RECENZE: Krev, zvratky a tupá blondýnka. Zombieland se za deset let vůbec nezměnil

Kráčející nemrtví jsou opravdu vděční filmoví nepřátelé. Je jich hodně, násilí na nich asi málokterého diváka pobouří a skoro vždy s sebou přinášejí element nevypočitatelnosti a z toho plynoucího neustálého nebezpečí. Zombieland režiséra Rubena Fleischera (Venom, Gangster Squad - Lovci mafie) je vzal, přidal explicitní násilí, situační humor, nadávky a pořádnou dávku popkulturních narážek. Jako dynamická akční jízda bez hlubšího smyslu to fungovalo skvěle.

Scénář Zombielandu napsala dvojice Rhett Reese a Paul Wernick. Ti, když viděli, jaký kasovní úspěch měl Deadpool a jeho pokračování (2016 a 2018), akční komiksové řezničiny v podobném duchu, rozhodli se oživit i deset let k ledu uložený Zombieland. 

I děj se o pár let posunul. Nesourodá provizorní rodinka ve složení Tallahassee (Woody Harrelson), Columbus (Jesse Eisenberg), Wichita (Emma Stoneová) a Little Rock (Abigail Breslinová) po dlouhém cestování zakotví v Bílém domě. Jedno ukvapené požádání o ruku ale zapříčiní, že se skupina rozpadá. Když už to vypadá, že by zase všechno mohlo být po starém, zamotá situaci krásná, ale chytrostí nepříliš obdařená blondýna Madison (Zoey Deutchová). Little Rock navíc cítí volání zastydlé puberty a ostatní se ji musí vydat hledat.

Blondýny a hippies

Cesta postapokalyptickou Amerikou, kterou si hrdinové překřtili na titulární Zombieland, by koneckonců své nemrtvé z dějového hlediska ani nepotřebovala. Krveláční obyvatelé Zombielandu slouží jen jako základ, na němž scenáristé staví machistické hlášky, brutální zabíjení a mnohdy až urážlivé vtipy. 

Rozhodně je to zábavné tím správně oddechovým způsobem. Nelze se ale ubránit dojmu, že druhý Zombieland vykrádá svého předchůdce ve všech směrech. Divák má například pocit, že ten který vtip už zazněl v prvním dílu. Dvojka v tomto smyslu nepřináší nic nového, snad kromě neustálých narážek na hloupost blondýn a hnutí hippies. 

Krvavé a explicitní násilí nezapře určitou inspiraci v hororových slasher filmech osmdesátých let. Zombíkům jsou ustřelovány, zapalovány, usekávany a drceny všechny končetiny. Všechno pěkně na kameru a s čvachtavým či křupavým doprovodem. Slabším povahám nelze film doporučit. Komu by náhodou nestačila krev, tak Zombieland nabízí několik opravdu detailních záběrů na zvracení. 

Emoce? Máme!

Rozhodně nejsilnější stránkou filmu je chemie mezi jednotlivými postavami. Velkou měrou se na tom podílí skvělé herecké obsazení, které ze záměrně poněkud prostoduchého scénáře dokáže vykřesat maximum. Divák se v Zombielandu dočká i několika překvapivě emocemi prodchnutých momentů.

Podobné zjevení jako u jedničky se neopakuje. Zombieland: Rána Jistoty je ale i tak zábavnou podívanou, u které divák musí s filmaři spolupracovat a příliš u ní nemyslet. Jako odměnu dostane hodinu a půl dlouhou akční komedii bez hluchých míst. To není zrovna málo. 

A pokud se rozhodnete v kině u Zombielandu oddechnout, určitě neodcházejte hned při začátku titulků. Opravdu skvělá mezititulková scéna je koneckonců možná i o něco málo lepší podívanou než samotný film. Ať žije Bill Murray!