Pondělí 3. srpna 2020svátek má Miluše 19 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Dobře odtajněný Horníček. Vydatná léčba citlivým a vtipným hercem

Král Majálesu. Miroslav Horníček v Praze v květnu 1966. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Král Majálesu. Miroslav Horníček v Praze v květnu 1966. | foto: ČTK

PRAHA Dobře odtajněný Horníček je název kompletu tří CD, který zahrnuje tvorbu známého herce a spisovatele z let 1952–2002. Jde celkem o třicet hodin nejrůznějších nahrávek, od těch notoricky známých až po dosud nevydané, a i když lze mít k dramaturgii kompletu výhrady, Horníčkovo ustrojení a především nakažlivé bonvivánství v této časové šíři vystupují doslova plasticky.

Konkrétně 30 hodin, 3 minuty a 23 vteřin činí celková metráž kompletu, který je v zásadě koncipovaný chronologicky. Logicky tedy na prvním CD patří největší prostor Předscénám Jana Wericha a Miroslava Horníčka z 50. let. Jsou tu jednak živé nahrávky pořízené v Divadle satiry, v roce 1957 přejmenovaném na Divadlo ABC, a pak studiové. Horníček se zde stal skutečným partnerem slavného kolegy a ne jenom přihrávačem, ve společných klaunských výstupech, které vznikaly pro obnovované hry V+W, oba pánové satiricky přitvrzovali, a jak je vidno i z nahrávek, diváci na každý výboj lačně čekali. Při dnešním poslechu se samozřejmě tehdy hojně aplaudované narážky jeví jako velmi krotké, možná pro mladší publikum i nepochopitelné. Stárne všechno a tak i padesát let staré forbíny obou mistrů humoru mají své limity, ale posluchač musí ocenit jejich vzájemné jiskření, pohotovost a jedinečnou schopnost kreativně zacházet s mateřštinou.

Nesmrtelné Hovory H

Po Divadlu ABC následuje Semafor, kde kromě známých her jako Člověk z půdy nebo Šest žen Jindřicha VIII. zaujme objevené Nocturné nahrané v roce 1961 v Městské knihovně, v němž Horníček konferoval semaforské scénky a podobné představení s názvem Zavinil to bubínek.

Vrcholem druhého CD a celé sady je ovšem audio verze televizních Hovorů H z let 1969–71. Jde samozřejmě o výběr z tohoto populárního pořadu, který komunistický režim zakousl, hned jak začátkem normalizace znovuupevnil své pozice. Tady Horníček skutečně rozkvetl jako umělec spojující v sobě ryzí komediantství a originální autorské vlohy. Byl nesmírně pohotový, měl úžasnou schopnost improvizace a jako rozený vypravěč dokázal stvořit pointu doslova z ničeho. Skvostně zacházel s češtinou, právě v tom byl hravý a vynalézavý, nezapřel, že velkými vzory mu byli právě Voskovec s Werichem. Nejen vHovorech, ale iv dalších pořadech v kompletu zaznamenaných (estrády, posezení, večery) posluchač žasne nad tím, s jakou pohotovostí a elegancí dokázal i sebepitomější dotaz z publika proměnit v nádhernou dramatickou kreaci. A na Hovorech H je stále dobře znát, že se rodily v uvolněné atmosféře. Je to takřka neuvěřitelné, ale skoro vůbec nezestárly, jejich humor je nadčasový, je tu mnoho chvilek absolutní radosti, třeba takové lekce z dadštiny.

Jak bydlel herec Miroslav Horníček ukáže výstava na zámku Sychrov.
Herec Miroslav Horníček.

V Hovorech Horníček také našel partnera par excellence, režiséra Vladimíra Svitáčka. Měl vlastně za život tři důležité – vedle Wericha ještě Miloše Kopeckého. Přemysl Rut Horníčkovi vytýká, že s postupujícími léty vedl stále více monolog a že se z vypravěče a polytematického klauna stal monotematický „doktor Humor“, který více přednášel. Ale Horníček byl odjakživa famózní sólista a jen s dalším stejně vybaveným sólistou mohl dosíci dokonalosti. To, že se v pozdějších letech také rozmělňoval, zvlášť ve všech možných estrádách, je normální vývoj a vyvozovat z něj změnu jeho hereckého a autorského naturelu se nezdá opodstatněné.

