Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Jak režisér Jan zabil Godarda. Vlk z Královských Vinohrad uzavřel tvorbu Jana Němce

Kultura

  6:09
Do kin dorazil poslední film Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad, který získal zvláštní uznáni poroty na letošním festivalu v Karlových Varech. Proč vlk? „Protože to, co uvidíte, je příběh o zlověstném, sebestředném jedinci toužícím jenom po slávě, po penězích a po moci, velkém to afrodiziaku, na které jako mouchy sedají krásná děvčata – a na ta jsem byl celý život,“ přednese na úvod vypravěč v lehce neurotickém podání Karla Rodena.

To máš za to. John Jan (Jiří Mádl) v interakci s podporovatelem sovětské invaze Jeanem-Lukem Godardem. FOTO ARTCAM foto: Artcam

Tak začíná osmašedesátiminutový film, v němž režisér Jan Němec hodně svérázným způsobem vypráví svůj životní příběh. Respektive příběh svého alter ega, zde zvaného John Jan. A začíná právě v osudovém roce 1968.

John Jan je tehdy na začátku něčeho velmi slibného, alespoň tomu vše nasvědčuje. Jeho film O slavnosti a hostech byl přijat do hlavní soutěže festivalu v Cannes spolu se snímkem Jiřího Menzela Rozmarné léto a Formanovým Hoří, má panenko. „Všechno bylo perfektně pojištěné,“ vykládá s neodolatelným cynismem a nejistou mírou fabulace Rodenův John Jan – ředitel přehlídky v Cannes se zavázal přimět porotu, aby všechny tři české filmy ocenila výměnou za to, že ty skvělé snímky nepůjdou na jiné festivaly. Francouzští filmaři začnou něco tušit a bát se o ceny, proto se připojí k revoltujícím levicovým radikálům a festival v půli programu raději zruší...

Je a není to fikce. Snímek Jana Němce v soutěži byl a měl reálnou šanci otevřít svému tvůrci cestu mezi světovou elitu. A levicově nadšení francouzští filmaři festival skutečně zrušili. To, jak si s touto zkušeností Jan Němec o desítky let později pohrává, svědčí o tom, jak nesmírné trauma to pro něj, i vzhledem k dalším událostem, muselo být. A zároveň z Němcova groteskního podání všech neblahých skutečností čiší sebeironie, nadhled a těžce nabytá životní moudrost.

Dojemná „zlověstnost“

Muž celoživotně zamilovaný do filmu vypráví na konci své životní pouti o tom, jak se své lásce dlouhá léta nemohl věnovat a jak přicházel jeho talent vniveč; je to vyprávění v podstatě tragické, ale zároveň zábavné – ne ve smyslu nezávazné kratochvíle, ale účinného klíče, který povahu věcí odhaluje mnohem účinněji než pouhé sebelítostivé fňukání.

Vpád sovětských tanků, který Jan Němec natočil a záběry poskytl rakouské televizi, točí se svým kameramanem i John Jan – ten má ale proti skutečnému režisérovi řadu výhod. Protože se pohybuje ve fiktivním světě, může si dovolit s gustem utlouct popelníkem francouzského filmaře Jeana-Luka Godarda, který invazi v levicovém zápalu podpořil...

Němec je ironický nejen k sobě a že jej třeba kolega a konkurent Miloš Forman tehdy v Cannes svým přístupem („stáhnul svůj film ze soutěže a v revolučním nadšení i ten můj“) naštval docela doopravdy, je zřejmé. Stejně jako to, že úvodní proslov o sebestředném jedinci nejsou jen plané řeči, ale reflektovaná skutečnost. Přesto je „zlověstný“ John Jan především dojemný hrdina, jehož touhy se dramaticky přestaly naplňovat, ale on se jich přece nevzdal. A jistě to nebyla jen touha po slávě, po penězích a po moci, i když to tak vehementně tvrdí.

Jan Němec ve Vlkovi pracuje někdy i se skutečnými archivními materiály, především ale inscenuje situace, tak jak se podle pábícího vypravěče seběhly. Vystačí si s náznakem prostředí, zároveň ale jeho úlohu nepodceňuje: pro scény z osudového festivalu v Cannes si štáb dojel na skutečný festival, ovšem o mnoho pozdější ročník. Natočil je po partyzánsku, záměrně bez snahy o historickou iluzi, a přece přesvědčivě. Není to jen prostá snaha vystačit s nevelkým rozpočtem, i když i ta nepochybně hrála v koncepci snímku významnou roli. Je to svébytná tvůrčí metoda, která reaguje na dostupné prostředky, a s jejich pomocí vytváří unikátní výpověď – možná silnější než případný pokus o dokonale „věrohodné“ ztvárnění.

Asi nejbolestnější (a přitom pořád vtipné) jsou scény z amerického období Johna Jana, kde hrdina navazuje slibné přátelství s Ivanou Trumpovou, aby od jejího muže obdržel místo peněz na film podepsanou knihu, dostává infarkt po utkání v ping-pongu s další slibnou sponzorkou nebo natáčí svatbu amerického herce a doufá, že někdo z přítomných si přece jeho talentu musí všimnout.

Vlk z Královských Vinohrad

ČR, Slovensko, Francie 2016

Scénář a režie: Jan Němec

Hrají: Jiří Mádl, Karel Roden, Martin Pechlát, Jiří Menzel, Jiří Bartoška a další.

Premiéra 15. 9.

V hraných pasážích Johna Jana velmi příhodně ztvárnil Jiří Mádl, který svou roli přehnaně „neprožívá“, ale zároveň ji ani neshazuje: udržuje přesnou míru odstupu, který režisér svému dílu jako celku naordinoval. Z dalších účinkujících stojí za vyzdvihnutí výkon Jiřího Menzela, který v jednom z výjevů obětavě zahrál Janu Němcovi sám sebe, jak vítá navrátivšího se Johna Jana a zve jej na své představení do Činoherního klubu. Z něhož John Jan předčasně odchází a jde radši na párek na Václavák.

Za zesnulého Jana Němce práci na Vlkovi dokončili pomocný režisér Tomáš Klein spolu s dramaturgem a kreativním producentem Jakubem Felcmanem a střihačem Josefem Krajbichem. I jim patří dík za to, že se do kin dostává snímek, který výmluvně uzavřel neblaze přerušenou filmografii velkého talentu české nové vlny. A pokud jde o smysl filmu, na ten si rozhodně stojí za to počkat na jeho finále.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...