Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Recenze: Muse brojí proti současným problémům hudbou z minulého století

Kultura

  18:00
Když Muse začali vytvářet jejich osmou studiovku Simulation Theory, chtěli se tentokrát soustředit na silné skladby, které samy o sobě osloví širší a nové publikum. Místo toho vytvořili hudební koktejl, který se principiálně nikdy nezalíbí všem. A obsahově? Obsahově sdělují už téměř dvacet let to samé se stejnou silou a unikátností.

Obal osmé studiové nahrávky skupiny Muse foto: Muse.mu

Ač se to přes do očí i uší bijící osmdesátkový háv Simulation Theory nemusí zdát, Muse na svém posledním albu nepřinášejí jen poctu synťákům, neonům, naivním hororům a počítačovým simulacím reality. Britské rockové trio se ve skutečnosti stále drží svých dávno osvědčených postupů.

Album zahajují a završují epické symfonie, jejichž jádro spočívá v orchestrální aranži a táhlém Bellamyho vokálu. Uvnitř narazíte na důkaz, že Muse umí stále napsat i baladu pro akustickou kytaru (Something Human), ale také na pokus o mileniálovský úlet (Get Up and Fight) nebo R&B (Break it to Me), což skalní fanoušci kapely nikdy neskousnou.

Obal alba

Obal osmé studiové nahrávky kapely Muse vytvořil umělec Kyle Lambert, který je známý tím, že vytvořil plakáty i pro seriál, odehrávající se v osmdesátých letech, Stranger Things. Kapela si přála vytvořit obal, který bude působit dojmem filmového plakátu. Je to vůbec poprvé, kdy jsou na obalu jejich alba vidět jejich tváře.

I přes opuštění břitkých kytar, kterých si Muse bohatě užili na předešlém albu Drones, na aktuální desce nechybí ani stadionové rockové hymny (Pressure). Navzdory elektronické mixáži a pokusům o proniknutí do nových hudebních žánrů si Muse drží svůj nezaměnitelný rukopis, který je rozpoznatelný na první dobrou, a nijak výrazně se nevzdálil od feelingu jejich prvních alb.

Že zmizela mladická rozháranost a zbyla trojice vyspělých muzikantů, co si chodí do studia experimentovat? To ano, rozhodně se ale nejedná o nějakou úlitbu mainstreamu a snahu zalíbit se všem. To by asi Muse začali zpívat o něčem jiném, než o rozhořčení z fragmentace Evropské unie, vzestupu lživých diktátorů, fake news, propagandě a v neposlední řadě odlištění společnosti. Ačkoli rozhorčení vůči některým politikům nepojmenovávají přímo (asi nepřekvapí, že se jedná o Trumpa a hybatele Brexitu), rizika technologií ano. 

Desku otevírají písní Algorithm. Příznačné, protože o tom, jestli jste si jejich singl pustili na YouTube nebo Spotify rozhodl nejspíš algoritmus. Stejně jako o tom, že právě čtete tento článek.

Matthew Bellamy dal opět plný průchod své zálibě ve sci-fi a kosmos a zdá se, že ho to hned tak neopustí. Na naši planetu shlížel z vesmíru už na desce Absolution a technologiemi se nechal znervózňovat už při psaní legendární Plug In Baby. Bellamy rád píše o svých vášních, které ho zároveň děsí. Na zvukově obdobně experimentálním albu The 2nd Law se opřel o fyzikální zákon, na Drones varoval před válku řízenou stroji a teď poukazuje na virtuální realitu, do které se čím dál hlouběji noříme.

Simulační teorii zažije v praxi i Praha

Je vtipné, že se Muse protentokrát chtěli vzdát napsání koncepčního alba, jinak než konceptuálně ale uvažovat neumí. Dosud publikované videoklipy jsou všechny natočené v jednotném retro stylu populárního seriálu Stranger Things, klipů Michalea Jacksona a filmu Návrat do budoucnosti. Muse se dokonce chystají natočit video ke každé písni na albu, čímž vytvoří svůj vlastní originální seriál. A zároveň tím odpovídají na otázku, jestli to celé drží pohromadě. Drží.

Až tenhle Matrix přivezou Muse do Prahy (konkrétně 26. května 2019 na Letiště Letňany) bude se zase jednat o koncertní událost roku. Už jsme v Praze díky Muse viděli stohovatelnou pyramidu, drony nebo centrální otáčivé jeviště. Co si připraví pro open air?
Jestli nějaká kapela někdy rozdá divákům brýle, které je přenesou do virtuální reality, budou to právě Muse. Zatím se spekuluje o tom, že by se členové kapely měli během show vznášet ve vzduchu pomocí magnetů. Zážitek z jiné dimenze to bude na sto procent.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...