Neděle 20. září 2020svátek má Oleg 22 °C jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Nebát se emocí ani patosu. Vojna a mír je jedna z nejlepších Dočekalových inscenací

Inscenace Vojna a mír (2020). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace Vojna a mír (2020). | foto: DIVADLO ABC

PRAHA Mimořádně úspěšný výkop do nové sezony se podařil Michalu Dočekalovi. Jeho inscenace Tolstého díla Vojna a mír je velkolepá freska, která se nebojí emocí ani patosu. A vypráví známý příběh až s jakousi vnitřní čistotou a jemností.

Tolstého objemné a vrstevnaté dílo by se leckomu mohlo zdát pro divadlo neadaptovatelné, ale není tomu tak. Divadlo, jak české, tak světové, po Vojně a míru opakovaně sahá, u nás z větší části kamenné scény – Národní divadla v Praze a Brně, velká regionální divadla.

Inscenace Vojna a mír (2020).
Inscenace Vojna a mír (2020).

 Před pár lety jsme viděli vynikající inscenaci Matthiase Hartmanna z vídeňského Burgtheatru a dlužno říct, že Dočekalova inscenace s ní drží krok, v lecčems ji i předčí, je celkově citovější, což je v dnešní době groteskních šklebů velice osvěžující. Tolstého román má především silný humanistický apel a ten Dočekal také výtečně a v zásadě prostě zdůrazňuje.

Režisér na dramatizaci spolupracoval s osvědčenou autorkou Ivou Klestilovou a zvolili jednoduchý princip – děj komentují a různě do něj zasahují jako fámulové dva herci v bílých oblecích (Diana Toniková a Tomáš Milostný), později se objeví v rolích cara Alexandra a generála Kutuzova, což také výborně funguje. 

Dramatizace klade důraz na dynamické vyprávění příběhu, otevírá prostor divadelním řešením a šikovně se vyvaruje toho, aby šlo o pouhý lineární převod díla.

Dočekal inscenaci buduje na svižném střídání obrazů, využívá zkratky a hlavně chrlí doslova ohňostroj nápadů: zábavných a originálních, které ovšem drží jednotný styl, jsou to nádherně obrazivé situace. Opět se ukazuje, že v jednoduchosti tkví krása a že scénografie, která nezaplevelí jeviště, může být velmi efektní.

 Ta Chocholouškova má za hlavní prvek zdobený rám obrazu, jehož náplň se různě mění; je v něm zasazený uhlazený mramor připomínající nádheru šlechtických sídel, pak zase jej vyplní změť černých kamenů jako výraz duševního pekla a beznaděje. Hraje samozřejmě i prázdný rám. Jednoduchost výtvarného pojetí scény ovšem báječně kontrastuje s opulentními kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové.

I hrůza může být poetická

Dočekal kouzlí s obyčejnou divadelní technikou, reflektory na stojanu jsou koně, jejich červený filtr obstará krev i požár, obrovské mlžné nafukovací „polštáře“ nemilosrdně zavalují vojáky v poli. 

A bitva u Slavkova se odehraje na kulečníkovém stole, z kterého generálové tágem srážejí rozestavené škrpály, jsou pány nad životy vojáků bez milosti a s vidinou jen toho svého vítězství. Polní lehátka také zvládnou nebývale mnoho významů.

Nebo odjinud: takový odjezd panstva ze sídla, kdy se reflektory „zapřáhnou“ do invalidního vozíku, úplně uzemní. A když se Nataša seznámí s knížetem Bolkonským a oba propadnou nalezenému citu, posílají si po celém jevišti obyčejnou žárovku jako světlo horoucí naděje. 

A i hrůza je tu poetická: přízračné útočící svazky prutů ve scéně Bolkonského smrti se neodvratně přibližují stejně jako zubatá. To vše jsou nádherně divadelní momenty, které znovu přesvědčují, jakou silou divadlo vládne a jak si umí poradit s každou realitou a stvořit její iluzi, zasáhnout naše city.

Dočekal se příliš nepouští do filozofické roviny románu, nebo spíš z něj takové pasáže pečlivě vybírá, protože dobře ví, že by mohl uváznout a inscenaci zahlušit rozklady, které by nemusely patřičně vyznít. Ty krátké záblesky, disputace Bezuchova s Bolkonským, vnitřní Bezuchův svár ale hovoří jasně a zjevují i tvůrcovo krédo. 

Pro Dočekalovu inscenaci je zásadní, že z postav pohybujících se v konkrétní historické situaci dokázal stvořit současníky. Vyprávět jejich příběh a nekarikovat je, dát průchod citům a emocím, přímo nabídnout divákovi, aby se jimi dal unášet.

I proto má téměř třiapůlhodinová inscenace tah, publikum s ní jde a nechá se dojmout. To samozřejmě neznamená, že by režie neuměla využít moderních prostředků nebo se vzdala nadhledu, ironie, citací i zcizení, třeba když Nataša zjistí, že mladý Kuragin, do kterého se zamilovala, je obyčejný hajzlík, dostane hysterický záchvat a její otec jde a zatáhne oponu s omluvným výrazem k publiku – na to se přece nebudete dívat.

