Režie: Gaspar Noé.
Jako z obrazu od Hieronyma Bosche. Snímek Climax (2018). Režie: Gaspar Noé.

Smrt je výjimečný zážitek

„Život je kolektivní nemožnost. Smrt je výjimečný zážitek,“ znějí slogany, které Noé do filmu vložil. Kolektivní nemožnost zažívá skupina mladých tanečníků, kteří kdesi ve Francii v prázdných prostorách školicího střediska kdysi v polovině 90. let naposledy zkoušejí své vystoupení, jímž hodlají uhranout New York. Po úspěšné zkoušce následuje volná zábava. Náladu má zajistit bohatá zásoba sangrie. Kdosi však do pití přidal koňskou dávku psychedelické drogy a následky na sebe nedají dlouho čekat. V účastnících večírku se probouzejí veškeré myslitelné potlačované běsy. Předtím je vyjadřovali tancem a bylo z toho strhující představení, teď se jim proti své vůli poddávají a nezadržitelně se propadají do pekla.

Na „dokumentárně“ pojatém počátku filmu vede choreografka s tanečníky rozhovory a my je vidíme na televizní obrazovce obložené varovně významnou směsí hřbetů knih či videokazet: zahlédneme tam pojednání o sebevraždě, monografie filmaře Fritze Langa (tvůrce filmů o vášněmi ovládaném dr. Mabusem) nebo erotikou posedlého surrealistického malíře a fotografa Pierra Moliniera, taneční horor Daria Argenta Suspiria a samozřejmě nechybí ani 120 dnů Sodomy.

Gaspar Noé natáčel Climax jen se základním plánem děje, bez pevných dialogů a s velkým prostorem pro vklad jednotlivých tanečníků. Skvěle pohybově disponovaní představitelé v čele se Sofií Boutellovou v roli tančící choreografky jdou ve všech ohledech s kůží na trh a jejich propad do hlubin zoufalství je trýznivě věrohodný. Kamera je takřka živým účastníkem dění, v dlouhých záběrech proplouvá prostorem, vystoupá ke stropu a sleduje tanečníky z výšky anebo je ohledává z intimní blízkosti.

Na gradujícím účinku má zásadní podíl hudba, jejíž výběr je záměrně omezen dobou, kdy se film odehrává, všechny skladby tedy vznikly nejpozději v 90. letech. Dominují pochopitelně důrazné taneční kusy, jejichž vrcholem je hypnotická Rollin’ and Scratchin’ od francouzského elektronického dua Daft Punk, ale zazní třeba i „provařená“ osmdesátková Tainted Love od Soft Cell. A žalostné procitnutí (kdy už i kamera „má dost“ a vidí svět vzhůru nohama) doprovází instrumentální verze Angie od Rolling Stones.

Climax lze chápat jako hororovou výpověď o hranicích hédonismu nebo i třeba jen jako kuriózní detektivní kvíz (kdo otrávil sangrii?). V každém případě je to však mimořádně intenzivní zážitek, který leckomu nebude stačit absolvovat jen jednou. I když ústí v krutý „dojezd“.

Climax

Francie 2018

Režie: Gaspar Noé

Hrají: Sofia Boutellová ad.

Premiéra 1. 11.

  • 0Diskuse
Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky