Sobota 18. ledna 2020svátek má Vladislav 3 °C déšť se sněhem Předplatné LN
8. listopadu 2019 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Incest, šílenství a rodinné křivdy. Oběd u Wittgensteina stojí na hereckých výkonech

Jak také vypadá sourozenecká láska? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jak také vypadá sourozenecká láska? | foto: ČTK

Kde pramení jed, který z člověka udělá sociopata? V rodině? V bídě? V blahobytu? I na to odpoví inscenace světoznámého spisovatele a dramatika Thomase Bernharda Oběd u Wittgensteina.

Banální půdorys sourozeneckého trojúhelníku neustále narušují nejen samotní protagonisté, ale i jejich mrtví rodiče. Je názor rodičů to, co ovlivňuje člověka celý život? Jak moc člověk prahne po tom, aby se mu dostalo jejich uznání?

Saša Rašilov jako Voss a Zuzana Stivínová v roli Ritter
Zuzana Stivínová jako Ritter na generální zkoušce inscenace Oběd u Wittgensteina

Inscenace Daniela Špinara ve Stavovském divadle je čistá, rychlá, přesná. Bílé aranžmá scény, nafukovací zlatá písmena, pseudokrb a bubeník, který hru dokresluje zvuky a zbytečnou nápadností. Scéna i kulisy jsou nepodstatné. Hra stojí na mimořádných výkonech herců - Zuzany Stivínové, Lucie Juřičkové a Saši Rašilova.

Groteskní situace, při nichž se publikum hlasitě směje, se lámou v momenty, ze kterých mrazí. Dvě sestry, neúspěšné herečky a bratr filosof, který se „ukrývá“ před sestrami v psychiatrické léčebně. Mladší sestra se přiopilá teatrálně potlouká po domě, starší sestra (nejstarší ze sourozenců) staropanensky upjatá, hýčká rodinný porcelán, přepisuje bratrovy filozofické promluvy a denně jej navštěvuje v psychiatrické léčebně. Podstatou vztahů tohoto tria je incest, neustálé pitvání minulých křivd, ran a hledání viníka. Tři sourozenci, tři trosky.

Postupné pronikání do jejich vnitřního chaosu a rozkladu bylo skvěle symbolizováno proměnou zevnějšku ženských postav z upravených a noblesních dam na omšelé kreatury. Obzvlášť zdařilá je tato proměna u postavy ztvárněné Zuzanou Stivínovou.

Oběd u Wittgensteina

  • Thomas Bernhard: Ritter, Voss, Dene
  • Režie: Daniel Špinar 
  • Překlad: Zuzana Augustová
  • Dramaturgie: Marta Ljubková
  • Scéna: Lucia Škandíková
  • Kostýmy: Linda Boráros
  • Stavovské divadlo v Praze 
  • premiéry 7. a 8. listopadu 2019

Kde je příčina jejich devastace? Co způsobilo tento rozklad osobností a absenci morálky? Dostatek, lenost a nuda. Trojkombinace, která je nejen pro aktéry hry, ale pro celou společnost, nechá-li se jimi pohltit, zhoubná. Ani jeden ze sourozenců nemusel nikdy pracovat. Když vzpomínají na otcovu mantru: „Ve sklepě by vždy mělo být uhlí alespoň na tři zimy,“ vysmívají se mu, protože nezažili nedostatek čehokoli. Všechno mají, všechno viděli, všechno je nudí. Postrádají motivaci žít jinak.

Herečky a filosof. Povolání, kterými otec nejvíc opovrhoval. A oni vědí, že toto opovržení bylo oprávněné. Nejsou ničím, nic neumí. Postava Saši Rašilova si ve světlé chvilce do deníku poznamenává: „Sestry. Parazitky. Infantilní.“

Psychologický rozměr všech postav je velmi plastický a hluboký. Nejdůležitější myšlenkou inscenace, která je však nevyřčena, je co s člověkem udělá dostatek a bohatství a z toho pramenící nuda, kterou protagonisté vyplňují nimráním se v minulosti. Mají možnost dělat cokoli. Avšak bez motivace cokoli dělat. Dostatek, lenost, nuda je to, co lidi zničí. Přesně v tomto pořadí.

Poločas rozpadu postavy Ritter v podání Zuzany Stivínové

Poločas rozpadu postavy Ritter v podání Zuzany Stivínové

Divadelní inscenace Oběd u Wittgensteina je jedním z vysoce kvalitních divadelních počinů. Fantastické herecké výkony, skvělá režie a chytře upozaděná scéna, která dá vyniknout hercům a ději.

Oběd u Wittgensteina

  • České publikum zná hru pod názvem Ritter, Dene, Voss, kterou režíroval Jan Antonín Pitínský v Divadle Na zábradlí. 
  • Thoomas Bernahard byl rakouský spisovatel a dramatik. Je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších poválečných německy píšících autorů. Svými díly nezřídka vzbuzoval kontroverze.
  • Název tvoří jména dvou hereček a jednoho herce, Ilse Ritterové, Kristen Deneové a Gerta Vosse, pro které tuto hru v roce 1984 Bernhard napsal a kteří ji také jako první v režii Clause Peymanna hráli. Nechal se zde inspirovat nejen vlastním životem, ale i životem a dílem Ludwiga Wittgensteina.
  • Silná psychologická hra, které se česká divadla spíše vyhýbají.
Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky
Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Ranč Zorro pedofilního milionáře Jeffreyho Epsteina v poušti v Novém Mexiku,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Sexting | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...

Premium

Den, kdy přepadli Mekku. V roce 1979 se zrodil moderní islámský středověk

Členové saudských speciálních sil během zásahu ve Velké mešitě v Mekce. (1979) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Před 40 lety se stalo „11. září“ islámu. Aby saúdský král mohl pobít ozbrojence okupující posvátnou mešitu v Mekce,...