Neděle 25. října 2020svátek má Beáta 15 °C skoro jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Co je pro fotografa duše? Dokument ukazuje provokatéra Newtona jako zábavného člověka

Se Sylvií. Helmut Newton v roce 1981 ve francouzském Ramatuelle na Azurovém... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Se Sylvií. Helmut Newton v roce 1981 ve francouzském Ramatuelle na Azurovém... | foto: ALICE SPRINGS

PRAHA Do českých kin přichází svědectví o slavném provokatérovi Helmutu Newtonovi (1920–2004), který považoval umění a vkus ve fotografii za neslušná slova.

Helmut Newton fotografoval ženy tak, jak by Leni Riefenstahlová fotografovala muže – to je jeden z významných klíčů k jeho tvorbě. Ve filmu jej zmiňuje herečka Isabella Rossellini, jež fotografovi sama stála modelem.

Žena se sedlem
Význam a roli fotografie posunul směrem k obecnějším hodnotám a vyjádření a...

Dokument, který natočil německý režisér, producent a moderátor Gero von Boehm, totiž nabízí vedle množství Newtonových typických snímků a záznamů jeho práce především setkání s plejádou výrazných a inteligentních žen, s nimiž fotograf pracoval: na práci s ním vzpomínají modelky Claudia Schifferová nebo Nadja Auermannová, herečky Charlotte Ramplingová či Hanna Schygulla, zpěvačky Marianne Faithfull a Grace Jonesová.

Posledně jmenovanou jamajskou umělkyni aranžoval Helmut Newton do dvojportrétů s árijským prototypem Dolphem Lundgrenem a neváhal ji zobrazit v řetězech. Podobné provokace se staly jeho poznávacím znamením a samozřejmě i zdrojem mnoha odsudků, ať už pro blízkost kýči, nebo kvůli své nekorektnosti a mizogynství. 

To mu v archivním záznamu televizního duelu nekompromisně vytýká americká spisovatelka a teoretička fotografie Susan Sontagová, jejíž kritický hlas je ovšem v podstatě jedinou disonancí v jinak harmonickém souzvuku obdivu, podpory a obhajoby. Není to naštěstí jen sled naivních nebo povrchních poklon, většinou jde o podnětné, promyšlené pohledy podložené osobní zkušeností i znalostmi širšího psychologického či uměnovědného kontextu.

V éře prodchnuté (často jistě oprávněnými) stížnostmi umělkyň na to, jak s nimi zacházeli jejich mužští nadřízení, je osvěžující slyšet pro změnu ženy, které vzpomínají na to, jak se s tvůrcem bizarní erotikou prodchnutých aktů nikdy necítily trapně nebo poníženě, jak vše probíhalo s nadhledem, humorem a respektem. Ještě očistnější je bezprostřední rozesmáté konstatování charismatické Grace Jonesové: „Byl trochu perverzní, ale to já taky, tak co.“

 V dokumentu samozřejmě nevystupují všechny ženy, s nimiž Helmut Newton pracoval, a možná by se našly i takové, které by z toho, jak používal jejich těla, nebyly tolik nadšené. „Zajímají mě obličej, prsa, nohy,“ odpovídá v dokumentu Helmut Newton na výtku, že nezachycuje duši. „A to je vidět na mých fotkách. A snad i něco víc. Ale duše? Tomu nerozumím.“ Podobně jako když prohlašuje, že ve fotografii považuje za neslušná slova umění a dobrý vkus, je ovšem nutné jeho výroky brát s rezervou: zpěvačka Marianne Faithfullová jeho slova vzápětí přímo popírá a svou duši na snímcích prý rozhodně vidí...

Až ve své druhé polovině se dokument dostává k průletu životní historie Berlíňana z židovské rodiny, který se původně jmenoval Helmut Neustädter a formovala jej svobodná atmosféra výmarské republiky, vystřídaná nacistickou propagandou a ikonografií s výrazným podílem fotografií a filmů již zmiňované Leni Riefenstahlové. 

Sám Newton na archivních záběrech v berlínském parku líčí svou první dopravní nehodu, když se tam kdysi na dětském odstrkovadle ohlédl za holčičkou svého věku a narazil do plotu... Lidskou fotografovu stránku pro změnu v pokročilém věku ukazují domácí videa, v nichž se třeba dohaduje se svou manželkou a manažerkou, fotografkou June Newtonovou, jestli je jeho starý svetr z kašmíru, nebo z obyčejné vlny.

Výsledný portrét, který June Newtonovou rozhodně nerozzlobí, ukazuje slavného provokatéra jako milého, zábavného člověka a nebojácného umělce, jehož tvorba si zaslouží hlubší vnímání, než jakého se jí někdy dostává. Je to radostná a vědoucná pocta, po skutečné kritické reflexi Newtonovy tvorby je ale přece jen nutné se poohlédnout někde jinde.

HELMUT NEWTON – NESTOUDNÁ KRÁSA

Režie: Gero von Boehm

Premiéra 17. 9.

Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Měření teploty u vstupu do pardubické nemocnice. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

Proč jejich opatření fungují? Němci neztrácejí čas malichernými diskusemi

Německý virolog Christian Drosten | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Německo má novou mediální hvězdu. A není to fotbalista ani modelka. Je to Christian Drosten. Virolog, který drží...