Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Diana Krallová. Obyčejné dobré album

Kultura

  15:00
Zpátky k hudbě, jež ji proslavila, se vydala kanadská zpěvačka a klavíristka Diana Krallová. Novinka Turn Up The Quiet přináší další dávku songů z „Velkého amerického zpěvníku“.

Diana Krall foto: Reprofoto

Naším jediným konceptem bylo nemít koncept,“ nechala se slyšet Diana Krallová v souvislosti s tímto albem. Ale tak jednoduché to zase není.

Mimořádně podstatné pro Turn Up The Quiet je totiž to, že po dvou vybočeních (album Glad Rag Doll v roce 2012 jako poměrně syrově znějící kolekci produkoval T Bone Burnett a album Wallflower s coververzemi spíše z popového a folkového ranku spolupřivedl před dvěma lety na svět David Foster) se Krallová vrátila ke spolupráci s producentem Tommym LiPumou. Pro něj toto natáčení bylo patrně jedno z posledních v životě, neboť 13 .března letošního roku ve věku osmdesáti let zemřel.

Tommy LiPuma je jako producent podepsán pod všemi alby, jež v 90. letech udělala z Krallové hvězdu první velikosti, připomínající širokému publiku nejen krásu starých amerických jazzových resp. popových písní, ale také například jejich pojetí v tzv. „nat-king-coleovském triu“, tedy v instrumentální sestavě piano, kontrabas a kytara, bez bicích, jak ji praktikoval Nat King Cole.

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 3. července 2016
Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 3. července 2016

Tomuto aranžmá Krallová věnovala dvě svá slavná alba All For You (1996) a Love Scenes (1997). A přichází s ním i ve dvou položkách nového alba, hned v úvodní Like Someone In Love a v Blue Skies, v nichž ji doprovázejí její staří spoluhráči, kontrabasista Christian McBride a kytarista Russell Malone. Do třetice můžeme připočítat i skladbu Dream, kde základní trio doplňuje ještě citlivě instrumentovaný orchestr.

Rodinné stříbro

Největší hvězdou JazzFestu bude Diana Krall. V Brně zazpívá poprvé

Nejen v oněch triových nahrávkách se ovšem Krallová na Turn Up The Quiet vrací k hudbě, kterou asi většina jejích fanoušků nejvíce vítá. Vlastně v podobném modelu pracuje i na zbytku alba, byť v širších obsazeních, kde se opět objevují hudebníci, s nimiž v minulosti spolupracovala, třeba rytmika John Clayton – kontrabas a Jeff Hamilton – bicí nebo kytarista Marc Ribot, známý spíše z alternativního ranku (mj. z desek Toma Waitse).

Po autorské stránce vytáhla Krallová s LiPumou na světlo díla skutečných celebrit toho, čemu se říká Velký americký zpěvník, tedy skladeb z dvacátých až padesátých let dvacátého století, z velké části původně psaných pro americké muzikály.

Z těch si je pak vybíraly swingové a popové osobnosti k mimobrodwayské interpretaci, ale také jazzoví instrumentalisté, pro něž se tyto tzv. standardy staly základem pro improvizovanou tvorbu. Z Velkého amerického zpěvníku ovšem nečerpají jen jazzmani – připomeňme z posledních let třeba projekty Robbieho Williamse, Roda Stewarta, Annie Lennoxové nebo poslední tři alba Boba Dylana. Diana Krallová ovšem s oněmi letitými songy pracuje spíše jazzovým způsobem, včetně podílu improvizace v sólových partech.

Na albu Turn Up The Quiet tedy znějí například písničky Colea Portera (Night And Day), Irvinga Berlina (Blue Skies), Johna Mercera (Dream), Jimmyho Van Heusena (Like Someone In Love) nebo dvojice Rodgers a Hart (Isn’t It Romantic). Nejde, až na Porterův případ, o vysloveně nejslavnější písničky oněch autorů, v tomto ohledu se Krallová vcelku vystřílela na minulých albech (jakkoli zásobárna se zdá nevyčerpatelná), ale kvalitu písní a jejich různorodost v rámci výstavby celého alba není třeba zpochybňovat. Ostatně, právě různé aranžérské přístupy, tedy ona „absence konceptu“, téhle desce jen prospěly.

Elegantní a sexy

Jedna věc ale je nemít albu hudebně, repertoárově či interpretačně co vytknout, což pro Turn Up The Quiet platí beze zbytku, druhá ale otázka potom zní, zdali je album něčím mimořádným přínosné. Zatímco na předchozích dvou albech jsme zjistili, že Krallová nemá zdaleka tak úzký záběr, a to ani výrazově, jak se mohlo zdát, a v případě ještě staršího alba The Girl in the Other Room (2004) se dokonce, vedena svým manželem Elvisem Costellem, předvedla jako schopná autorka písní, tentokrát si můžeme připočítat jen její další v podstatě pop-jazzové album. Elegantní a sexy stejně jako je stále ještě jeho dvaapadesátiletá protagonistka. Ale ničím výjimečné. Což ovšem neznamená, že koncert Diany Krallové 20 .září v rámci brněnského JazzFestu nebude stát za pozornost.

Diana Krall: Turn Up The Quiet

Vyd. Verve / Universal 2017

Autor: