Pátek 5. března 2021svátek má Kazimír 3 °C sněhové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Jasného exilové touhy. Osoba filmaře je v biografii objektivně podaná

Ve věku 93 let zemřel režisér, scenárista i odbojář Vojtěch Jasný. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ve věku 93 let zemřel režisér, scenárista i odbojář Vojtěch Jasný. | foto: ČTK

PRAHA „Film musí prdět,“ zní jeden z citátů uvozujících obsáhlou publikaci Jiřího Voráče o exilových letech režiséra Vojtěcha Jasného (1925–2019).

Kolik toho doopravdy dobře známe z díla jednoho z nejdůležitějších českých filmařů 20. století? Někdo dokonce může mít Vojtěcha Jasného zařazeného jako režiséra jednoho výjimečného díla, Všech dobrých rodáků z roku 1968, před nímž ta ostatní blednou.

Ve věku 93 let zemřel režisér, scenárista i odbojář Vojtěch Jasný (na snímku z...
Režisér Vojtěch Jasný

„Ve skutečnosti jeho filmografie jako celek vyniká něčím jiným, totiž rozsahem a růzností forem, žánrů a témat,“ upozorňuje filmový historik Jiří Voráč v úvodu. „Natočil celkem šedesát dva titulů, z toho (jen) dvanáct celovečerních hraných filmů pro kina. Většinu tvoří televizní filmy, inscenace a dokumenty, které realizoval po odchodu do exilu v západní Evropě a Severní Americe. Zahraniční část jeho díla je u nás stále téměř neznámá.“

To by se mohlo trochu změnit i díky Voráčově knize. Ta spojuje preciznost odborné publikace s přístupným stylem, osobním vkladem autora a velkým prostorem pro osobní pohled samotného Vojtěcha Jasného. Klíčovým zdrojem informací byl pro Jiřího Voráče osobní archiv Vojtěcha Jasného zahrnující zhruba tisíc stran rukopisných pamětí z 80. let, dvacet tisíc stran Diářů vedených od roku 1964 a další tisíce stránek pracovních Filmových notesů. 

Z tohoto hlediska je 600 stránek Voráčovy knihy vlastně ještě celkem subtilní rozsah, zvláště když podstatnou část publikace tvoří bohatá fotodokumentace, jeden celý nerealizovaný literární scénář, vzpomínky Jasného manželky Květy a faksimile mnoha významných či příznačných dokumentů z Jasného pozůstalosti.

Souběžně s knihou autor pracoval také na vytvoření Archivu Vojtěcha Jasného, kde má být systematicky shromážděn filmařův odkaz. Dalším zdrojem byly pro Jiřího Voráče četné rozhovory s Vojtěchem Jasným vedené v Česku i v zahraničí. „Archiv ani tato práce by nevznikly bez důvěry a vstřícnosti Vojtěcha Jasného a bez jeho aktivní spolupráce. Souběžně s tím se tak postupně zrodilo osobní přátelství,“ zdůrazňuje autor v poděkování.

O to cennější je kritický odstup, kterého je Voráč i tak schopen – třeba část studie věnovanou nerealizovaným projektům shrnuje lakonickým konstatováním: „Autorské náměty, kterých je mezi nerealizovanými tituly převážná část, jsou sice svým způsobem nejautentičtějším projevem autorské umělecké vůle (nekorigované produkční a finanční logikou), ale vykazují poměrně úzký myšlenkový a literární rejstřík a potvrzují, že Vojtěch Jasný byl silnější jako režisér než jako scenárista.“

Kauza Kominíček

Mimořádné postavení má mezi nerealizovanými Jasného projekty Kominíček a korouhvičky, námět původně volně inspirovaný Andersenem, zrozený na počátku 60. let souběžně s podobně laděnou pohádkou pro dospělé Až přijde kocour a v průběhu let mnohokrát metamorfovaný a různě rozpracovávaný. Ve Voráčově publikaci je přetištěn scénář z roku 1978, zformovaný do podoby propracované, ale zároveň velmi přímočaré a návodné alegorie politického vývoje Československa.

V poznámce pod čarou cituje Voráč, co si o dřívější verzi Kominíčka zapsal filmař a dramaturg Pavel Juráček do svého Deníku: „Myslel jsem si, že Vojtěch Jasný je pan Někdo. Pak jsem četl jeho námět o českém kominíčkovi, který způsobí světový mír, a nechtěl jsem věřit svým očím, co je to za prostoduchou, naivní a bezvýznamnou věc.“

Je na čtenáři, do jaké míry se s Juráčkovým hodnocením ztotožní, scénář a jeho osud je v každém případně pro pochopení Jasného světa důležitý, a jeho plné otištění v knize tudíž dává smysl. Z jiných pasáží v publikaci vysvítá, jak se Jasného tvůrčí nápady, které se mohly někdy zdát naivní, překotné, bezbřehé či schematické, nakonec přetavily v živoucí dílo – ať už postupným zráním, dramaturgickou kultivací, nebo praktickými vlivy. To je třeba případ experimentálního dokumentu Stromy, ptáci a lidé z roku 1976, natočeného v Německu.

I když kniha nepomíjí některé méně skvostné součásti Jasného tvorby i života, výsledný obraz, který poskytuje, je plastický, objektivně podaný a poté filmařovými osobními vzpomínkami barvitě dotvořený portrét úctyhodné osobnosti, která dokázala překonat nechtěnou odluku od domova a režírovat na špičkové úrovni: ať šlo třeba o filmové Klaunovy názory (1976) podle předlohy Heinricha Bölla, nebo v témže roce o divadelní inscenaci Havlových aktovek Audience a Vernisáž a Policajtů Sławomira Mrożka ve Vídni.

Pasáže věnované jednotlivým Jasného pracím hojně citují i dobové kritické ohlasy: s autorem lze jen sdílet tušené pobavení nad tím, jak totéž dílo může inspirovat nejen rozdílné, ale zcela protikladné kritické reflexe. Což mimo jiné dokládá, jak důležitá je pro tvůrce víra v sebe sama, která nestojí a nepadá s hlasy jiných. A tu Vojtěch Jasný nepochybně měl.

JIŘÍ VORÁČ: VOJTĚCH JASNÝ. FILMOVÝ BÁSNÍK V EXILU

Brno, Host 2020, 600 stran

Exploze viru: v domově důchodců ve Vrchlabí zabil polovinu seniorů

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Tragédie v domově seniorů varuje, jak rychle se šíří nákaza koronavirem a jak smrtelná může být. Celorepublikově pak...

Randění pod rouškou. Reportérka absolvovala sedm pokusů o seznámení

Reportérka Julie Mahlerová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium „Jestli si někoho nenajdeš, než ti bude třicet, nainstaluju ti seznamku,“ oznámila mi moje nejlepší kamarádka. Patřím...

Zavřené nezavřené restaurace. Jak vypadá zapovězený společenský život?

Rozhánění nelegální párty. Policie v lednu zasahovala na večírku v domě v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Zaplněné stoly, skupinky lidí se sklenicemi vína a smích nesoucí se až na ulici. Nejde o výjev starý víc než rok, ale o...