Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Na plovárně s Voskovcem. Něco je napsané, něco zůstalo mimo slova

Kultura

  16:00
PRAHA - Dlouho se o něm psalo jako o „nepíšícím básníkovi“. Než se poprvé ozval knižně titulem Hřbet knihy (2006). Před pár týdny pak přibyla kniha číslo dvě: Kusy domů a jiné texty. Jeho básnické dílo je teď k mání skoro v celku. O kom je řeč? O Prokopu Voskovcovi (1942–2011), který prožil život jedna báseň. Ovšem báseň nejen se všemi radostmi a slastmi, ale taky dramaty a tragédiemi.

Sladký život po česku. Básník Prokop Voskovec, synovec Jiřího Voskovce z Osvobozeného divadla. foto: MORAVSKÁ GALERIE / HELENA VAN DER KRAAN

Jeho otcem byl Prokop Voskovec starší, bratr slavného Jiřího z Osvobozeného divadla, překladatel z francouzštiny; do češtiny převedl mimo jiné patafyzické kusy Alfreda Jarryho, v první řadě absurdní frašku Král Ubu. Prokopa mladšího Jarryho imaginace uchvátila: svým krutým, výsměšným humorem, který obratem demaskuje všecko, od umění přes společnost po politiku. Stejně tak mu učarovalo divadlo, to Osvobozené hlavně svým melancholickým lyrismem, uvolněnou fantazií, nezávaznou i závaznou hravostí.

Zkraje šedesátých let pak přišla setkání s pražskými postsurrealisty kolem Vratislava Effenbergera, Petra Krále a Stanislava Dvorského. Padli si do noty, nicméně pokud oni psali a realizovali se ve veřejném prostoru (jak jen to bylo možné), Voskovec je pozoroval zpovzdálí, ideálně z plovárny pozdního léta, kde tavil ve skutečnost „sladký život“ podle Federika Felliniho (ostatně k jeho monografii, vydané v sedmašedesátém v Orbisu, napsal předmluvu).

Sny a voda

A pokud Voskovec přece jenom psal – ať báseň nebo fragmentární prózu, filmový (pseudo)scénář či komentáře k fotografiím – zůstával vždycky právě pozorovatelem, někdy málem voyeurem, co obhlíží svět z koruny stromu nebo hltá přítomnost dírou po suku v prkně ohrady. Oproti svým druhům v surrealistické zbrani měl výrazně volnější tempo, držel se zpátky: neměl potřebu zkoumat nové možnosti řeči (jako Dvorský), sarkasticky ostřelovat ikony a modly české společnosti od obrození po dnešek (jako Král) nebo rovnou shazovat celý koncept euroamaerické civilizace (jako Effenberger).

Voskovec pozoroval ten nejobyčejnější život, jeho nejjemnější tělesné pohyby i záhyby; o politiku a společnost se moc nestaral, obhlížel konkrétní body na mapě všedního dne, které si ve stavu jakési slastné únavy nebo omamného polospánku prodlužoval podle svého gusta.

Jeho osudovým tématem se stala voda a vše, co s ní bezprostředně i volněji souvisí. A to jak v díle, tak v životě. V Kusech domů a jiných textech je motivická škála natažena od plavek po krupobití, od parních lázní po menstruaci, a dva nejsilnější oddíly sbírky se jmenují Hydrologie v praxi a Jen se nenamočit. V tom prvním, datovaném 1975–1979, jde Voskovec (s fotografem Milanem Pitlachem) proti proudu Vltavy a provádí jakési osobní účtování, bilanci šedesátých let: hledají slovem i obrazem symbolickou plochu pro zachycení klíčových událostí básníkova života, od konkrétních přátel po obecnou atmosféru deprimující normalizace. Druhý oddíl, z roku 1989, je na veselejší notu, jde o zábavnou poctu zmizelým pražským plovárnám. Místo temně snového „feelingu“ a melancholických pasáží je na scéně doznívající chuť skotačivého poetismu, známého od Biebla či Nezvala anebo z písňových textů Osvobozeného divadla.

Voda v reálném životě ale přinesla Voskovcovi i hluboké smutky: jeho první manželka spáchala sebevraždu (utopila se v pražské Čertovce), on sám si pak po skoku do řeky pochroumal páteř; s následky se potýkal do konce života. V sedmasedmdesátém podepsal Chartu, dva roky nato odešel z Československa. Nový domov našel v Paříži, kde se živil jako motorizovaný kurýr. Ani ve Francii nepřestal pozorovat svět „zpoza rozteklých brýlí“, číst subjektivní realitu, teď už zřetelně prorostlejší vzpomínkami, náruživě a vždycky s komikou po ruce. Výsledkem je „směs okouzlení, chvění, smíchu“, jak píše v doslovu ke Kusům domů Stanislav Dvorský. Dílo uzavřené i otevřené.

Autorův život je sice hotový, ale protože psal vždycky spíš nehotové „kusy“ než celky, spíš náčrty, poznámky, skici než finální tvar, je dokreslování téhle mapy na čtenáři. Něco je nad vodou, něco pod vodou; něco je napsané, něco zůstalo mimo slova – jako součást Voskovcova jedinečného básnického života.

PROKOP VOSKOVEC: KUSY DOMŮ A JINÉ TEXTY

Vydal Milan Hodek/Paper Jam, Hradec Králové 2019, 168 stran

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...