Pondělí 24. února 2020svátek má Matěj 2 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Muzikálové obludárium. Snaha vzbudit toleranci zůstala v Elefantazii upozaděná

Inscenace Elefantazie (2020). Režie: David Drábek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace Elefantazie (2020). Režie: David Drábek. | foto: MDP

PRAHA Sloní muž Joseph Merrick inspiroval už Lynche nebo Petitgirarda, nyní po jeho osudu sáhl David Drábek.

Skutečný osud „sloního muže“ Josepha Merricka je hlavním inspiračním zdrojem původního muzikálu Davida Drábka (scénář), Tomáše Belka (texty písní) a Darka Krále (hudba) Elefantazie, který uvádějí Městská divadla pražská na scéně Divadla ABC. Život nebývale znetvořeného a přitom velice citlivého jedince inspiroval ostatně už filmaře Davida Lynche (1980) či operního komponistu Laurenta Petitgirarda (2002).

Inscenace Elefantazie (2020). Režie: David Drábek.
Inscenace Elefantazie (2020). Režie: David Drábek.

Drábek, jenž inscenaci také režíruje, se fyzicky nestandardními osobami ve své jevištní tvorbě už zabýval – připomeňme v Klicperově divadle inscenované Vraždy vousatých žen (2010). A na této královéhradecké scéně, kde několik let působil jako umělecký šéf, si se zmíněnými spoluautory už vyzkoušel i muzikál (Ještěři) z roku 2009. Jeho poetiku, která tíhne k surreálně groteskním situacím i vynalézavému jazykovému humoru, jevištní novinka připomíná jen do jisté míry. Fabule sice patřičně bláznivá je, ale celku jako by se nedostávalo nadhledu a uvolněnosti charakterizující Drábkova nejlepší díla.

Vedle postiženého Merricka (Tomáš Havlínek), který žil na sklonku 19. století v Londýně, se na jevišti objevují časově plus minus souřadní Jack Rozparovač, toho Drábek „odhaluje“ v perverzním lékaři Howardu Reinholdovi (Petr Konáš), i v britské metropoli studující indický mladíček Gándhí (Kryštof Krhovják), v jehož replikách se už objevují teze o zásadách nenásilného odporu vůči utlačovatelům. Méně výstřední charakter v rozpisu figur představuje lékař-humanista Frederick Treves (Tomáš Klus), historií doložený Merrickův dobrodinec.

Sloní muž (abnormálně zbytnělá pokožka na obličeji i jinde na těle) se stává kamarádem a vlastně i členem skupiny „kabinetu kuriozit“, o nějž se do jisté míry přetahují ekonomicky z něho těžící padouch Reinhold a lidumil Treves. Výstřední figurky z této partičky vnášejí do jevištního celku nejvíc zábavy a energie, zatímco střet dobra a zla vyznívá spíš staticky.

Zvláštní prezentaci muzikálové company dost dobře nerozumím, na začátku inscenace nastupují postavy ve světlých řízách a se zahalenými obličeji efektně po stranách hlediště, aby dorazily do orchestřiště, kde po celé představení nemají v podstatě nic na práci, občas zatleskají do rytmu. Zda také zpívají, nelze v „symfonické“ zvukové stopě identifikovat. Při finále se vyhoupnou na jeviště, odhalí tváře, prozpěvují a patřičně muzikálově se vlní.

 Dvě tři čísla ve druhé části večera jsou dobře nastavena (do přestávky lze celek hodnotit spíš jako temporytmicky klopýtavý), pěkný taneček vystřihnou právě sympatické „obludy“. Zdeněk Piškula jako převysoký muž (zajištěno chůdami) a „trojnoh“ v podání Filipa Březiny předvádějí prvky dynamicky laškovného tance se svými problematickými končetinami, zatímco herecký projev hlavního hrdiny v obří masce – a v tváři zarostlé Samiry (Petra Tenorová) – je limitován tím, že nemůžeme sledovat jejich mimiku.

Libý zpěv zajišťují především zdatné vokalistky Tereza Krippnerová a Tereza Marečková, ztvárňující siamská dvojčata, sestry Blažkovy (k rozbuškám fabule patří i to, že se s nimi milostně zaplete mladičký Gándhí). V dojemných písních o vlastním – Merrickově – osudu má šanci oslovit publikum i jímavá interpretace Tomáše Havlínka, hlavní pěvecké hvězdě inscenace Tomáši Klusovi svědčí spíš jeho původní písničkářská tvorba, v „britsky“ stylizovaném muzikálu se jeho charisma příliš neuplatní.

Lze se domnívat, že kromě bizarní zábavnosti bylo cílem inscenátorů také proklamovat či vybudit toleranci k jinakosti nejrůznějšího typu, humanistický podtext nové produkce Městských divadel pražských ovšem zůstává značně upozaděn „v druhém plánu“.

DAVID DRÁBEK, TOMÁŠ BELKO A DAREK KRÁL: ELEFANTAZIE

Režie: David Drábek

Hudba: Darek Král

Scéna: Petr Vítek

Kostýmy: Simona Rybáková

Choreografie: Dora Sulženko Hoštová

Dramaturgie: Jana Slouková

Městská divadla pražská, premiéra 1. 2. (psáno z reprízy 5. 2.)

Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...