Leader a zakladatel Květů Martin E. Kyšperský v aktuálním rozhovoru v kulturním magazínu UNI říká: „Album je o vztahu jednoho k druhému, a o tom, jak lze takový vztah prožívat i v rámci nějaké izolace. Vzpomínám na lidi, které jsem potkal, vzpomínám na své bývalé holky, na lidi, kteří už tu nejsou a mluvit se už tak s nimi nedá. Celé to album vnímám hodně jako rekapitulační.“
Do alba ovšem vstupujeme naopak písní ryze současnou, jakkoli se nejedná o nějakou dobovou častušku. „Řítíme se do tmy/tou největší rychlostí/co bude dál, to nikdo neví/nejsou žádné zprávy“, zpívá Kyšperský a je na posluchači, jak bude tento přímočarý, a přitom poeticky propracovaný text číst. Může to jistě být ilustrace koronavirové bezradnosti, stejně jako ekologické varování či povzdech nad úpadkem sociálních vztahů nebo úrovně politiky. Takových nejednoznačných míst najdeme na albu celou řadu.
Poetika a konkrétnost
Kyšperský v citovaném rozhovoru naznačuje, že se snaží ve svých textech být adresný: „Rád bych, aby lidé nezpívali o nekonkrétních věcech, o nebi, o nějaké nekonkrétní přírodě, plynoucí vodě. Poetika je hezká věc, ale když trávím půl dne s telefonem v ruce a pak někam jedu autem, tak přirozeně chci, aby to v těch písničkách taky bylo přítomné.“ Jenomže jeho pojetí konkrétnosti je – naštěstí – ryze básnické, poetické. Vymýšlí překrásné metafory (třeba „čekání je dlouhý jako vytažený tkaničky od bot“) a pracuje s významovou mnohovrstevnatostí veršů. Daří se mu celý text odpíchnout od naprosto originálního obrazu, který sám o sobě obstojí, vryje se pod kůži, a který pak dotváří dalšími detaily: „Cítím se jako Voskovec v Americe/mám tu svý kamarády, mám i nějaký prachy/mám svoji šatnu a skříň/ale cosi chybí/někdo mi chybí“.
Jeho silnou stránkou je ovšem také přímočarost a otevřenost v milostné tematice, nikdy ale nesklouzává k prvoplánovosti nebo snad dokonce k vyjadřování, při jehož poslechu by se musel posluchač za autora stydět. Verše typu „od rána myslím na to, že bych s tebou chtěl spát/a že v tomhle městě plným holek jsem úplně sám“ nebo „bylo by pěkný mít děti s někým, jako si ty“ jsou prostě nelíčenou poezií všedního dne v podání člověka, který – do třetice citujme ze zmíněného rozhovoru – i jako čerstvý čtyřicátník trvá na tom, že „na světě není nic důležitějšího než láska.“ Což v závěrečné písni alba Zkouška sirén dotvrzuje až milostně zalykavými, a přitom vlastně docela bizarními slovy: „Zatímco probíhá zkouška sirén/Tak já se láskou dusím/Jako když polykám polystyren/a cpu si do pusy ty největší kusy.“
Ohlasy nové vlny
Květy kdysi měly pověst příslušníků, ba přímo leaderů nové generace takzvané brněnské alternativy. V jejich začátcích to do značné míry byla pravda, dnes už jsou od této koule na noze zcela osvobozeny. Kdyby to v českém kontextu neznělo skoro jako urážka, dalo by se říci, že jejich nové album je hudebně vlastně velmi kvalitní mainstream.
Přestože samozřejmě nelze přeslechnout, že Kyšperský a jeho kolegové sledují aktuální dění, nelze úplně říct, že by byla zvuková estetika alba ryze současná. Je spíš nadčasová, rockově-písničkářská. Mnohé písně jsou zabaleny do zvuků moderních efektů a elektronických zvuků, zároveň v nich ale jednoznačně převládají klasické rockové nástroje, tedy hlavně kytary. Hodně postupů odkazuje k nové vlně a postpunku začátku 80. let, a to jak po zvukové stránce, tak třeba i ve vypůjčování fragmentů jiných stylů v rytmice (funky, reggae apod.).
Přestože Květy nové album nahrály v pozměněné sestavě, jsou samozřejmě poznatelné ihned. Ať totiž hrají cokoli, nejzásadnější pro ně je typická melodika, Kyšperskýho hlas a jeho frázování. To je alfa a omega této kapely i na aktuálním albu. A ve spojení s textovou výpovědí z něj činí jeden z nejlepších počinů v historii tohoto souboru a také jedno z nejlepších alb, která u nás vloni vznikla. Což odborná kolegia, jež vyhlásila před koncem roku nominace na ceny Apollo a Vinyla, naštěstí zaregistrovala.
