RECENZE: Proč nám padá střecha na hlavu. Komedie Vlastníci je vtipná a výstižná

Pesimisté si už možná mysleli, že česká komedie nadobro zahynula pod závějemi slabomyslnosti. Důkaz o opaku je nicméně tady – Vlastníci rozhodně nejsou nějaká elitářská zábava, a přesto dokážou nabídnout chytrý humor, dokonale odpozorované postavy a hlubší přesah, který nepůsobí nuceně ani moralisticky. Snadno snesou srovnání třeba se snímkem Naprostí cizinci Itala Paola Genoveseho, který se odehrává na podobně komorním půdorysu a v roce 2016 se stal mezinárodním hitem.

Jako divadelní hru představil autor a režisér Jiří Havelka tento text před dvěma lety s divadlem Vosto5 a už tehdy budilo Společenství vlastníků u těch, kdo měli šanci je vidět (nebylo jich bohužel zase tak mnoho), nadšení. Drama o rozhádaných sousedech je závislé na přesném obsazení – tehdy se v něm zaskvěli Zdeněk Mucha, Halka Třešňáková nebo Renata Prokopová. Pro filmovou podobu Havelka role kompletně přeobsadil slavnějšími tvářemi, znovu se mu však podařilo vytvořit téměř dokonalou iluzi toho, že je divák přítomen přesně na té domovní schůzi, ze které se před čtvrtrokem sám vrátil. Právě reálné zážitky byly ostatně, jak autor uvádí, jeho hlavní inspirací.

Zdánlivě jedinečnou, ale ve skutečnosti typizovanou skladbu účastníků i průběh akce podtrhuje úvodní pasáž, v níž se hrdinové příběhu přemisťují ze svých domovů do pronajatého místa konání schůze. Ve vchodu se neobratně prodírají zástupem těch, kdo právě z úplně stejného jednání odcházejí. Jako poslední doráží s mírným zpožděním předsedkyně společenství Zahrádková (Tereza Ramba), mladá matka tří dětí, která v sobě navzdory zjevně neblahým zkušenostem z minula stále ještě probouzí důvěru v možnost domluvy.

 Po ruce má submisivního manžela nachystaného pořizovat zápis (Vojtěch Kotek) a proti sobě naopak pedantskou paní Roubíčkovou z kontrolní komise (Klára Melíšková). Přítomna je jednoduchá a iniciativní paní Horvátová, ještě jednodušší pan Švec, který zatím není vlastníkem, ale zastupuje svou starou maminku, protřelá paní Procházková (Pavla Tomicová), jež svůj byt provozuje jako ubytovnu, nebo novomanželé Bernáškovi, kteří se právě přistěhovali a uvedou se důvěřivě optimistickým návrhem, jak vylepšit dvorek.

Nejrozumněji působí pan Nitranský (Andrej Polák), který však nedokáže čelit nevybíravým útokům sousedů na svou homosexualitu. A největší „žábou na prameni“ je pan Kubát (Jiří Lábus), někdejší zasloužilý předseda, který neustále připomíná lepší časy, kdy k sobě lidé měli blíž – jak se ovšem ukáže, on dokázal z někdejších poměrů, ale i z jejich proměny vytěžit maximum hlavně pro sebe.

„Společenství“ se nedokáže shodnou prakticky ani na tom, kdo smí průběh jednání zapisovat. Nekonečné (ale v tomto provedení neskonale zábavné) tahanice o prkotiny vyčerpají účastníky (hlavně ty, kdo přišli s upřímnou snahou se něčeho dobrat) natolik, že na opravdu podstatný bod jednání už nikdo téměř nemá síly. Tereza Ramba jako paní Zahrádková předvede skvostný sled hysterických záchvatů a společně s Vojtěchem Kotkem pak ukázkovou rodinnou hádku 21. století. Gradující průběh schůze odhalí hodně ze soukromí svých účastníků, především však velmi věrohodně předvede, proč jsou vlastníci (nebo jiní voliči) unavení nikam nevedoucími tahanicemi ochotni svěřit své pravomoci raději někomu, kdo může mít všelijaké záměry, ale slíbí jim spravovat jejich záležitosti „jako firmu“.

Jen občas sklouzne Havelkova domovní schůze k přílišné doslovnosti či snaze o pointu (jako je například dohrání Kubátovy postavy v titulkové pasáži), ve všech důležitých aspektech je však tato komedie brilantní.