Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Nové album potvrzuje, že Lenny není dílem náhody

Lenny foto: Matúš Tóth

Před čtyřmi lety rozvířila debutem Hearts mírně zasmrádlé vody českého popu. Tu a tam se o ni dokonce začalo zajímat zahraničí, což je mimo alternativní žánry pro Čechy unikum, se singlem Hell.o se dostala například do italské hitparády. Teď zpěvačka Lenny přichází s novým albem nazvaným Weird & Wonderful.
  16:30

Ve vzduchu visela samozřejmě věčná otázka, jak se Lenny vyrovná se „syndromem druhého alba“. Jen zdánlivě měla pozici zjednodušenou tím, že Hearts nebylo z těch nejběžnějších povedených debutů, o kterých se tvrdí, že „jsou velmi slibné, byť v sobě mají stále ještě jistou nehotovost“. Lenny totiž před oněmi čtyřmi lety nebyla jen slibným talentem, ale po několika EP, vlastních koncertech i pódiové spolupráci s matkou Lenkou Filipovou byla i přes nízký věk vlastně prokazatelně „hotovou“ a poměrně zkušenou hudebnicí.

Lenny
Lenny

Otázka, týkající se druhého alba, tedy nestála „zda se u Lenny potvrdí slibný talent“, nýbrž „jak bude Lenny ve své dráze pokračovat“. A někde v podtextu samozřejmě také lehká nedůvěra, zda to před těmi čtyřmi lety nebyl všechno jen nějaký omyl nebo souhra náhod. Ke klidu však v tomto ohledu vybízely nové písničky z alba, které Lenny k fanouškům posílala v mnohem větším předstihu, než bývá zvykem – první klip Enemy byl zveřejněn už na jaře 2018, tedy před dvěma lety.

Ambiciózní projekt

Album Weird & Wonderful ukazuje, že z mnoha možností, jak navázat na Hearts, zvolila Lenny a její tým tu nejlogičtější, a jen zdánlivě nejjednodušší. Žádné zásadní změny se tu totiž neodehrávají – přitom ale vůbec nelze mluvit o nedostatku invence. Jen se dobře nastoupená cesta sleduje dál a rozdíly jsou spíše v detailech.

Album je stejně jako debut velmi stylově členité, takže některé skladby vytržené z kontextu mohou dát zcela zkreslenou zprávu o podobě alba – v tomto smyslu se zdá být přístup Lenny a jejího producenta Ondřeje Fiedlera vlastně „klasický“, přemýšlejí opravdu o dlouhohrajícím celku, nikoli o shluku jednotlivých singlů. Protože kdybychom slyšeli samostatně třeba Maneater, mohli bychom nabýt dojmu, že posloucháme poněkud zatěžkanou artpopovou záležitost, a naopak NANANANANANA [¿¿¿] zavádí až k jakémusi technologickému rocku. V rámci celku alba ale mají své místo a moderní mainstream vítaně doplňují.

Zpěvačka Lenny vydává album Weird & Wonderful. Nechtěla jsem, aby začínalo hned největším hitem, říká v rozhovoru

Snad jen jediná píseň provázanost alba narušuje, je nicméně traktována jako bonus: Easy, duet s raperem Marpem. Tady vlastně Lenny opakuje model z debutu, který zakončoval anglicko-český duet s raperem Pauliem Garandem. I tentokrát je, málo platné, český rapový vstup rušivý a hlavně zbytečný. I když jde jen o bonus.

Ambicióznost alba se projevuje v jeho mezinárodním záběru. Například v tom, že se album míchalo v Londýně a natáčelo nejen v Praze, ale i Bratislavě a Londýně (byť skeptik vznese oprávněnou pochybnost, zda se množství studií skutečně nějak výrazně na zvuku alba podepsalo – a taky, zda tomu tak vlastně vůbec mělo být). Mezinárodnost projektu na konkrétním příkladu ostatně popisuje i sama Lenny: „Píseň Home jsem napsala v Berlíně s mým novozélandským kamarádem a písničkářem Chesterem Travisem a švédským skladatelem Kimem Wennerstromem.“

Zcela zásadní ale je nepochybně podíl producenta Ondřeje Fiedlera, jehož podstatná zásluha byla i na kvalitě minulého alba. Původně prý zpěvačka zvažovala širší produkční tým, ale po špatných zkušenostech („Když se mi z pod rukou německého producenta vrátila písnička Home v podobě jakési disko ‚tucárny‘, bylo mi to odstrašujícím příkladem.“) naštěstí oslovila osvědčeného spolupracovníka.

Poctivý zvuk

Po producentské a aranžérské stránce není album možná tolik kytarové jako Hearts, jasnou logiku má, že ve více písních dominuje zpěvaččin klavír. Ve Figure It Out má ostatně značný podíl nejen zvukový, ale i v klipovém zpracování.

Instrumentace alba je sice veskrze současná, ale zároveň v nejlepším slova smyslu „poctivá“. Některé písně, třeba Wake Up, znějí natolik kompaktně, jako by je natáčela sehraná kapela, jako by ani nešlo o cílenou profesionální studiovou práci pro sólovou zpěvačku. K dobrému dojmu přispívá i to, že přes podstatný podíl efektů a elektroniky tady znějí ve velké míře „živé“ instrumenty – kytary, baskytary, někdy i bicí, a dokonce i „opravdové“ smyčcové kvarteto.

Lenny jako zpěvačka se od debutu možná ještě více uvolnila a našla některé nové polohy svého projevu, hlavně ty jemnější. Nelze přeslechnout něco, co dřív tak patrné nebývalo, že totiž v některých pasážích se blíží její hlas matčině barvě (např. v Lovers Do nebo ve Forever) – a to v žádném případě není výtka. Velmi dobrá zpráva je, že i nadále si udržuje Lenny také svoji autorskou pozici, nestává se hříčkou v rukou najatých skladatelů a producentů, za hodně věcí si zjevně zodpovídá sama, a někdy třeba také vyloženě nese kůži na trh. I za cenu šlápnutí vedle. V šestadvaceti – klobouk dolů.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...