Výsledkem je naturalistické inscenování rodinné debaty o globálním oteplování. A jakkoliv to zní odtažitě, čeká vás sedmdesát minut mimořádného, zábavného, ale i děsivě výmluvného divadla o naší neuchopitelné současnosti.
  |
Prvním jasným ziskem nového hadivadlovského titulu je zdařilý scénář. Jmenované autorské trio stvořilo polodokumentárním způsobem opravdu pozoruhodný dramatický text, v němž se přesně otiskuje realita. Rezonují v něm tak všechna palčivá témata dneška: kolaps životního prostředí, mezigenerační odcizení a odsuzování, dále vzepjatý individualismus – naše „jajáčkování“, které logicky popírá a koroduje vztahy nejen s našimi blízkými.
Jindy se tady hraje a mluví angažovaným jazykem jistých zájmových a věkových skupin, aby publikum i hrdinové byli přistiženi u naší často liché snahy zorientovat se v nevyzpytatelně proměnlivém dnešku, zaujmout k němu (nejen ekologický) postoj a porozumět všem našim bublinám. Toto vše je tady realistickou metodou demonstrováno na třech různých a zcela legitimních postojích generačního tria, které si posléze vyčítá, obviňuje se navzájem z nedostatku empatie. Vše končí už smířlivě vtipnou historkou z dovolené o super vysavači, který jako by načas vcucnul hranice, překážky a nedorozumění v této rodině.
Ten půdorys je přitom tak jednoduchý. Diváckou recepci tady totiž zaručí skutečnost, že každý z nás už aktérem podobné rodinné či příbuzenské debaty na politická, environmentální nebo migrační témata zřejmě byl. V těchto okamžicích každý protichůdný názor či neporozumění vede k jistým příležitostem stejně jako k reálným hrozbám hlubokého nedorozumění a uzavírání se do ulit svých jediných možných přesvědčení.
Dobrý materiál tady autoři reálně nachytali u oslovených respondentů; zajímavé je, že jistým zdrojem se stal i volný cyklus přednášek sociologů nebo členů klimatických organizací, který inscenaci Naši předcházel. Velkou předností konečného tvaru je, že autoři nikomu z hádajících se nestraní, nikoho dramaticky neprotežují a z výsledku nedělají agitku jediného názoru. Ukazují toliko na rezervy i možnosti předváděných postojů, ať je to akční dávno opuštěná matka Zdena s disidentskou minulostí, její starší skeptická dcera Kristýna s manželem Milanem, podnikajícím v solární energii, nebo mladší dcera Eliška, aktivní v environmentálním hnutí.
Režisér Buraj po svých úspěšných naturalisticky vyvedených Maloměšťácích nyní znovu vsadil na tvůrčí princip vycházející z konkrétní poznávané skutečnosti v jejích typických rysech. Všichni čtyři zúčastnění jsou tady reprezentanty jistých životních i sociálních stanovisek, ale stejně tak i póz. Výtečným způsobem je vše demonstrováno slovníkem plným floskulí určitých společenských skupin (zelená energetika, fosilní byznys, havlista, klausista, zemanovec, babišovec, enviromentální žal, ekologická migrace, melounský háv – tedy vevnitř názorově rudá a jenom zvenčí zelená ad.). Předností scénáře je taky fakt, že všechny čtyři figury jsou napsány stejně fortelně a dobře.
Z výše řečeného svítá, že i ve výpravě se dočkáme jistého výseku reality. A skutečně: scéna, jak ji postavil Pavel Sterec, je tvořená velkou bílou plochou lina, tekoucí na horizontu hrací plochy od stropu až na zem k divákům, na ní stojí dva skutečné jakoby separované ostrůvky Zdenina bytu: opravdová předsíň a pokoj s pohovkou a stolem, u něhož se beseduje. Buraj dění sedmdesátiminutového večera odlupuje formou proudu obrazů dělených prostým zatmíváním. Jeho inscenace by jistě snesla ráznější tečku, ale i tak jsou jejím jasným vítězem všichni zúčastnění herci. Opravdu je velkým požitkem vidět tento koncert Simony Pekové (Zdena), Táni Malíkové (Eliška), Kamily Valůškové (Kristýna) a Jiří Miroslava Valůška (Milan). A jsou to právě nesmírně autentické výkony všech jmenovaných, které dávají textu váhu, stvrzují jeho sílu, podtrhují katarzi i jeho diváckou přitažlivost.
Inscenace Naši ke dnešku opravdu přiléhá se zvláštní naléhavostí, která z inscenace nenuceně vyvěrá. Výsledek ukazuje, jak se právě podobným divadlem dá rozumět či alespoň se blížit současnosti, jež nás občas nechává bezradnými či znejisťuje naše nejen názorové pozice v ní.
