Důvodem této neblahé, avšak zřejmě nevyhnutelné skutečnosti je právě vysoký rozpočet snímku, kvůli kterému z projektu odstoupila původní produkční společnost, mexická Fábrica de Cine, a s ní i další partneři a celou výrobu převzal právě Netflix. Oficiálně uváděné produkční náklady Irčana se nakonec vyšplhaly na 159 milionů dolarů. Scorseseho první velká gangsterská sága Mafiáni z roku 1990 stála 25 milionů – což je i při započtení inflace vskutku znatelný rozdíl.
  |
Jedním z hlavních důvodů vysokých nákladů Irčana je digitální omlazení jeho hereckých hvězd, které bylo nutné pro návrat do dob, kdy hrdinům ještě nebylo ani čtyřicet. Jinými slovy: pokud jsme chtěli vidět ještě jeden gangsterský film od Martina Scorseseho a mít v něm Roberta De Nira (76), Ala Pacina (79) a Joea Pesciho (76), bylo za momentální konstelace filmového průmyslu asi jediným možným výsledkem rovnice právě toto málo uspokojivé uvedení.
Forrest Gump organizovaného zločinu?
Irská krev. Zpěvák Ed Sheeran je možná příbuzným mafiána ze Scorseseho očekávané novinky |
Základem pro filmový příběh je biografická kniha I Heard You Paint Houses z roku 2004, kterou s gangsterem a odborovým funkcionářem Frankem Sheeranem (1920–2003) před jeho smrtí sepsal někdejší advokát a prokurátor Charles Brandt. V knize se Sheeran mimo jiné přihlásil k dvěma dosud neobjasněným mafiánským vraždám (lépe řečeno jedné vraždě a jednomu záhadnému zmizení) – první případ z roku 1972 se týkal zastřeleného newyorského gangstera Joeyho Galla, druhá, ještě významnější kauza z roku 1975 pak prominentního odborového vůdce Jimmyho Hoffy.
Kromě toho se Sheeran v knize doznává k dalším třem desítkám (!) vražd, které prý ve službách svých zaměstnavatelů vykonal. Přitom za vraždu nebyl nikdy odsouzen, dlouholetý trest, který si ke stáru odpykával, než byl ze zdravotních důvodů propuštěn, se týkal korupce v rámci jeho fungování v odborovém svazu.
Sheeranovo doznání pochopitelně vyvolalo úžas, ale také jisté pochybnosti. Hlasitě se do Brandtovy knihy opřel například publicista Bill Tonelli v magazínu Slate, který si dal poměrně velkou práci s dokazováním, že do té doby prakticky neznámý Sheeran se na stará kolena prostě jen hodně vytahoval.
Tonelli ironicky konstatuje, že nazvat Sheerana Forrestem Gumpem organizovaného zločinu je slabé slovo (Sheeran se ve svém zfilmovaném příběhu mimo jiné osobně podílí na dodávce zbraní k partyzánské akci CIA v kubánské zátoce Sviní a v knize nechybí ani náznak, že přes něj putovaly i pušky určené k zabití J. F. Kennedyho).
Jako příznačný doklad nespolehlivosti Tonelli cupuje i chytlavý název knihy Slyšel jsem, že malujete domy. To je i ve filmu první věta, kterou odborový předák Hoffa po telefonu řekne svému budoucímu osobnímu strážci, oddanému příteli a nakonec vrahu Sheeranovi. Malováním domů se ovšem myslí – a působí to jako samozřejmá součást mafiánského slangu – rozstříknutí krve zastřelené oběti po zdi. Tonelli nicméně tvrdí, že znalci mafiánského prostředí takový výraz v životě neslyšeli, zato na obálce knihy se vyjímá opravdu pěkně.
Netflix už mluví česky. Populární videotéka rozšiřuje i nabídku tuzemských filmů a chystá těžké váhy |
Ostatně nejen na obálce knihy – jako faktický název svého díla, uvedený na začátku a na konci filmu, jej pojal i Martin Scorsese. Ten věrohodnost Sheeranovy výpovědi zjevně nijak zvlášť neřešil – a proč by také měl? Příběh, tak jak jej Sheeran s Brandtem předložili, nabízí vynikající příležitost pro vytvoření působivé mafiánské fresky, zahrnující několik desetiletí, a Scorsese tuto příležitost bohatě využil. Natočil živé, s diváky nápaditě komunikující dílo, jež gangsterské dobrodružství dovádí až k tématu stáří, svědomí a pomíjivosti pozemského života.
Sluha dvou pánů
Ústřední postava a vypravěč Frank Sheeran (Robert De Niro) dějem prochází jako uzavřený hromotluk, který málokdy projeví emoce a je od mládí zvyklý poslouchat své nadřízené (znepokojivou součástí jeho vzpomínek je účast na válečných zločinech americké armády v Itálii). Prvním zlomem v jeho kariéře, kterou začal jako řidič náklaďáku kšeftující s převáženým masem, je setkání s mafiánským bossem Russellem Bufalinem (Joe Pesci).
Ten si jej oblíbí a posléze jej zapůjčí svému obchodnímu partnerovi Jimmymu Hoffovi (Al Pacino) – vrcholné celebritě odborového hnutí, šéfovi mocné organizace Teamsters. Ten dodá Frankově jízdě ještě mnohem vyšší obrátky, dosadí jej do vedení jedné z místních organizací, svěřuje mu úkoly nejvyšší důležitosti, a navíc se s ním i s jeho rodinou upřímně spřátelí. Přijde však nevyhnutelné – zájmy Bufalinova klanu a Jimmyho Hoffy se fatálně rozejdou. A není na Frankovi, aby si vybíral, koho poslechne.
Robert De Niro pozvolna buduje Frankovu povahu formovanou prostředím a autoritami, vytváří postavu zároveň nelítostnou i tiše sžíranou konfliktem dvojí loajality i zavržením vlastní dcerou. Kontrapunktem k Frankovu nenápadnému vývoji je dynamické představení Ala Pacina, jehož Jimmy Hoffa, zahraný s občasným lehkým komediálním nadhledem, dokonale ovládne každou scénu, kde je přítomen, i když třeba jen večeří a pohledem probodává svého úhlavního soka.
Scorsese naštval fanoušky. Komiksové filmy nejsou skutečná kinematografie, tvrdí oscarový režisér |
Obdivuhodný je ve své roli také Joe Pesci a vrcholem jeho kreace je Russel coby dojemný stařeček ve vězení, který už nedokáže ani rozkousat chleba, obrací se k víře a předznamenává i obrácení vypravěče Franka. Není pochyb, že oba přicházejí ke křížku poněkud pozdě , měřeno lidským metrem. Scorsese ovšem provokativně poukazuje i na ten jiný.
Co se týče onoho pekelně drahého digitálního omlazení: některé věci, jako je přirozená mladistvá jiskra v oku nebo křepkost pohybu, zřejmě nasimulovat nelze. Ale zestárnutí jedenačtyřicetiletého De Nira v gangsterce Sergia Leoneho Tenkrát v Americe kdysi také nebylo úplně dokonalé – a jak jsme rádi, že ji máme.
Irčan USA 2019 Režie: Martin Scorsese Premiéra 27. 11. (Netflix) |
