Pátek 23. října 2020svátek má Teodor, Theodor 9 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Naděžda a Zorka v kuchyni a s králíkem. Krátká návštěva potěší i diváka

V ateliéru i v kuchyni. Naděžda (Alena Štréblová) a Zorka (Marie Švestková). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V ateliéru i v kuchyni. Naděžda (Alena Štréblová) a Zorka (Marie Švestková). | foto: ANNA ŠOLCOVÁ

PRAHA Inscenaci inspirovanou postavami dvou rozdílných umělkyň vzdorujících minulému režimu režíruje ve Vile Štvanice pod hlavičkou Tygra v tísni Zuzana Burianová.

Životy umělců jsou lákavou matérii pro dramatické ztvárnění, v případě výtvarníků se lze ještě odrazit k zajímavému scénickému řešení inspirovanému příslušným dílem. A to se asi v inscenaci o Naděždě Plíškové a Zorce Ságlové podařilo nejvíc – obrazivost některých řešení i místy přízračně groteskní atmosféra z díla obou umělkyň zajímavě čerpá.

Naďa vichřice kontra tichá Zorka

Naděžda Plíšková a Zorka Ságlová, které nastoupily v průběhu šedesátých let, patřily k výrazným osobnostem výtvarné scény druhé poloviny dvacátého století. Jejich spojení je sice trochu umělé, ale má svou logiku. Tvůrci je postavili vedle sebe pro kontrast jejich ustrojení a určitě je spojuje permanentní opozice vůči minulému režimu, který je také značně dusil: divoká, nespoutaná a jízlivá Naděžda (manželka Karla Nepraše) řešila své problémy alkoholem a Zorka (sestra Ivana Martina Jirouse) soustředěně tvořila a neúhybně a nenápadně šla za svým. Obě měly problém s vystavováním, celou normalizaci se pohybovaly mimo oficiální umění.

Čili jde tu o dva ženské principy přístupu k životu, o dva způsoby, jak přežít hnusnou dobu, ale i tak je dramatického materiálu víc pro Naděždu, která po sobě zanechala rozsáhlé literární dílo, v sedmdesátých letech publikovala v samizdatech. Vodítkem pro stav její mysli jsou zejména básně shrnuté do svazku Plíšková sobě, kde se zamýšlí nad svými privátními vztahy, píše o mateřství, přátelství, ale nejvíc rekapituluje svůj kalamitní vztah s manželem, který nakonec vnímala jako totální ztrátu lásky vedoucí k osamění a úvahám o smrti. Možná by tento vztah byl pro hru dramaticky nosnější, šlo o konflikt dvou jedinečných umělců, jejichž manželství bylo jako jízda na toboganu. Naděžda zřejmě těžce nesla manželovy nevěry, ale sama byla také prudká, emotivní a život s ní jistě nebyl žádný med.

Mladá režisérka Zuzana Burianová a dramaturgyně Marie Nováková ovšem zvolily za hrdinky dvě ženy, které jsou jako dvě rezonanční desky, a tento princip inscenaci určuje. Alena Štréblová (Naděžda) je jako vichřice, ale také je plná ironie a jízlivosti. Stejně tak se propadá do zmrtvění, těžké chandry. Ono znehybnění je i posléze fyzické, neboť Plíšková utrpěla těžký úraz, když spadla ze schodů a stala se doslovem vězněm svého těla i domu.

Naproti tomu Zorka v podání Marie Švestkové je tichá obrýlená bytost umanutě kladoucí své králíky na balicí papíry. Králík jako motiv ji totiž provázel po celou dobu, kdy nemohla vystavovat po skandální instalaci ve Špálově galerii, kde naskládala kupky sena, které mohli návštěvníci přeskupovat, což režim jakožto happening značně podráždilo.

Tvůrci inscenace se také snaží pojmenovat metody obou výtvarnic, demonstrovat jejich postupy, ale spíš při tom zajíždějí do nesrozumitelné popisnosti, tyto situace spoléhající se pouze na výmluvné úkony a postoje postrádají dramatické napětí a působí rozvlekle.

Dům hrůzné bezvýchodnosti

Obě ženy se střetávají v divném meziprostoru, který je ateliérem i místem k žití, ale je to také dům hrůzné bezvýchodnosti, v němž dveře nikam nevedou, je za nimi jen neprostupná cihlová stěna. Vznášejí se tu modré nadýchané šaty, pak zase vyroste černá hradba a zbortí se. Režisérka se scénografkou skutečně trefně využily různé atributy, se kterými obě výtvarnice zacházely, pro Naděždu je vše spojené s kuchyňským prostředím, v němž také umanutě motá svů „archetypální“ guláš. A pak také výšivky na dečky zaručující domácí štěstí, se kterými si ironicky pohrávala a snažila se jimi vyjádřit věčný rozpor mezi nezávislou umělkyní a vzornou hospodyňkou.

Jako třetí do této dámské společnosti vstupuje Králík (Petr Šmíd), poněkud směšný zástupce mužského rodu, poskakuje po pacičkách, jež si omočí v barvě a různě se šklebí. Je to trapič, který stále doráží a plete se do života. V závěru přikráčí s maskou Milana Knížáka a prosloví patřičně sebevzhlíživý nabubřelý projev, kriticky zhodnotí Naděždu, zatímco tichou Zorku blahosklonně pochválí. Je prostě trapný, jak jen chlap trapný může být, což je tak trochu podprahové téma téhle inscenace.

KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ

Režie: Zuzana Burianová

Dramaturgie: Marie Nováková

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hudba: Petr Šmíd

Tygr v tísni – Vila Štvanice premiéra 2. 10.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

David Sedmera | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Měření teploty u vstupu do pardubické nemocnice. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...