1. prosince 2018 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Návštěva Emila Hakla. A proč vlastně na stojáka?

Inscenace Návštěva (2018). Režie: Jan Frič. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace Návštěva (2018). Režie: Jan Frič. | foto: ND - Patrik Borecký

PRAHA Emil Hakl se se svými historkami probojoval už i do Národního divadla. Na Nové scéně uvádějí jeho Návštěvu.

Text Emila Hakla Návštěva ze souboru povídek Hovězí kostky zdramatizovali s autorovou participací dramaturgyně Ilona Smejkalová a režisér Jan Frič pro činohru Národního divadla. Setkání čtyř nekonvenčních intelektuálních přátel, kteří mají blíž k undergroundu než k establishmentu, je odstartováno brutálně gurmánskou záminkou, kterou lze shrnout pod heslo jedna celá upečená kachna na osobu.

Kumpáni ovšem spolu především vedou řeči a konstatují, že jim po sametovém převratu – zcela podle jejich osobnostního založení – „ujel vlak“, čehož v podstatě nelitují, žehrají na mafiánské aspekty polistopadového vývoje a připomínají katastrofy minulé i možné současné či budoucí, jakými jsou kolaps černobylské jaderné elektrárny nebo k zeměkouli se blížící asteroidy. Na jeden z nich a na možný konec civilizace ostatně tak trochu během večírku čekají. „Hlavní je sníst ty kachny. To by mě fakt nasralo, kdybychom se kvůli ňákýmu asteroidu nenajedli,“ pronese mimo jiné hostitel Bomber (David Prachař). Pánové ovšem také s trpkým humorem komentují svou nezakotvenost v osobním životě i počínající zdravotní problémy.

Inscenace Návštěva (2018). Režie: Jan Frič.
Inscenace Návštěva (2018). Režie: Jan Frič.

Drama v párty stanu

Jevištní realizace na Nové scéně připomíná trochu bojovou hru, lze ji hodnotit také jako ukázku takzvaného imerzivního divadla. Hraje se pro osmdesát diváků a tato skupina je zprvu protažena zákulisím Nové scény s plus minus vtipnými „stopami“ Haklovy osobnosti, kupříkladu nástěnnými upomínkami na dluh, během procházky se stupňujícími, co se výše úvěru týká. Pak se ocitneme na jakési napodobenině rautu, uváděného moderátorkou (Tereza Vilišová), která nás zákulisím dovedla až sem.

V bílém „párty stanu“ se můžeme opírat o stolky s drobnými pochutinami (i umělými, nepoživatelnými) a moderátorka představí po Bomberovi i jeho hosty, které ztvárňují David Matásek, Saša Rašilov a Ondřej Pavelka. Haklova povídka dost věrně přibližuje předobraz Bombera, spisovatele Václava Kahudu, však je také vyfotografován v programové nápaditě sestavené brožurce. Originální, výrazně pyknická osobnost spisovatelova se v Haklově textu stala hostitelem a David Prachař ho ztvárňuje s groteskně vycpaným břichem. Divadelní realita jistě nemusí souviset se skutečnou inspirací, Prachařův osobnostní typ je od Kahudova vzdálen ovšem zcela zásadně, byť herec Bomberovy sarkastické a paranoidní repliky prezentuje znamenitě. Ostatně „paranoia je vod toho, aby člověk viděl realisticky“, podotýká v jednom momentu chlapík představovaný Rašilovem.

Jelikož divadelní párty má evokovat počínající sešlost čtyř kamarádů v bizarním bytě s vůní pečené drůbeže, jeví se mi tato část inscenace „na stojáka“ jako neadekvátní vůči tématu. Jde o záměr? Po situační proměně, kdy jsme ze stanu vykázáni a „venku“ sledujeme Terezu Vilišovou, která hraje na flétnu Dvořákovu Humoresku, se posléze do upraveného prostoru navracíme, můžeme se posadit na dřevěné židle a sledovat sešlost kumpánů, jejichž pohodlné povalování se v křeslech a sedačkách návštěvu přibližuje mnohem věrohodněji.

Dříve však přátelé brutálním způsobem a před mikrofony zkonzumují, adekvátněji řečeno sežerou ony kachny (zde ovšem ztělesněné kuřaty). Inscenace začíná nabírat kýžený temporytmus, všem čtyřem hercům se daří udržovat přesné proporce mezi drastickým humorem a posmutnělou nostalgií.

Hřebík v nose

Fungují i Fričem hodně vypjatě aranžované mizanscény, například ta, kdy brach ztělesněný Rašilovem si kvůli nové známosti s jakousi „křepelicí“ a jejímu výstřednímu vkusu nechá od kamaráda, jejž ztvárňuje Matásek, aplikovat jako ozdobu hřebík do nosu (ke slovu přijde elektrická vrtačka a je při tom též hodně krve). Výrazně existenciální podtext inscenace se začíná vyjevovat s blížícím se finále, když se kamarádi od Bombera hluboko v noci počínají pomalu vytrácet.

Možná jde o staromilský názor, ale domnívám se, že vyznění jevištního díla by mohlo být účinnější, kdybychom v dané komorní sestavě a třeba i v témže stanu seděli od začátku a mohli soustředěněji sledovat onu podivuhodnou pánskou jízdu.

Emil Hakl: Návštěva

Režie: Jan Frič

Dramaturgie: Ilona Smejkalová

Výprava: Jana Hauskrechtoá

Hudba: Petr Šmíd

Národní divadlo, Nová scéna, Praha, premiéra 22. 11.

Jan Kerbr, divadelní kritik