Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Divák – herec – oči v sloup. Divadelní experiment funguje, ačkoliv sám sebe znezábavňuje

Inscenace Oči v sloup. foto: STUDIO HRDINŮ

Režisér Jiří Adámek uvedl se skupinou herců, z nichž někteří jsou členy jeho stálého, avšak nepravidelně vystupujícího souboru Boca Loca Lab, ve Studiu Hrdinů svoji nejnovější inscenaci nazvanou Oči v sloup.
  5:00

Hra je, jak upozorňuje program, třetím dílem trilogie, jejíž prvé dvě části představovaly inscenace Skončí to ústa (kterou nastudoval v roce 2016 se studenty DAMU na školní scéně DISK) a rozhlasová Hra na uši (z roku 2018), za niž mimo jiné získal ocenění na festivalu Prix Bohemia Radio.

Adámek coby soustavný experimentátor na poli „analýzy slova“ v Očích v sloup jako osu svého „výzkumu“ volí „situovanost“ diváka a herce v divadle. Prozkoumává divákovy základní vjemy, tělesné pocity či hnutí mysli, hercovo prožívání role, to, kdy ještě není a když už je hercem (kdy ze „zóny tmy“ vstoupí do „záře světel“), i vztah mezi divákem a hercem, jejich různé interakce.

Adámkovi jde o věci jako takové. O průzkum elementárních skutečností, které se odehrávají v divadle. Usiluje přitom, aby nebyly zatíženy zbytečnými konotacemi (které by mohly odvádět divákovu pozornost) a neřetězily se do sledu výjevů, jež by mohly utvářet nějaký příběh (příliš „jednoduchý“ na vnímání). Taková snaha mu dobře vyšla v rozhlasové Hře na uši. Na divadle je to však komplikovanější.

Režisér si pro svůj experiment zvolil rozlehlý sál Studia Hrdinů, ve kterém mohl „pohyb slov a předmětů“ hezky rozprostřít, dát mu – zvláště vizuálně – vyniknout. V prostoru se však zároveň vyskytují různé „nadbytečné“ objekty a zákoutí, které jeho minimalistické a puristické úsilí narušují – divák je chtě nechtě musí brát v potaz. (Ideálním výchozím bodem by pochopitelně byl absolutně prázdný prostor...) A podobný problém vyvstává i v případě herců, jejichž výkony jsou nevyrovnané. Nejvíc obstojí členové Boca Loca Lab (zvláště Daniel Šváb) svou precizní prací s hlasem, schopností jemně a přitom zřetelně jej modulovat; projev zbylých je matnější a v rozlehlém prostoru se i poněkud ztrácí. Také to při vnímání inscenace ruší.

Nejlépe v inscenaci vycházejí místa, kde se Adámkovi skutečně daří věnovat se věcem jako takovým. Například když jeden z herců dlouhou dobu mechanicky na scénu ze zákulisí vyhazuje knihy, boty a nakonec příbory; když herci po několik minut po scéně poponášejí nejrůznější předměty (přičemž dotyčné věci po chvilce jako by se osvobodily od těch, kdo je přenášejí, a prostorem putovaly samy o sobě) nebo když se soustředí na prostý výčet elementárních úkonů, které divák v divadle dělá (sedá si na sedadlo, rozhlíží se, rozbaluje si bonbon apod.). Nejvíc se naopak účinnost oslabuje ve chvílích, kdy režisér neodolá pokušení vytvořit přímočarý gag (herec schovávající se za sloup; herec, který chce odejít ze scény, ale nejde mu to) nebo když sestaví drobný příběh (herci se snaží ze střechy přístřešku shodit za pomoci různých předmětů míč). Inscenace se tím rozostřuje, zezábavňuje, zbytečně jde divákovi „na ruku“. Pro spravedlnost ale dodejme, že režisérovo hledačství a tíhnutí k perfekcionismu, jež je v českém divadle téměř ojedinělé, vzbuzuje primárně sympatie. I v Očích v sloup, byť mají své kazy, tomu tak je.

JIŘÍ ADÁMEK A KOL.: OČI V SLOUP

Koncepce: Jiří Adámek, Klára Hutečková

Režie: Jiří Adámek

Scéna a kostýmy: Zuzana Sceranková

Hudba: Ladislav Železný

Premiéra 20. 11. ve Studiu Hrdinů

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...