2. února 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Příhody při shazování kůží. Ignorant, lenoch a podvodník Dylan Thomas

Velká sláva i hluboké dno. Dylan Thomas poznal obojí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Velká sláva i hluboké dno. Dylan Thomas poznal obojí. | foto: PROFIMEDIA

PRAHA Soubor próz jednoho z nejvýznamnějších velšských moderních básníků Dylana Thomase (1914–1953), vydaný nakladatelstvím Rubato, výstižně dokresluje portrét i význam díla této osobnosti.

Jde vskutku o událost. Byť se zdá, že název, který překladatel Martin Pokorný zvolil, tedy Příhody při shazování kůží, není tím nejšťastnějším. Jako kdyby mu, kdo ví proč, chtěl propůjčit básnický nádech, oproti prostému a dříve uváděnému Dobrodružství v obchodu s lidskou kůží.

První část knihy tvoří počátek zamýšlené novely, na níž Dylan Thomas pracoval zejména v roce 1941. Dochovaný fragment je jakousi iniciační cestou mladého Samuela Benneta z provinčního maloměsta do Londýna za dívkou, kterou v životě nespatřil a zná ji jen podle jména. „Domov a všechna pomoc jsou pryč. Má osm liber deset šilinků a adresu Lucille Harrisové.“ Přesto je přesvědčen, sedíc ve vlaku s kufrem na toaletě, že i když cestou vytrhal ze svého zápisníku všechny doporučující adresy, spousta lidí měla těžší začátky: „Jsem ignorant, lenoch a sentimentální podvodník bez protekce.“

Dobrodružství mezi vyděděnci společnosti, do nichž se hned po příjezdu zaplétá, jsou nejen absurdní, ale i plné fantastických básnických obrazů a situací, jež mnohdy nahrazují skutečnost, kterou prožívá, i samotnou existenci, v níž je budoucnost jen mlhavým příslibem. Nechává se unášet s prstem uvízlým v hrdle flašky, které se nemůže a ani nechce zbavit, zvědavý, co se těmto „ztraceným duším“, a tedy i jemu, přihodí v ulicích „horlivých mrtvol“, ve vaně po vypití kolínské, s ženskými či v posledních dupárnách a barech. Lucille Harrisové se však nedozvoní. „Cítil se staře, vševědoucně a vratce. Náhlé zmoudření pro něj bylo tak ohromnou přítěží, že se zachytil okraje pultu a zvedl jednu ruku jako trosečník na moři, aby dal najevo, že se topí.“

Větší část knihy tvoří dvacet zcela originálních, básnicky vypjatých krátkých povídek či přímo básní v próze z rozmezí let 1933 a 1939, plných symboliky i temného romantismu, v nichž jako by ožívaly staré keltské mýty i všechny struny básníkovy osobnosti umocněné jeho imaginací.

Thomas zde rozvíjí zcela ojedinělý pohled na svět plný překvapujících obrazů, své deprese i radosti, burleskní dobrodružství při pohledu na to, co ostatní nazývají skutečností, ztracený svět dětství, extáze i trýzně, výsměch smrti i obavy, jež skrývá. „Nebe a peklo se městem přesouvají nahoru a dolů...Vznosné naděje teď leží rozbité v rozbitých lahvích a přetržených kšandách, bílé bahno padá jak peří...“

Postavy, které uvádí na scénu, jsou poněkud vyšinuté, blázni, štvanci i mágové, odpadlíci i klukovští hrdinové, které často bloudí mysteriem smrti a zrození. Básník nijak neskrývá své sexuální obsese, užívá náboženských obrazů, kterým se vzápětí vysmívá, nechává se unášet bujícími představami, navýsost sugestivním lyrismem: „Procházela pohlcujícím slaným lánem, kronikou a skalami, tmavými anatomiemi a ukotveným mořem. Běsnila vlůně muly. Potácela se ve cválající dynastii. Halasila ve starém hrobě, na slunci mlčela hbitým jazýčkem. Vnímal její vyvrženou podobu, rýsovanou v jedu spárem noční můry a napjatou proti větru, otisk palce, jenž se ke své ruce připínal síťovým stínem, tázání známé ozvěny: v čem je můj vznik?“

Podle jednoho svého přítele žil Dylan Thomas „bez cíle, bez konta v bance i bez psychoanalytika“. Od mládí v sobě skrýval cherubína i ďábla, básníka i opilce. Poznal slávu stejně jako lidské dno. Zemřel v pouhých devětatřiceti letech během svého amerického turné na otravu alkoholem. Svým dílem, a tato kniha to jen dokládá, však překonal celé hranice, za něž se mnozí přední básníci neopovážili ani nahlédnout.

Dylan Thomas: Příhody při shazování kůží

Přeložil Martin Pokorný

Praha, Rubato, 2018

Jan Gabriel, publicista

Najdete na Lidovky.cz