RECENZE: Měsíc Jupitera. Nad Budapeští léta uprchlík v superhrdinském thrilleru

Název Měsíc Jupitera má k dějišti filmu vztah řekněme křížovkářský: dotyčný měsíc, kde by údajně mohl existovat život, se nazývá Europa. A místem, kde se příběh odehrává, je jeho jmenovkyně, naše pozemská Evropa. Konkrétně ta střední, která leží na cestě uprchlíků ze Sýrie a mnoha dalších zemí za nadějí na lepší život na Západě.

A úplně nejkonkrétněji jde o Maďarsko, které (na rozdíl třeba od České republiky) uprchlickou vlnu skutečně zažilo. Děj se ovšem neodehrává v nedávné minulosti, ale v blízké budoucnosti.

Proud imigrantů neustává, vítáni stále nejsou, leckdo však na nich dokáže vydělat. To je i případ Gábora Sterna, lékaře vyhozeného z nemocnice kvůli pití, který v uprchlickém táboře provádí zdravotní prohlídky a zároveň při tom porůznu kšeftuje, s čím se dá.

Anděl

Po jedné dramatické noci, kdy policie pod vedením radikálního šéfa Lászla při zátahu na uprchlíky spustila palbu, čeká na Sterna zvláštní pacient. Mladý uprchlík Aryan Dashni dostal přímý zásah a měl by být mrtvý. Místo toho se mu ale dostalo superhrdinských schopností: umí létat, přesněji řečeno rušit gravitaci, a zřejmě i léčit.

Stern v něm okamžitě uvidí příležitost k dobrému výdělku. Využije toho, že Aryan přišel o doklady, a za příslib nových jej začne vodit k pacientům a inkasovat od nich tučné částky.

RECENZE: Hastrman. Filmové adaptaci knihy Miloše Urbana dočista uletěla duše

Po Aryanovi se ovšem začne pídit také policejní šéf László, jehož zločinu byl Aryan svědkem a obětí. Aryan by zase rád našel svého otce, s nímž přicestoval. A situaci zásadně zkomplikuje fakt, že Aryanovy doklady se dostaly do rukou lidem, kteří přišli se skupinou imigrantů a rozhodně nemají tak čisté úmysly jako nevinný mladík. Dojde na přestřelky i efektní automobilové honičky, Aryan si slušně zalétá a Sternova původní zištná motivace ustupuje tomu lepšímu, co v něm zůstalo. Dokonce začne vážně uvažovat o tom, že „anděl“ Aryan mu byl seslán, aby ho (a nejen jeho) napravil a spasil. Na to ovšem Aryan hledí rozpačitě – sám se cítí jen jako obyčejný kluk, který rád hraje na playstationu a miluje hranolky...

Příliš mnoho symboliky

Měsíc Jupitera měl premiéru na festivalu v Cannes (stejně jako Mundruczóvy čtyři předešlé snímky), jeho klíčovým publikem jsou ovšem obyvatelé střední Evropy, kde se film odehrává. Nabídnout většinově protiuprchlicky naladěné veřejnosti příběh, kde syrský uprchlík reprezentuje morální čistotu kontrastující s cynismem a zkorumpovaností prostředí, kam přichází, je celkem odvážný, a z uměleckého hlediska tudíž vlastně nutný krok. Zpochybňovat přesvědčení většiny poukazem na to, že svět není jednoduché schéma, je rozhodně jeden z nejdůležitějších úkolů umění.

Je proto škoda, když Kornél Mundruczó v Měsíci Jupitera sám nepřehlédnutelně upadá do jednoduchých schémat s opačným znaménkem. I když jde nejspíš o vědomý autorský záměr: Aryan, syn tesaře obdařený zázračnými schopnostmi, je ukázkový staronový „beránek Boží“, jehož nezkaženost i původ v podceňované skupině mají provokovat. Té okázalé symboliky je ale trochu moc a zvláště toho, kdo bude Měsíc Jupitera vnímat jen v rovině politického prohlášení, může snímek svou zjednodušující přímočarostí poněkud zklamat.

Nic to však zároveň nemění na tom, že se tu Mundruczó dotýká otázek, které Evropa řeší, nebo by aspoň řešit měla: sotva který uvažující člověk se asi odváží říci, že se naše společnost nachází ve stavu, kdy by nepotřebovala obrodit. Přinejmenším část Evropanů (spíše tedy na západ od nás) skutečně takovou obrodu očekává od nově příchozích obyvatel. A Mundruczův film je i o tom: možná se od lidí, kteří přišli o domov a jen chtějí zapustit kořeny někde jinde, čeká příliš mnoho.

Nezpochybnitelnou kvalitou Měsíce Jupitera je v každém případě jeho vizuální stránka. Situace, které Aryan svým zázračným působením vytváří, jsou dovedené k dokonalosti. Pozemní i vzdušné honičky v budapešťských ulicích berou dech. A povzneseme-li se nad příliš úzký ideologický výklad, odehrává se před námi nevídané superhrdinské dobrodružství na evropský způsob, nad nímž stojí za to se zamyslet.