Úterý 1. prosince 2020svátek má Iva 0 °C sněhové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Možná že smrt neexistuje. Literární dílo Jana Švankmajera je kruté, ale poutavé memento

Nadčasová. Alenku lze číst v kterémkoli věku a vždy to bude jiná kniha, míní o... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nadčasová. Alenku lze číst v kterémkoli věku a vždy to bude jiná kniha, míní o... | foto: ČTK

PRAHA Jan Švankmajer už sice netočí filmy, ale píše. V jeho „velkém dobrodružném románu“ je prostě všecko.

Před dvěma lety, kdy skončil s filmovým Hmyzem, vydal knižně Cesty spasení. S vyloženě funerální, smuteční obálkou. Černá měla být obálka i jeho novinky, „velkého dobrodružného románu“ s názvem Jednotný proud myšlení aneb Život se rodí v ústech, nakonec je ale bílá. Je to příznačné: tahle kniha rozhodně není autorským odcházením. Švankmajer, ročník 1934, je „živý jako nikdo z nás“.

Surrealista a režisér Jan Švankmajer
Přežít svůj život režiséra Jana Švankmajera

Žádný plán

Pokud v Hmyzu účtoval globálně proslavený filmař s bratry Čapky, hlavně s regresivním Karlem, a přes ně vlastně se vším lidským, od globálních totalit přes kulturní kánon po všednodenní pinožení, pak v aktuálním románu je to vlastně stejně. Rámec zůstal, zůstaly i základní orientační body, jen se přeskupily jejich vztahy, pořadí, místa. Je to kniha-koláž, kniha-deník, kniha, ve které je všechno možné, protože nemá žádný plán. Vznikla z přítomné chvíle, z okamžitého podnětu, z reflexe denních i nočních snění, a možná sekundárně i z řečí, které proletěly kolem Švankmajerova ucha na ulici.

Nejdřív ty jmenné, potažmo motivické a tematické rezonance. Odkazy jsou už v názvu, na Ladislava Klímu a Tristana Tzaru, velkého českého filozofa a šéfa mezinárodního dadaismu. A pak to jde ráz na ráz celou knihu, textem i obrazem, protože Švankmajer přirozeně montuje ke slovu vizuální doplňky, takzvané ilustrace, a hlavně do těla knihy vsazuje i celé „obrazové romány“, série koláží, kde ideálně dotváří svou dětskou četbu, své dětské fantazie. Takže Ernst, Štyrský, Teige za výtvarno, a pak Effenberger, Freud, Marx za esejistiku a myšlení, a taky němá groteska, Buňuel, Fellini nebo Lynch za film. Ta odkazová síť je hustá a dělá knize pevnou základnu. Pevnou základnu, která slouží jako odrazový můstek radostné a svobodné hře, maximální kreativitě, maximální poezii.

Frigo & Lucie

Osoby a obsazení? Příběhová linka, dějové zákruty, gradace, happy end? V takových kategoriích Švankmajer nehraje. Tradiční románové vyprávění ho nezajímá. Ale není to ani svévole postmoderny, ani konceptuální třeštění. Je to text, který vždycky řeže do živého, vždycky se z něj valí živá krev. Autorova vlastní. A z hlubin se pak vynořuje romantický model „já proti světu“, subjektivní touha proti brutálně neměnnému masivu objektivní reality. Švankmajer ví dobře, že s tím masivem nehne, že ho nejrůznější civilizační démoni nepřestanou otravovat a svádět. Takže se brání: fetiši, kouzly, přirozenou magií. Realitu kolem zaříkává a hypnotizuje. A nejen vážně, taky s humorem; Švankmajer je zábavný, vtipný.

Emilie v Argentině, Frigo na mašině, trio Mazánek, Příval a Uhlíř, ale i Vítězslav Nezval a Milan Kundera a taky autorovo alter ego Lucie Hromová, co chodí ulicí pro mléko nahá a podstrkuje Švankmajerovi do vznikajícího díla své „taktilní scénáře“. Ostatně v textu si zahraje i sám Švankmajer, i jeho Cesty spasení, i jeho Hmyz. A pak ty deníkové fragmenty: jednou scénář, jednou verše, zápisy snů, komentáře k dějinám, ke společnosti, kultuře a vybrané literatuře, reflexe vlastní práce, anekdoty, aforismy. Třeba tenhle: „Možná že smrt neexistuje, že si ji lidi jen vymysleli, aby už nemuseli dál žít.“

Naše chyba

Ve Švankmajerově „velkém dobrodružném románu“ je prostě všecko: nahoře i dole, bdění i snění, poezie i próza, realita a fikce. Celek i detail: kritika lidského směřování napříč tisíciletými dějinami i fascinace jídlem, potažmo defekací. Všecko najemno semleto autorovým géniem. Ta kniha drží čtenáře v napětí, co bude na další stránce, co je hra a na čem doopravdy záleží. Možná že právě nejvíc na té hře. Možná že člověk má šanci na obrodu, jen pokud nepřerve komunikační linku se svým dětstvím, s čistým viděním, se stavem, kdy jedinec a svět byli v harmonii, ne ve fatálním, krvavém rozporu, v likvidační řeži takzvané dospělosti.

Autor je sice skeptik, ostatně aktuální covidové šílenství jeho temnou vizi ohledně lidské budoucnosti potvrzuje, ale tím spíš vyniká jedno: pokud se svět hroutí, mizí v nenávratnu, je tu dílo Jana Švankmajera jako kruté memento. Tohle jsme ztratili, o tohle jsme přišli. Tuhle jedinečnou možnost jsme prošvihli. Naše chyba.

výstava

JAN ŠVANKMAJER: JEDNOTNÝ PROUD MYŠLENÍ ANEB ŽIVOT SE RODÍ V ÚSTECH: VELKÝ DOBRODRUŽNÝ ROMÁN

Dybbuk, Praha 2020, 296 stran

Den se zaměstnanci pohřební služby: poslední rozloučení má dnes jiná pravidla

Tělo je nejprve pečlivě vydezinfikováno a následně uloženo do rakve. V ­té... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium MF DNES rozptyluje mýty o pohřebnictví v době koronaviru. Pohřeb do země možný je, i když se úplně nedoporučuje. O čem...

Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci

S otužováním začali letos Špačkovi. Oblíbili si Konventský rybník, kde si mohou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Klepat se zimou tak, že si nedokážete zavázat ani tkaničky u bot, a přitom se tomu smát? I to dokáže koupání v ledové...

Miliardář Dědek o Pardubicích, krizi, (ne)fungování extraligy i Jágrovi

Petr Dědek, majitel HC Dynamo Pardubice. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Jeho jmění se odhaduje na čtyři miliardy korun, podle magazínu Forbes je 54. nejbohatší Čech. Na přelomu roku se Petr...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!