Za pozitivní lze považovat asi hlavně fakt, že Inspektor Max velmi razantně vrací českým divákům do uší slovenštinu. Činí to, pravda, dost bizarním způsobem: na počátku musíme akceptovat, že pražská kriminálka zaměstnává jako jednu ze svých opor starého slovenského seladona, který se chová jako dítě, zároveň je extrémně přitažlivý pro ženy a hlavně dosahuje vynikajících profesionálních výsledků.
RECENZE: Hmyz. Švankmajerova novinka vzývá cynismus fantazie |
Samozřejmě, že v době, kdy jsou všechny tradiční kriminální motivy beznadějně omleté, je jednou z cest k „originální“ detektivce vytvoření výrazné postavy detektiva. Figura inspektora Zoltána Maxe, kterou pomohl vymyslet sám její představitel Juraj Kukura, má v sobě díky své povaze a věku spojovat rebelství, zábavnou pošetilost, ale také zkušenost a moudrost. A zároveň přinášet ducha starého světa, kdy muži byli galantní a zábavní a neustále to zkoušeli na nějaké ženy, a ty jim za to na oplátku padaly k nohám. Takový je patrně tvůrčí záměr, jehož výsledek je zčásti (především díky osobnosti Juraje Kukury) roztomilý. Z mnohem větší části však moc roztomilý není a daleko spíš ukazuje na mentální zastydlost, a to nejen inspektora Maxe, ale především česko-slovenské televizní dramaturgie. Nejde samozřejmě o to, že bychom v době světového úleku ze sexuálních predátorů museli hned iniciativně přispěchat s vlastní troškou do mlýna. Jedná se nicméně o živé téma, které nespadlo z nebe a civilizovaný svět je už nějakou dobu tak či onak vnímá.
Je pak dost evidentním příznakem příslušnosti ke kulturní periferii, když se v době vzrušených diskusí o sexismu v našem nejnovějším seriálu zvesela konverzuje způsobem: „Sbalil jsi státní zástupkyni, párkrát jsi ji vojel a poslal do háje. A z naší milé prokurátorky se stala kariéristická mrcha...“ „Já bych to nebral tak vážně, šéfe. Ona je vždycky nervózní, když dlouho nemá sex. A potom začne kouřit... Spolehni se na mě, udělám jí to tak, že už nikdy nebude kouřit.“ Do toho záběry sekretářky, která není k ničemu jinému, než aby byla z donchuana naměkko.
Kdyby šlo o vědomou rebelii vůči přehnanosti kampaně MeToo (nebo aspoň o dobře natočenou scénu), byl by sexismus Inspektora Maxe třeba i něčím sympatický. Tady se ale s civilizovanou společenskou debatou nepolemizuje, jen se bohorovně a přezíravě ignoruje ve prospěch laciného humoru. Stejně naivní a myšlenkově opožděná je ovšem i „závažná“ linie seriálu, který se třeba témat homosexuality nebo pedofilie dotýká s citlivostí slona v porcelánu. Nebo přesněji dinosaura, kterého probudili ve světě, kterému nerozumí. Právě to by ale tvůrci, dokonce i ti televizní, měli.
Inspektor Max Režie: J. Chlumský, P. Nikolaev Vysílá ČT od 21. 2. MARCEL KABÁT |
