Desáté album Foo Fighters kompletně vzniklo ještě před nástupem pandemie. Vlastně by se dalo napsat, že je náladou hudby a tématy písní úplně mimo. Což se paradoxně může ukázat jako klad desky, byť možná klad nedostatečný.
  |
Když si kapela v roce 2018 dala pauzu, prozradil principál Dave Grohl, že už má v rukávu pár nápadů na další album. Točilo se od října 2019 do února 2020. Po nástupu korony se ovšem muzikanti rozhodli posunout vydání titulu Medicine At Midnight (Půlnoční medicína) na dobu, kdy budou moci vyrazit na turné. Chtěli totiž zároveň naživo oslavit 25 let existence Foo Fighters. Ale protože se ukázalo, že vhodné podmínky k vystupování jen tak nenastanou, přece jen pustili přenošenou nahrávku do světa bez ohledu na koncerty.
Prvotním Grohlovým záměrem bylo, jak se svěřil v rozhovoru pro hudební server Pitchfork, „natočit opravdu zábavnou, nakopnutou desku, plnou hymnických, mohutných rockových písniček, které si můžete zpívat s námi“. Což u Foo Fighters nezní jako vyložená zpronevěra ideálům grunge s jeho sociální kritičností či niternými výpověďmi. Protože Grohl se přece vymanil z umělecky závažného odkazu Nirvany už dávno a vždy měl upřímně rád „obyčejný“ energický rock.
Jednoduchost a optimismus vlastně mohou naopak představovat příjemnou změnu oproti převaze současných rockových nahrávek, řešících těžkosti doby. Dobrá nálada bezesporu léčí, a nejen o půlnoci. Díky za ni, asi i proto má album Medicine At Midnight ve světovém tisku převážně kladné recenze.
Problém tkví spíše v tom, že řada písní zní až příliš plytce. Třeba hned úvodní Making A Fire se ani nesnaží nějak zajímavě vybočit z předvídatelných riffů a ověřených melodických klišé. Přímočará snaha o chytlavost přímo čiší z refrénu nebo z dusající, k roztleskání sloužící mezihry s dívčím sborem. Čemuž odpovídá i poněkud banální text: „Celý život jsem čekal, až budu opravdu žít / je čas to rozpálit / tak vykřesávám oheň.“
I když Foo Fighters vyloženě nekopírují, řada základních motivů a často používaných akordických postupů logicky připomene nějaký ten evergreen. Při poslechu balady Chasing Birds se snadno vybaví například píseň Woman od Johna Lennona. Na druhé straně, takové „obecné“ rockové hymny jako Love Dies Young prostě fungují.
Čekání na válku
Bylo by ovšem zjednodušení upřít albu jako celku zásadnější poselství. Třeba skladba Waiting For The War, gradující od akustického aranžmá se smyčcovým kvartetem k finále s výbušnými bicími a hlučnými zkreslenými kytarami, srozumitelným a důvěryhodným jazykem vyjadřuje obavu z nejisté budoucnosti. Obavu společnou všem lidským bytostem: „Už odmalička čekám na válku... až nebe spadne / na velkou kolizi ve světě, který je tak malý.“
Přesvědčivá je i inspirace Waiting For The War. Nejde tu o prázdná slova: „Píseň jsem napsal toho samého dne, kdy jsem vezl dceru do školy a ona se ke mně obrátila s dotazem ‚Tati, bude válka?‘. Srdce se mi zastavilo, došlo mi, že žije pod stejným temným oblakem strachu jako já před čtyřiceti lety,“ nastiňuje Grohl nepříjemnou podobnost dneška s dobami studené války.
Titulní Medicine At Midnight je zase jednou z písní, kde Foo Fighters hudebně překračují vlastní stín. Navzdory faktu, že tím zřejmě nepotěší svoje věrné ctitele. Funkový rytmus a sound, směřující až někam k počátkům popových 80. let, by od nich čekal asi málokdo. Samotný Grohl v rozhovoru přiznával silný vliv Let’s Dance od Davida Bowieho. Což platí do detailu. Dokonce i při kytarovém sólu si posluchač okamžitě vybaví zvuk a postupy Stevieho Raye Vaughana, který tehdy u Bowieho hostoval. Ačkoliv po čistě hráčské stránce tu vše příkladně klape, tak silná „inspirace“ není na pochvalu. Byť opět nejde o vyložený plagiát cizí melodie, jen o vlastní variaci na dané téma.
Muzikantsky jde ostatně, podle očekávání, o zkušeně odvedenou, kvalitní práci. I když se ve zvuku uhlazenějším než kdy dříve ztratila někdejší sympatická dravost kapely. Energie, byť vyloženě nechybí, se maskuje pod naleštěným povrchem. Přesto nelze přeslechnout, jaký drive se snaží Grohl vkládat do hlasu, ani propracovaná aranžmá. Nebo přínos tak zdatných hostů, jakým je uznávaný jazzový perkusista Omar Hakim.
Medicine At Midnight se pravděpodobně nezařadí mezi nadčasová alba. Ovšem nebylo by fér označovat nahrávku za vyloženě zbytečnou. Pro svoje tvůrce měly písně jistě smysl a v případě pravověrných rockových poctivců Foo Fighters nepůjde o pustý komerční kalkul. A nejen fanoušci Foo Fighters ocení povzbuzující vzpomínku na lepší časy, kdy plné sály mohly křičet jednoduché refrény spolu s kapelou.
FOO FIGHTERS: MEDICINE AT MIDNIGHT |
