Přišel jsem domů z dostihů a otevřel jsem si láhev piva, když vtom slyším zvonek. Šel jsem otevřít a na prahu stála prvotřídní kočka s krásnejma dlouhejma nohama, a jestli prý může dál, že četla všechny mý básně. Tak jsem ji popadl a hodil jsem ji na postel… Tak zhruba začíná (a mnohdy i končí) většina příběhů z pera proslulého amerického spisovatele.
Mnozí čtenáři tak mohou být překvapeni, když shledají, že nově vydaný soubor básní, povídek, krátkých textů a nezařaditelných útržků myšlenek pojednává nikoli o ženách, ale o čtyřnohých šelmičkách, které se staly další z Bukowskiho vášní.
RECENZE: Pokušení nevinnosti. Myšlenky o svodech světa a strachu z dospělosti |
Američan, který zemřel v 90. letech, nenapsal souborné „kočičí“ dílo záměrně. Editor knihy čerpal materiál z různých publikací a literárních časopisů. Přesto je nálada většiny textů velmi podobná – výrazně melancholická či dokonce přímo smutná. Bukowski spatřuje v osudu opelichaných, životem ošlehaných pouličních koček sám sebe, starého a se vším smířeného muže, který si podle vlastních slov prošel mnoha krušnými chvílemi. Zároveň obdivuje povznesenost těchto stvoření nad okolní svět. „Když si prdnu, mojí kočce je to u prdele,“ říká spisovatel v básni nazvané Rozumný společník a čtenář se neubrání dojmu, že neustálým popisem kočičího chování, sestávajícím převážně z jídla, spánku, rozmnožování a bezcílného potulování, naráží Bukowski na svůj vlastní způsob existence, který se v jeho podání od toho kočičího příliš neliší.
Čtenář ovšem od souboru nesmí očekávat chytlavou zápletku či nějaký ohňostroj myšlenek. Kniha O kočkách je především velice osobní zpovědí jednoho člověka a je de facto monotematickým deníkem, v němž Bukowski vypráví drobné zážitky se svými domácími mazlíčky. Zatímco v ranějších textech kočky do určité míry slouží jako metafora, v těch pozdějších se pro básníka stávají centrem veškerého dění a nedělá mu problém stále dokola omílat tytéž příhody, v nichž figuruje starý rváč Buřt či nezbedný Cink. Repetitivnost je jistě do určité míry dána tím, že autor tyto texty nezamýšlel vydat jako ucelené dílo, v některých případech se ale stává prostředkem pro literární experimenty. Tutéž situaci – cestu autem, při níž řidič spatří kočku s ptákem v tlamě – například Bukowski popíše ve třech variantách, pokaždé s lehce pozměněným dějem.
Především spisovatelovi fanoušci ocení drobné fotografie zobrazující Bukowskiho, jeho manželku Lindu a především jejich kočky. Útlou knížku doplňuje i několik kresbiček, z nichž ovšem pouze jedna představuje kočku. Všechny ostatní Bukowskiho pokusy o namalování kočky totiž skončily psem. Budiž to „starému prasákovi“ odpuštěno. Ačkoli tato zvířata kreslit neumí, píše o nich nádherně.
Charles Bukowski - O kočkách |
