18. února 2018 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Lístky. Psaní je jako smrt – je tvé a nikoho jiného

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Rozum a intuice. Bohumila Grögerová umí pracovat s obojím. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rozum a intuice. Bohumila Grögerová umí pracovat s obojím. | foto: ARCHIV MAFRA

PRAHA Bohumila Grögerová (1921–2014) byla skoro vždycky „ženou ve stínu“. Z autorské a překladatelské dvojice s Josefem Hiršalem (1920–2003) vyčníval především on. Ať jde o přetlumočení populárního Christiana Morgensterna z konce padesátých let, nebo fenomenální třísvazkové paměti Let let, vydané ve finálním znění v roce 2007.

Grögerová ze stínu vystoupila teprve v posledních deseti patnácti letech svého dlouhého života, po Hiršalově smrti. Za knihy Branka z pantů, Čas mezi tehdy a teď nebo Rukopis posbírala ceny a dočkala se jisté slávy. Ta trvá i posmrtně, jak dokazuje právě vydaný titul Lístky.

Nejde o knihu autorskou, ale editorskou (sestavili ji Michaela Jacobsenová a Marek Stašek). Jde o výběr z pečlivě vedené kartotéky, kam si Grögerová ukládala od konce osmdesátých let nejrůznější písemnosti osobní povahy: počínaje bohatými výpisky z četby, které tvoří páteř přítomné publikace, a konče drobnými poznámkami, komentáři, aforismy, vzpomínkami. Nejde o hotové dílo, jde o „návod k upotřebení“, o pohled do autorské dílny, exkurzi do jedné myšlenkové laboratoře. Jsou tu k mání stovky hesel, „odstřižků“ pestré a živé látky, z níž vyrostla autorčina pozoruhodná beletristická práce. V té se prolínají roviny experimentální a dokumentární: na jedné straně radikální hry s formou, které si berou na paškál kolabující mezilidskou komunikaci (Meandry), na druhé straně citlivá rekonstrukce vlastních, potažmo rodinných dějin (od Branky z pantů po Můj labyrint).

Hesla jsou řazena podle abecedy a nejvíc jich patří nejobecnějším fenoménům, jako je život, víra, vesmír, umění, mýtus, duše, člověk, čas, bůh. Grögerová k nim přistupuje z nejrůznějších pozic: filozofie, teologie, sociologie, astronomie a samozřejmě praxe i teorie kultury. A bere především v zahraniční, německé a francouzské literatuře; z české si vypisuje pomálu, opakovaně se vrací jen k Janu Patočkovi a Václavu Černému. Co autorčin osobní slovník povyšuje na inspirativní četbu, je dvojí: zaprvé víra, že krizi současného člověka, civilizace, může odmocnit jedině umění; zadruhé pak tušení, že za viditelným světem, v němž žijeme, funguje odpradávna ještě jiný svět –svět magických her, mýtů a tajemství, jakési prvotní čistoty. Tady se asi nejlépe odráží dualita autorčiny tvorby, přirozená aliance vědomého a nevědomého, kritického rozumu a spontánní intuice.

Mezi favorizovanou četbu Bohumily Grögerové patřily Základní pojmy esejisty a básníka Petra Krále. Lístky jsou knihou povahově blízkou. Oba tituly pracují s potenciálem textového fragmentu, oba předkládají jistou filozofii autorského života i díla v kostce. A navíc mají smysl pro humor, respektive pro absurdní komiku. Lístky jsou inspirativní jak v nadčasových pravdách („Psaní je jako smrt – je tvé a nikoho jiného“), tak v trefné kritice malé české současnosti: „Inteligence ohrožuje jistotu každého společenského systému.“ Poslední kniha Bohumily Grögerové slouží dobře minulému, nasvětluje zpětně autorčiny předcházející tituly – a zároveň platí pro dnešek. Ideální postskriptum.

Bohumila Grögerová: Lístky

Editoři: Michaela Jacobsenová a Marek Stašek

Edice současné české poezie, svazek 72, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017, 108 stran

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
  • 0Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!