RECENZE: Potkají se takhle dva papežové. To není začátek vtipu, ale zábavná filmová novinka

Když se ve Vatikánu potkají papež Benedikt XVI. a jeho očekávaný nástupce, budoucí papež František, potom nejspíš ze všeho: a) budou se urputně přít o teologických tématech a navzájem se vyzpovídají, b) objednají si pizzu a snědí ji v Komnatě slzí v Sixtinské kapli, c) pustí si televizi a budou se spolu dívat na fotbal.

Která z odpovědí je správně? Podle snímku Dva papežové, který je od minulého týdne k vidění na Netflixu a získal nominace na čtyři Zlaté glóby, jsou velmi dobře možné všechny varianty. A jakkoli to zní bizarně, po zhlédnutí filmu tomu není zase tak těžké uvěřit.

Snímek brazilského režiséra Fernanda Meirellese přitom rozhodně není žádná bláznivá komedie, a už vůbec ne pokus o zneuctění Svatého stolce – je to jen docela úspěšná snaha zlidštit postavy, které obvykle vídáme pouze v oficiálních záběrech při důstojných církevních úkonech.

Scénář k filmu napsal zkušený autor Anthony McCarten, který už dříve zpracoval osudy poměrně různorodého vzorku osobností: fyzika Stephena Hawkinga (Teorie všeho, 2014), politika Winstona Churchilla (Nejtemnější hodina, 2017) a zpěváka Freddieho Mercuryho (Bohemian Rhapsody, 2018). Dva papežové mají nejblíže k Nejtemnější hodině, která portrétuje Churchilla pod tíhou akutní hrozby německé invaze.

Rámcem nového snímku je rovněž jedna základní a poměrně kritická situace: Benedikt XVI, dříve známý coby respektovaný německý teolog Joseph Ratzinger, čelí coby konzervativec neporozumění části kléru i věřících a hlavně mu přerůstá přes hlavu skandál s únikem tajných vatikánských dokumentů a se sexuálním zneužíváním v církvi; je kritizován za to, že se k němu nestaví dost radikálně. Uvažuje proto o neslýchaném kroku, o odstoupení. V této situaci mu doručí svou rezignaci Jorge Bergoglio, argentinský liberální kardinál, který byl Ratzingerovým vážným soupeřem při poslední papežské volbě.

Ukolébavka od Smetany

I když to nebývá zvykem (a ve skutečnosti se to také nestalo), řeší papež a jeho rival tuto situaci osobním setkáním. Nejprve v Benediktově letní rezidenci, později ve Vatikánu. Během dlouhých rozhovorů se dva vysoce inteligentní staří muži, spojení stejnou vírou a rozdělení odlišnými názory, postupně poznávají a sbližují. Má to zejména zpočátku rysy chytré, ale poměrně předvídatelné laskavé komedie, v níž veselý lidumil Bergoglio s potutelnou radostí soustavně válcuje zachmuřeného učence Ratzingera. Popularita usměvavého papeže Františka mu ostatně zaručila i to, že ač se film jmenuje Dva papežové, jde zejména o jeho portrét. K Františkově agendě má nepochybně blízko i režisér Fernando Meirelles, jejž v roce 2002 proslavil film Město bohů odehrávající se v chudinské čtvrti Ria de Janeiro.

Ratzinger v podání Anthonyho Hopkinse je skvěle zahraný, ale jako postava se musí spokojit s poměrně povrchní črtou zachmuřeného starce, který pod Bergogliovým vlivem nechá roztát svou přísnou krustu. Dovolí si pak zahrát na klavír nejen zadumanou ukolébavku od Bedřicha Smetany, ale i německou kabaretní písničku.

Podrobnější pohled na osobnost Jorgeho Bergoglia, jemuž na rozdíl od Ratzingera snímek věnuje i retrospektivní pasáže, ovšem dodává Dvěma papežům závažnější tón a hlubší dosah. Připomíná totiž pozoruhodnou skutečnost, že mladý Bergoglio nejenže byl zpočátku považován za konzervativce, ale také se coby hlava argentinských jezuitů nepříjemně zapletl s pravicovou juntou. Teprve pokání a změna, které následovaly, z něj učinily otevřenou, pokornou a sociálně uvědomělou osobnost, kterou svět nyní zná a možná někdy až nekriticky obdivuje.

Na to, že se jedná z velké části o jeden dlouhý dialog, mají Dva papežové takřka zázračnou schopnost vtáhnout diváka do děje: je to zásluhou obou představitelů (Jonathan Pryce jako Bergoglio je prakticky dokonalý) i skvělou výpravou (Sixtinská kaple je od té skutečné k nerozeznání), kamerou a důvtipným střihem.

Věrnost filmových postav vůči jejich předobrazům asi mohou posoudit jen jejich erudovaní životopisci, o současném světě a úloze církve v něm však tento snímek nepochybně říká něco, nad čím je dobré se zamýšlet.