18. listopadu 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Recenze: Muse brojí proti současným problémům hudbou z minulého století

Obal osmé studiové nahrávky skupiny Muse | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Obal osmé studiové nahrávky skupiny Muse | foto: Muse.mu

Když Muse začali vytvářet jejich osmou studiovku Simulation Theory, chtěli se tentokrát soustředit na silné skladby, které samy o sobě osloví širší a nové publikum. Místo toho vytvořili hudební koktejl, který se principiálně nikdy nezalíbí všem. A obsahově? Obsahově sdělují už téměř dvacet let to samé se stejnou silou a unikátností.

Ač se to přes do očí i uší bijící osmdesátkový háv Simulation Theory nemusí zdát, Muse na svém posledním albu nepřinášejí jen poctu synťákům, neonům, naivním hororům a počítačovým simulacím reality. Britské rockové trio se ve skutečnosti stále drží svých dávno osvědčených postupů.

Album zahajují a završují epické symfonie, jejichž jádro spočívá v orchestrální aranži a táhlém Bellamyho vokálu. Uvnitř narazíte na důkaz, že Muse umí stále napsat i baladu pro akustickou kytaru (Something Human), ale také na pokus o mileniálovský úlet (Get Up and Fight) nebo R&B (Break it to Me), což skalní fanoušci kapely nikdy neskousnou.

Obal alba

Obal osmé studiové nahrávky kapely Muse vytvořil umělec Kyle Lambert, který je známý tím, že vytvořil plakáty i pro seriál, odehrávající se v osmdesátých letech, Stranger Things. Kapela si přála vytvořit obal, který bude působit dojmem filmového plakátu. Je to vůbec poprvé, kdy jsou na obalu jejich alba vidět jejich tváře.

I přes opuštění břitkých kytar, kterých si Muse bohatě užili na předešlém albu Drones, na aktuální desce nechybí ani stadionové rockové hymny (Pressure). Navzdory elektronické mixáži a pokusům o proniknutí do nových hudebních žánrů si Muse drží svůj nezaměnitelný rukopis, který je rozpoznatelný na první dobrou, a nijak výrazně se nevzdálil od feelingu jejich prvních alb.

Že zmizela mladická rozháranost a zbyla trojice vyspělých muzikantů, co si chodí do studia experimentovat? To ano, rozhodně se ale nejedná o nějakou úlitbu mainstreamu a snahu zalíbit se všem. To by asi Muse začali zpívat o něčem jiném, než o rozhořčení z fragmentace Evropské unie, vzestupu lživých diktátorů, fake news, propagandě a v neposlední řadě odlištění společnosti. Ačkoli rozhorčení vůči některým politikům nepojmenovávají přímo (asi nepřekvapí, že se jedná o Trumpa a hybatele Brexitu), rizika technologií ano. 

Desku otevírají písní Algorithm. Příznačné, protože o tom, jestli jste si jejich singl pustili na YouTube nebo Spotify rozhodl nejspíš algoritmus. Stejně jako o tom, že právě čtete tento článek.

Najdete na Lidovky.cz