 Nebo hned v úvodu madame Schererová ukazuje ve svém salonu výtvarné dílo, které ji stálo majlant a zesměšňuje Napoleona. Je to kráva ve skleněné krabici s vojevůdcovým kloboukem na hlavě – hotový Damien Hirst.

Ovšem i ta nejlepší režijní práce nemůže dojít naplnění bez herců a soubor Městských divadel pražských se předvedl v plném lesku. A to včetně několika nových herců v angažmá. Vojna a mír je herecky naplněná beze zbytků, všichni hlavní představitelé hrají výborně, mnohost poloh, plasticita a barevnost jejich projevu i energie jsou nebývalé.

Je tu starý kníže Bolkonskij v podání Jana Vlasáka – sveřepý stařec, trapič všech kolem sebe a vyžívající se ve sžíravé ironii, neschopný dát průchod svým citům. Andrej, jeho syn (Tomáš Havlínek) prochází těžkým martyriem fyzickým i duševním pravdivě a naléhavě. Kněžna Marie, jeho sestra, odzbrojuje citovostí, jemností a Marie Luisa Purkrábková křehkost a nezáludnost postavy přímo žije.

Také druhá šlechtická rodina – Rostovovi – se představuje v promyšlených charakteristikách. Rostov Milana Kačmarčíka má své běsy dlouho pod kontrolou a předvádí se jako žoviální chlapík, jeho žena (Dana Batulková) tančí snaživě svůj taneček, ale pravou tvář odhalí náhle a nekompromisně. Nataša, to je velmi těžká role, její snivost a exaltovanost může hladce sklouznout do nesnesitelné šarže, ale Kateřina Marie Fialová pro přepjatost postavy našla přesnou míru a stejně uvěřitelně se zklidní. 

Její bratr Andrej (Zdeněk Piškula) je vlastně také klubíčko emocí a zpovykanosti i netrpělivost mládí. Pierre Bezuchov v podání Viktora Dvořáka je prostě dojemný svou bezelstností, altruismem. Dvořák má pro tyto postavy předpoklady, a navíc se umí vyvarovat falše. Udržet při tak četném obsazení vysokou úroveň není jen tak, chválu zaslouží i mnozí další – Tereza Slámová jako oddaná Soňa, Sára Affašová v roli smyslné Heleny, Martin Donutil jako Drubeckoj a rozežraný Napoleon, prospěchářský syn a otec Kuraginovi (Filip Březina a Stanislav Lehký), odpudivě mondénní madame Schererová Evellyn Pacolákové…

Inscenace Vojny a míru se určitě zařadí mezi nejlepší Dočekalovy inscenace, zesoučasnění toho díla se totiž událo vnitřní cestou, režii se výmluvně podařilo ukázat, že společnost funguje na stále stejných principech a je jedno, jaký letopočet píšeme.

Grázlové se nemění a válka nebo jiná utrpení s nimi nic nezmůže, ona vlastně nezmůže nic ani s „těmi hodnými“; ti možná zmoudří, avšak mnoho jim to nepomůže, ale jsou nadějí, protože zase povedou své donkichotské boje. A tak se po prožitých strastech všichni opět sejdou a v salonu začnou znovu, opět budou hrát ping-pong jako dřív…

L. N. TOLSTOJ: VOJNA A MÍR

Dramatizace: Iva Klestilová a Michal Dočekal

Režie: Michal Dočekal

Dramaturgie: Jana Slouková

Scéna: Martin Chocholoušek

Kostýmy: Zuzana Bambušek Krejzková

Hudba: Ivan Acher

Městská divadla pražská, Divadlo ABC, premiéra 4. 9.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky

V Česku jsou houbařské žně. Podívejte se, kde rostou nejvíc

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Když zaprší a pak se oteplí, přijdou houby, shodují se mykologové. A opravdu přišly. Nejvíc je hřibů smrkových. Velké...

Když ne jeho, tak aspoň jeho dítě! Psycholog Šmolka nejen o zoufalých milenkách

Psycholog a manželský poradce Petr Šmolka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Ve třiceti už se neprovdáš. Věta, kterou kdysi běžně slýchaly dívky nad třicet let, považované už za staré panny. Dnes...

Nemá smysl sportovce zavírat do karantény, říká fyzioterapeut Kolář

Fyzioterapeut Pavel Kolář | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Fyzioterapeut a léčitel slavných sportovců Pavel Kolář míní, že opatření proti viru jsou nekoncepční a budou mít dopady...

Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19
Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19

Naše kolegyně a bývalá šéfová eMimina Hanka v úterý 8. září porodila zdravou holčičku Emičku. Plánovaný porod císařským řezem zkomplikoval Covid-19...