23. července 2017 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Kronos Quartet. Lidové písně znovu a trochu jinak

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Kronos Quartet. Zleva členové ansámblu John Sherba, Sunny Yang, Hank Dutt a... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kronos Quartet. Zleva členové ansámblu John Sherba, Sunny Yang, Hank Dutt a... | foto: JAY BLAKESBERG

Americký Kronos Quartet vždy dělal věci, které přesahovaly představy o repertoáru smyčcového kvarteta. Sedí mu i folklorismus.

Albem Folk Songs, obsahujícím úpravy lidových písní z Ameriky i původu britského, irského a francouzského, se Kronos Quartet představil zase jinak. S komorním tělesem zaměřeným primárně na interpretaci soudobé „vážné“ hudby tu navíc hostují zpěváci a písničkáři Rhiannon Giddensová, Natalie Merchantová, Olivia Cheneyová a Sam Amidon.

Pokud sledujeme repertoár kvarteta pečlivěji, možná o tak překvapivou nahrávku nejde. Kronos Quartet vedený houslistou Davidem Harringtonem už v minulosti nastudoval řadu úprav lidové hudby z různých koutů světa, včetně libanonské Wa Habibi nebo irské Londonderry Air (Danny Boy). Také s vokalisty už mnohokrát spolupracoval, a to v neuvěřitelném žánrovém spektru od ansámblu Theatre Of Voices, zaměřeného na muziku starou i soudobou, přes indickou bollywoodskou zpěvačku Ashu Bhosleovou či malijskou písničkářku Rokii Traoré až po Toma Waitse. Nicméně celá deska věnovaná zpívanému euroamerickému folklóru představuje v diskografii kvarteta novum.

Neškolené hlasy, školené kvarteto

Nemusíme podezřívat adorované a nesplnitelným množstvím objednávek zahrnované těleso z populismu. Naskakování na módní vlnu americany nemá zapotřebí. Za vznikem nahrávky hledejme upřímnou fascinaci Harringtona a spol. lidovým odkazem. A také výbornou zkušenost ze spolupráce s „firemními“ kolegy Giddensovou, Merchantovou, Chaneyovou a Amidonem. Tyto čtyři interprety totiž přizval Kronos na dva koncerty k 50. výročí vzniku jejich společného vydavatelství Nonesuch Records, které proběhly v roce 2014 v londýnském Barbican Centre a newyorské Brooklyn Academy Of Music.

Souhra mezi muzikanty z rozdílných hudebních světů zafungovala naživo natolik dobře, že album Folk Songs vzniklo bezprostředně po brooklynském koncertu, během dvou zářijových dnů roku 2014. Až s odstupem tří let vychází nahrávka pouze proto, že vydavatelé dávkují četné projekty hyperaktivního ansámblu postupně.

Folk Songs patří k posluchačsky nejpřístupnějším nahrávkám kvarteta. Což ovšem neznamená, že by Kronos přestával být Kronem. I když jsou aranžmá úsporná a podání písní je přehledné, úpravy ani interpretace nezapírají příslušnost k sofistikované hudbě soudobé. Ostatně aranžmá, třeba málem minimalistický podkres balady Oh Where(známější coby Wake Up, Little Maggie v podání „Doc“ Watsona) psal například skladatel Nico Muhly. Ten má ke koncepci alba velmi blízko. Krom oper či děl pro klasická obsazení pracoval už v minulosti na orchestracích pro folkovou zpěvačku a harfenistku Joannu Newsomovou či zde přítomného Sama Amidona, uznávaného znalce lidové hudby z obou stran Atlantiku, Irska i Apalačského pohoří.

Zajímavou partituru dodal také irský skladatel Donnacha Dennehy. Jeho představa o Rambling Boys Of Pleasure graduje promyšleně zařazenými disonancemi a glissandy. Právě tyto prvky geniálně vypíchnou napětí balady v procítěném pěveckém podání anglické folkařky Olivie Chaneyové. Stejně invenčně přispěl i Jacob Garchik, Kaliforňan s jazzovým zázemím, který už pro Kronos připravoval transkripce pro album Floodplain(2009). Přepracoval mj. Last Kind Words z repertoáru meziválečné interpretky country blues Geeshie Wileyové do podoby moderní, zcela instrumentální miniatury.

Přizvaní zpěváci mají záměrně daleko do školeného projevu, ale je jasné, proč si Harrington vybral právě je. Dokáží spojit interpretační kultivovanost s autentickou živelností. Přirozeně „teskný“, emotivní kontraalt Natalie Merchantové, někdejší zpěvačky kapely 10.000 Maniacs, se přímo ideálně hodí k lamentu opuštěné dívky The Butcher’s Boy. Rhiannon Giddensová potvrzuje veškerou chválu, která se na ni v posledních letech snáší. Exceluje, když poeticky „popisuje“ tragédii v baladě Factory Girl (ještě mrazivěji zde s Kronosem než na vlastní stejnojmenné EP desce), i v radostné závěrečné Lullaby. Jako jediná přispěla také autorsky, její ohlasová ukolébavka ovšem do dramaturgie dokonale zapadá.

Jistě, na přebírání lidových motivů „klasickými“ skladateli a interprety není nic nového, funguje od zrodu artificiální hudby. U Kronos Quartet a jeho hostů nepřekvapí ani to, jak mistrovsky, vkusně a zdánlivě lehce dokázali spojit prvky hudby tradiční a soudobé. Spíše prostě potěší, jak krásně výsledek zní.

Kronos Quartet:
Folk Songs

Nonesuch, 2017

Tomáš S. Polívka, hudební publicista
  • 1Diskuse