Banální půdorys sourozeneckého trojúhelníku neustále narušují nejen samotní protagonisté, ale i jejich mrtví rodiče. Je názor rodičů to, co ovlivňuje člověka celý život? Jak moc člověk prahne po tom, aby se mu dostalo jejich uznání?
  |
Inscenace Daniela Špinara ve Stavovském divadle je čistá, rychlá, přesná. Bílé aranžmá scény, nafukovací zlatá písmena, pseudokrb a bubeník, který hru dokresluje zvuky a zbytečnou nápadností. Scéna i kulisy jsou nepodstatné. Hra stojí na mimořádných výkonech herců - Zuzany Stivínové, Lucie Juřičkové a Saši Rašilova.
Groteskní situace, při nichž se publikum hlasitě směje, se lámou v momenty, ze kterých mrazí. Dvě sestry, neúspěšné herečky a bratr filosof, který se „ukrývá“ před sestrami v psychiatrické léčebně. Mladší sestra se přiopilá teatrálně potlouká po domě, starší sestra (nejstarší ze sourozenců) staropanensky upjatá, hýčká rodinný porcelán, přepisuje bratrovy filozofické promluvy a denně jej navštěvuje v psychiatrické léčebně. Podstatou vztahů tohoto tria je incest, neustálé pitvání minulých křivd, ran a hledání viníka. Tři sourozenci, tři trosky.
Postupné pronikání do jejich vnitřního chaosu a rozkladu bylo skvěle symbolizováno proměnou zevnějšku ženských postav z upravených a noblesních dam na omšelé kreatury. Obzvlášť zdařilá je tato proměna u postavy ztvárněné Zuzanou Stivínovou.
Oběd u Wittgensteina
|
Kde je příčina jejich devastace? Co způsobilo tento rozklad osobností a absenci morálky? Dostatek, lenost a nuda. Trojkombinace, která je nejen pro aktéry hry, ale pro celou společnost, nechá-li se jimi pohltit, zhoubná. Ani jeden ze sourozenců nemusel nikdy pracovat. Když vzpomínají na otcovu mantru: „Ve sklepě by vždy mělo být uhlí alespoň na tři zimy,“ vysmívají se mu, protože nezažili nedostatek čehokoli. Všechno mají, všechno viděli, všechno je nudí. Postrádají motivaci žít jinak.
Herečky a filosof. Povolání, kterými otec nejvíc opovrhoval. A oni vědí, že toto opovržení bylo oprávněné. Nejsou ničím, nic neumí. Postava Saši Rašilova si ve světlé chvilce do deníku poznamenává: „Sestry. Parazitky. Infantilní.“
Psychologický rozměr všech postav je velmi plastický a hluboký. Nejdůležitější myšlenkou inscenace, která je však nevyřčena, je co s člověkem udělá dostatek a bohatství a z toho pramenící nuda, kterou protagonisté vyplňují nimráním se v minulosti. Mají možnost dělat cokoli. Avšak bez motivace cokoli dělat. Dostatek, lenost, nuda je to, co lidi zničí. Přesně v tomto pořadí.
Poločas rozpadu postavy Ritter v podání Zuzany Stivínové
Divadelní inscenace Oběd u Wittgensteina je jedním z vysoce kvalitních divadelních počinů. Fantastické herecké výkony, skvělá režie a chytře upozaděná scéna, která dá vyniknout hercům a ději.
Oběd u Wittgensteina
|
