13. srpna 2018 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Divadlo Continuo: 8. Na ‚osmičkách‘ nelze přehlédnout zaujetí všech

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Divadlo Continuo: 8. Umělecké vedení a režijní supervize: Pavel Štourač. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Divadlo Continuo: 8. Umělecké vedení a režijní supervize: Pavel Štourač. | foto: Michal Hančovský

Malovice Divadlo Continuo uvádí do 15. srpna svůj nový letní projekt. Nese název 8a představuje koláž vybraných dějů z osmičkových roků dvacátého století. Hraje se v otevřené krajině – na louce poblíž Švestkového dvora v jihočeských Malovicích.

„Osmičky“ měly nejprve ne uvěřitelnou smůlu – ve středu 8. srpna, v den plánované premiéry, přišla po dlouhých vedrech průtrž mračen a poškodila aparaturu. Hrát nebylo možné, což se nestalo, kam paměť sahá, vždyť Continuo je odjakživa zvyklé pohybovat se v extrémních podmínkách – v zimě a za deště se nořit do vody či válet v bahně nebo písku. Ovšem kdo se vrátil, nelitoval. Pavlu Štouračovi a jeho spolupracovníkům se v „Osmičkách“ podařilo stvořit sugestivní a především stylově čistou montáž obrazů, zřetězených asociací i vypjatých emocí, které mladí herci a tanečníci často až živelně a s nepřehlédnutelným osobním vkladem prožívají.

Cirkusové šapitó i labyrint

Právě ten jednotný styl a přirozené udržení formální i tematické návaznosti je obdivuhodný, jelikož inscenace je dílem osmi tvůrců z různých zemí. Ti také používají širokou paletu prostředků od pohybového divadla až po vizuální instalaci s výtvarnými prvky, která nemá daleko k landartu. Vznikla pochmurná vize o šíleném dvacátém století, které se přehouplo do dalšího, aniž by se člověk z předchozího dokázal poučit. Není agresivně útočná, ale mrazivě neodbytná.

Pravidelného návštěvníka Continua musí pokaždé překvapit, jak jeho tvůrci i po více než čtvrtstoletí stále umí inovovat dané postupy, rozvíjet svou poetiku, a to iv konfrontaci s novými trendy abstraktního divadla, které nemá potřebu vyprávět příběh od A do Z, ale umí sním zacházet jako s metaforou a směřovat pod povrch jevů a věcí. A také objevovat nové náměty a nerezignovat na aktuálnost v tom nejlepším slova smyslu.

Tvůrci tedy tentokrát neoživili nedivadelní prostor, ale pro produkci vznikla speciální stavba na louce u sídla divadla. Je to osmistěn připomínající stejně tak cirkusové šapitó jako labyrint, který umožňuje různé úhly pohledu. Prostor také rozčleňují průhledné fólie, v nichž se některé scény odehrávají, herci jako moderní krysaři diváky vedou za jednotlivými výjevy.

Divadlo Continuo: 8. Umělecké vedení a režijní supervize: Pavel Štourač.
Divadlo Continuo: 8. Umělecké vedení a režijní supervize: Pavel Štourač.

Uprostřed osmistěnu, v improvizované aréně stojí kulatá strážní budka zahalená opět do průhledného igelitu. Tři dívky v ní vykonávají jakousi sisyfovskou činnost a ze změti hlasů lze zaslechnout útržky různých známých i méně historických proslovů. Může být řídícím centrem stejně jako zhmotněním bezradnosti a marnosti a k tomuto bodu se diváci budou po celou dobu vracet. Pavel Štourač často ve svých inscenacích pracuje s momentem zrodu a tak je tomu i zde. Inscenace začíná silným, symbolistně laděným obrazem v otevřené krajině – část louky je nasvícena a v ní stojí nazí herci. Postupně ve zpomalených pohybech ožívají, oblékají se a přicházejí k divákům.

Od klonů k ruské patlanině

Osm tvůrců si vybralo roky končící osmičkou a v jejich konkrétních událostech našli pro sebe inspiraci, kterou dramaticky zpracovali. Miniděje se neodehrávají chronologicky, diváci si je někdy i sami mohou vybrat. Třeba Italka Sara Bocchini zpracovala únos křesťanského demokrata a italského expremiéra Alda Mora, který se odehrál v Římě v roce 1978. Rytmizované cvakání telefonního číselníku, hlasy telefonních hovorů týkající se hledání uneseného politika se doslova slévají s expresivním pohybovým vyjádřením. Temný je i pohled na rodící se lidské klony v líhni nebo skvělá pohybová ekvilibristika, v níž jsou muž a žena spojeni v podivnou hybridní bytost, které nakonec naroste telecí hlava; zde se odráží rok 1998, kdy devatenáct evropských zemí v Paříži podepsalo úmluvu o zákazu klonování lidských bytostí.

Závěr má gradaci a sílu výrazu: čtveřice technicky i výrazově výtečných tanečníků se pohybuje v uzavřeném, z jedné strany zamřížovaném prostoru. Odsouzenci na smrt se vyvlékají z šatních ramínek, na kterých visí jako beztvaré pytle, a potácejí se v předsmrtném reji naplněném hrůzou i rezignací, zatímco poblíž blikají svíčky na hrobech opět vyznačených držáky na šaty.

Poslední scéna výmluvně patří stále stejným praktikám impéria na východě Evropy, jednou Sovětského svazu, podruhé Ruska (1948 – 1968 – 2018). Kuchařka motá jakousi příšernou krmi nad hlavami diváků, rusky komentuje její přípravu. Na ústech má roušku s kamerou, která „vaření“ snímá na plátno, do této „ruské patlaniny“ lze použít všechno, co se právě hodí…

V „Osmičkách“ je také důležitá kombinace živé hudby a dobových zvukových dokumentů, vzájemné prolínání funguje velmi dobře a spoluvytváří i určitou hektičnost, která je dvacátému století vlastní. A ještě něco: na letošním osmičkovém roce se dá velmi dobře umělecky parazitovat a vytvářet projekty, které pouze splňují zadání příslušného výročí. Na inscenaci Continua nelze přehlédnout obrovské zaujetí všech a kreativní přístup, který je na hony vzdálený nějakému kalkulu. A přitom jde o tvůrce, pro které jsou vesměs osmičkové roky vzdálenou historií. Ale uvažují o ní a uvědomují si, jak nás stále ovlivňuje.

Divadlo Continuo: 8

Umělecké vedení a režijní supervize: Pavel Štourač

Režiséři: Aga Błaszczak, Sara Bocchini, Felix Baumann, Otto Kauppinen, Angela Monaco, Marek Slováček, Lenka Řezníčková, Lukas Ubach

Dramaturgie: Marek Turošík

Hudba: Veronika Linhartová

Scénografie: Helena Štouračová

Divadlo Continuo Malovice, 9.–15.8.

  • 0Diskuse


Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz