Album více než navazuje na zpěvaččin tři roky starý titul Turn Up the Quiet. Ten není chronologicky předcházející, obě alba odděluje společná deska Krallové s legendárním jazzovým zpěvákem Tonym Bennettem Love Is Here to Stay (2018), ale v jeho případě šlo spíše o koncepční odbočku z řadové diskografie. Důležité je si připomenout, že na Turn Up the Quiet se Krallová vrátila ke spolupráci s klíčovým mužem své kariéry, legendárním producentem Tommym LiPumou, a také k hudební koncepci, která ji proslavila v 90. letech, totiž k vlastní interpretaci standardů z takzvaného Velkého amerického zpěvníku. K tomuto materiálu se vrátila po dvou odbočkách v podobě jinak tematicky, aranžérsky a vůbec produkčně pojatých deskách Glad Rag Doll (2012) a Wallflower (2015).
Vydání Turn Up the Quiet se Tommy LiPuma nedožil, zemřel o dva měsíce dřív. S Krallovou ale připravili mnohem větší množství materiálu, než který na album tehdy umístili, a právě ten je zjevně základem novinky This Dream of You. Vidíme to už jen při pohledu na seznam doprovázejících hudebníků, který se prakticky kryje s oním tři roky starým. Vesměs se ovšem jedná o hráče, kteří jsou s Krallovou spojeni dlouhá léta a patří ke špičkám žánru, zhusta využívaným i jinými leadery, mnozí navíc mají i bohatou sólovou kariéru. V kolonce „produkce“ je ovšem tentokrát pod albem podepsána sama Krallová, album tedy dotvářela, jistěže v osvědčeném LiPumově duchu, ona sama.
Důraz na text
Další spojnicí mezi oběma alby, ale také se zpěvaččinou ranou kariérou, je jedna z nejslavnějších písní alba, How Deep Is the Ocean? skladatele Irvinga Berlina. Tato její verze byla totiž přidaným bonusem japonského vydání Turn Up the Quiet a nyní ji Krallová použila dokonce jako první singl novinky, vydaný už v polovině srpna. Jde o jeden z vůbec nejčastěji nahrávaných standardů, píseň původně z roku 1932 nazpíval nebo instrumentálně nahrál zástup největších hvězd, mimo jiné Frank Sinatra, Chet Baker, Billie Holidayová nebo Miles Davis. A také Nat King Cole, jeden z největších vzorů Diany Krallové. Pro jeho působení byla typická instrumentální sestava tria klavír – kontrabas – kytara (tedy bez bicích), a tu Krallová už v 90. letech na své slavné snímky převzala a vrací se k ní v jednotlivostech dodnes.
A právě How Deep Is the Ocean? natočila v takové instrumentaci už jednou, na své průlomové album Love Scenes z roku 1997, samozřejmě v LiPumově produkci a za doprovodu fenomenálních hráčů Christiana McBridea (kontrabas) a Russella Malonea (kytara), kteří jsou na seznamu doprovazečů i na novém albu. Rozdíl mezi oběma verzemi slavné písně, které dělí téměř čtvrt století, je nebetyčný, hlavně ve výrazu a cítění. Krallová je dnes jaksi temnější, introvertnější, frázuje zde spíš vypravěčsky, více „jde“ po textu. Právě takové pojetí zapadá do výrazu celého alba, na němž baladické songy jasně převažují.
Mexická vložka
Do této polohy Krallová usadila dokonce i závěrečnou Singing in the Rain, další píseň, kterou zná snad každý a má ji (pokud ne s naším Jiřím Kornem...) spojenu hlavně s Genem Kellym ve stejnojmenném americkém muzikálu ze začátku padesátých let, ne každý ale ví, že vznikla nikoli pro tento film, nýbrž „samonosně“, už na konci let dvacátých, a že před muzikálovou verzí bylo nahráno nespočet jiných. Zřejmě žádná ale není tak introspektivní jako ta Krallové – rozhodně netypický pohled na velký americký hit.
Zajímavé je zařazení titulní písně This Dream of You Boba Dylana. To, že má Krallová k nejazzové populární hudbě i k písničkářům blízko, je vcelku známo, i to, že převzaté písně z této oblasti hrává, byť je doposud s autory Velkého amerického zpěvníku na studiových albech nemíchala. Pozoruhodné je spíš to, kterou píseň si od Dylana vybrala. Pochází totiž z jeho alba Together Through Life z roku 2009, ne úplně nadšeně přijatého a pojatého výrazně v „mexikánském“ hudebním duchu. Ten Krallová ve své coververzi udržela a tím se píseň dost výrazně celkovému ladění alba vymyká. Bylo by docela zajímavé slyšet, co by na tento „nestylový“ (ale rozhodně nikoli odsouzeníhodný) krok řekl Tommy LiPuma...
Obrázky z New Yorku
Možná nejvýraznější písní celého alba a také odpovědí na případnou otázku, jak tvorbu Diany Krallové chápat a vnímat, je překrásná balada Autumn In New York. Píseň známou hlavně od Franka Sinatry, ale nazpívanou třeba i Bingem Crosbym, Billie Holidayovou anebo jako duet Louisem Armstrongem a Ellou Fitzgeraldovou zpívá Krallová téměř celou jen za brilantního doprovodu Maloneovy kytary a McBrideova kontrabasu, jen místy se přidá s klavírem a část podkreslí aranžmá smyčců. Zcela zásadní je ale videoklip k písni, který jako by režíroval Woody Allen. „Neděje“ se v něm vlastně vůbec nic, kamera pouze z mnoha úhlů snímá různá místa v New Yorku, v doprovodu hudby je to ale skutečně velký zážitek.
A ano, stejně jako Woody Allen neodbytně podkresluje svoje filmy historickými jazzovými nahrávkami, a to i snímky z ryzí současnosti a s touto hudbou nikterak nesouvisející, tak i Diana Krallová s láskou a nesmírným vkusem udržuje tuhle hudbu při životě. Větší, ale ani menší ambice nemá.