Třicet hodin je skutečně dlouhá metráž a projektu by určitě prospěla přísnější selekce, což je nejvíce patrné na třetím CD, které časově dospívá do druhé poloviny 70. let a dál. Jsou zde také kratší útvary vybrané z pořadů různé úrovně (posezení u cimbálu, dialogy s Tomášem Slámou, Divadélko pod věží Marie Rottrové apod.), kdy nebylo nutné tyto kousky zařazovat, jelikož se v nich spousta věcí opakuje od historek až po sentence. Sestavovatel kompletu Jakub Kamberský vysvětluje, že chtěl Horníčka předvést jako herce a konferenciéra a hlavně jako interpreta vlastních textů. Jenže zapomněl, že i muž tak širokého repertoáru, který uměl vždy živě reagovat, se nevyvaroval opakování a variování již dříve řečeného. Na to měla dramaturgie více myslet a nebýt tak bezbřeze nadšená ze všeho, co kdy Horníček řekl. Valného smyslu také nemá zařadit dvojí verzi jeho textů Chvála pohybu, jednou studiovou, podruhé s živým publikem. Je sice potěšující, že se v archivu objevil díl z cyklu Zavěste, prosím, volá Semafor k Horníčkovým šedesátinám, ale v zásadě nejde o nic jiného než o tlachání gratulantů, které je tu a tam vtipné, ale mnohem více nudné.

Překvapivá citovost

Horníček často zdůrazňoval, jak byl na plzeňské reálce špatným studentem, a přitom měl klasické vzdělání a široký rozhled. Jako autor řady knížek okouzloval nejenom osobitým literárním stylem a vtipem, ale také překvapivou citovostí až lyričností. Jeho majstrštykem zůstávají Dobře utajené housle, které zde v jeho podání také zazní. Celý život miloval Francii, zejména Provence, a této své lásce věnoval útlou knížku Listy z Provence. Píše zde svým hrdinům od d’Artagnana až po Gérarda Philipa a jsou to listy velmi něžné a emotivní. A také tu prozrazuje, že o tom kraji a lidech ví hodně, vždyť kdo dnes zná Daudetova hrdinu Tartarina z Tarasconu a ví, že tato kniha bývala přirovnávána k provensálským Zvonokosům. Kupodivu i dopis Gérardu Philipovi po letech nezní přepjatě, je skoro dojemné, jak Horníček líčí jejich krátké pražské setkání a zamýšlí se nad nespravedlností osudu, která francouzskému herci vyměřila tak krátký život. A posluchač si musí vzpomenout i na Horníčkův těžký závěr života, který trávil sám, neboť přežil milovanou manželku a jeho syn zemřel tragicky v mladém věku.

V bookletu ke kompletu je několik textů, vedle zasvěceného hercova portrétu od Vladimíra Justa tu píší dramaturg Jakub Kamberský, Přemysl Rut a Robert Tamchyna, který je rovněž autorem zdařilé rozhlasové koláže Vážený pane Horníčku... z roku 2000. Ta je v třetím CD zařazená jako bonus a obsahuje také velice zajímavý rozhovor s hercem, kde některé jeho názory zaznívají poprvé. Přesto nelze souhlasit s tím, co Tamchyna naznačuje ve svém osobně laděném textu. A to sice, že by si snad Horníček zadával s komunistickým režimem tím, že mohl hrát a že jeho knihy byl vydávány. Tak to ale opravdu nebylo, Miroslav Horníček nikdy nebyl v KSČ a režimu nepoklonkoval ani nesloužil a nikdy si před soudruhy nesypal hlavu popelem. Nebyl žádným rebelem, ale zůstal slušným člověkem, který tím, co říká a jaké hodnoty vyznává, jasně dává najevo, na čí straně stojí. A režim to také moc dobře věděl a postihoval ho zákazy. Oněch třicet hodin je navzdory několika výtkám přesvědčivým důkazem o Horníčkovi jako laskavém, chytrém a vtipném člověku, který se svému životnímu krédu nezpronevěřil.

Dobře odtajněný Miroslav Horníček

Sestavil Jakub Kamberský

Praha, Supraphon 2018

3 CD 30 hodin 3 minuty

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky

Na podzim může přijít katastrofa, varuje bývalý viceguvernér centrální banky

Pro Čechy je nebe nízko, píše ve své knize Mojmír Hampl. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Patří mezi nejtalentovanější a nejznámější ekonomy v Česku. V pouhých 32 letech se stal viceguvernérem České národní...

Velké srovnání cen zubařských zákroků. V regionech se liší i o tisíce

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Stomatologie je už léta oborem, v němž pacienti musí hodně platit. Pomalu se to ale mění. Akutní péče je díky větší...

Radit lidem, aby během pandemie seděli doma, byla chyba, říká Pavel Pafko

Přední chirurg a brzy osmdesátník Pavel Pafko má za sebou tři etapy... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Zdůrazňuje, že není žádný king, ani se nepovažuje za mimořádně talentovaného. Pavel Pafko prý jen pracoval víc než...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!