Hned na začátku ulevme těm, kdo nejsou zdatní v zoologii: axolotl mexický je obojživelník, který dosahuje pohlavní dospělosti již v larválním stadiu. A je téměř zázračně schopen obnovovat ztracené části těla. To jsou vlastnosti, které fascinují šestnáctiletou Berlíňanku Mifti, protože přesně tak si sama připadá. Necítí se dospělá, ale zároveň plnými doušky konzumuje ty „nejdospělejší“ věci. Sexuální dobrodružství (převážně se ženami) a večírky prodchnuté drogami jí přinášejí četné karamboly a deziluze, ale Mifti to pokaždé nějak přežije. Pohání ji palčivá touha po lásce, kterou měla dostat jako dítě, ovšem to se moc nepovedlo, tak se ji snaží v supermarketu světa nakoupit po vzoru dospělých...
  |
O dost napřed
Příběh o balancování na hraně fyzické a mentální zralosti je zajímavý i díky okolnostem svého vzniku. Sama jeho autorka je totiž oproti svým vrstevníkům o dost napřed. Literární předlohu Axolotl Roadkill s velkým úspěchem vydala v sedmnácti letech. Nadšené recenze se mísily se spekulacemi, kolik z provokativně vylíčených románových prožitků hlavní hrdinky vykazuje autobiografické prvky. Helene Hegemannová se mimo jiné stejně jako románová Mifti musela vyrovnat se smrtí matky a v postavě románového otce šlo spatřit rysy význačného německého autora a dramaturga Carla Hegemanna. Senzace byla následně trochu zkalena zjištěním, že části textu Axolotl Roadkill jsou okopírované z díla jiného autora – v konečném výsledku ale i tento prohřešek zapadl do portrétu autorčiny generace, který se Helene Hegemannová snaží podat. Nyní také prostřednictvím filmu: režie vlastní adaptace se chopila opět v pouhých čtyřiadvaceti letech.
RECENZE: Kadrnkův Křižáček se na hlavu nestaví ani z Vrchlického |
Výsledek svědčí o tom, že autorčin talent je široký a i na poli filmu ji nejspíš čeká zářná budoucnost. Snímek Axolotl Overkill natočila s jistotou a zároveň uvolněností, kterou by ji mnozí zkušenější filmaři mohli jen závidět. Zneklidňující paradox dospělé nedospělosti je posílen i tím, že do role šestnáctileté Mifti režisérka obsadila osmadvacetiletou švýcarskou herečku Jasnu Fritzi Bauerovou. Ta zachovává své postavě potřebnou frackovitost, ale zároveň dokáže dodat Mifti výraz předčasně nabyté životní zkušenosti. Dobrou volbou byl i výběr kosmopolitní herečky Arly Joverové coby Miftiny osudové lásky, šéfky kartelu překupníků umění, a trio výrazných ženských postav doplňuje Mavie Hörbigerová coby Miftina další přítelkyně, neurotická herečka Ophelia.
Snímek plný zjevné i skryté ironie vůči „dospělému“ světu nechce zůstat jen u zjitřených pocitů jednoho teenagera. Mifti je také dítě Berlína a jeho historie – proto vypráví svému okolí o svých dědečcích, z nichž jeden učil v ruském zajetí své věznitele připravovat brambory na šestnáct způsobů a druhý, sovětský důstojník, se pokusil zabít, když přišel k moci Gorbačov.
Snad je to celé trochu póza – ten pocit zpovykané hrdinky, že kráčí bok po boku s ďáblem, i ta režisérčina generační revolta, na jejímž konci se v titulcích děkuje luxusní značce Bvlgari. Přinejmenším zábavnou podívanou však Axolotl Overkill rozhodně zůstává.
Axolotl Overkill Německo 2017 Scénář a režie: Helene Hegemannová Hrají: Jasna Fritzi Bauerová ad. Premiéra 13. 7. |
