RECENZE: Poloviční emancipace Harley Quinn. Komiksové hrdinky by si zasloužily něco lepšího

Požadavky většího zastoupení žen a menšin, které poslední léta provázejí každou debatu o Hollywoodu, už se odrazily i v momentálně nejvýdělečnějším žánru komiksových superakcí. Po úspěchu Wonder Woman a Kapitánky Marvel se nyní do kina vydala v samostatném filmu Birds of Prey i záporačka Harley Quinn.

Ta se s tváří Margot Robbieové představila v hromadné akci superzloduchů Suicide Squad, kde se stala jedinou zapamatovatelnou postavou. Pro nové diváky bývalá psycholožka s nedostatečným sebevědomím svůj osud stručně zrekapituluje, tentokrát si ale musí vystačit už bez Jokera. Právě ztráta ochrany po rozchodu s nejproslulejším protivníkem Batmana spustí jednu ze dvou nepřekvapivých dějových linek. V obou významnou, ale nevýraznou roli hraje i genericky psychopatický a sadistický záporák v podání Ewana McGregora, jemuž lze jen těžko uvěřit moc ovládnout Gotham.

Harley Quinn se v kinech nedaří. Komiksový snímek Birds of Prey tak překvapivě mění svůj název

Harley si kromě nepřátel musí po rozchodu zvyknout i na samostatnou existenci, což tvoří jádro její emancipace a také nejprogresivnější část filmu. Ani Wonder Woman ještě nezvládla zachraňovat svět bez muže. Harley Quinn tedy místo světa zachraňuje jen sebe a poté ještě náctiletou osamělou zlodějku, pouze však s pomocí jiných žen. Část z nich na konci filmu vytvoří klub mstitelek Birds of Prey, neboli Dravci, čímž vysvětlí ne zcela odpovídající název snímku.

Jeho podtitul Podivuhodná proměna Harley Quinn odpovídá příběhu více, zvlášť ve své původní formě And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn, jejíž přesnější překlad by zněl A suprová emancipace jedný Harley Quinn. Sama protagonistka si suprová přijde určitě, jakkoliv se teprve učí stát na vlastních nohou a nedržet se patologicky těch Jokerových. Mentálně Harley zamrzla v pozdní pubertě, v tomto věku také najde své největší fanynky. Vyznačuje se tak tím, že neustále a často zbytečně mluví, dělá si, co ji napadne, a nepřemýšlí nad následky. Kromě těchto vlastností jí scénář už moc nepředepisuje. Jen tvářit se jako roztomilý diblík.

Sám film totiž skončil u nápodoby mužských akcí. Harley chce být hrozně moc cool a sebereflexivní, podobně jako Deadpool, jen méně vulgární, ovšem s brutalitou, která film poslala k přístupnosti od patnácti let. Přijde jí zábavné lámat nohy i kopat do rozkroků, jejím nereálným bitkám proti přesile ale chybí dostatek absurdity, lehkosti či nápadů, aby po chvíli neunavovaly. Birds of Prey je sice film splňující populární Bechdel test, protože ženy v něm vedou konverzace nejen o mužích. Dílo režírované i napsané ženou a produkované Margot Robbieovou však zklame tím, jak se zuby nehty drží ozkoušených mužských vzorů. Nadsázka, o níž se film s polovičním úspěchem snaží, pobaví hlavně tehdy, když se týká ženských postav.

Aby její akce nebyla tak přímočará, Harley ji alespoň vypráví na přeskáčku. I to však po čase zahlcuje svou překombinovaností a ani tyto hrátky neskryjí předvídatelnost děje. Zdá se, že největší jiskru kromě energické Robbieové do filmu přinesl režisér akce John Wick Chad Stahelski, najatý jako spolupracovník na přetáčky akčních scén. Ty zaujmou svou choreografií, každá má ovšem příliš podobné schéma (Harley kope a metá přemety za zvuků rychlého pop songu), i podobné vizuální zpracování. A vždy je jasné, že i když se proti nim postaví celá mužská populace Gothamu s výjimkou Bruce Waynea, ženy si s nimi dokážou poradit. McGregorův padouch není žádný Joker, zůstal pouze směšný. Čímž film okradl o jakékoliv napětí.

Jako rozjařená barevná popcornová zábava Birds of Prey jakžtakž obstojí, i díky tomu, že patří pod značku DC, která stále viditelně zaostává za kolegy z Marvelu, stále si nenašla svůj styl, a vzbuzuje tak menší očekávání. Komiksové hrdinky by si ale zasloužily něco vynalézavějšího a osobitějšího než tento film.