Novinka Queens of the Stone Age (QOTSA) se jmenuje Villains, tedy Zločinci či Darebáci. Pro ilustraci, v jakém módu momentálně uvažuje americká kulturní veřejnost „na první dobrou“, je zajímavé uvést, že oficiální tisková zpráva vydavatelství Matador k albu začíná citátem Joshe Hommeho: „Název Villains není žádná politická proklamace. Nemá to nic společného s Trumpem a podobnými sračkami.“ A vysvětluje, že to slovo, villains, prostě jen dobře vypadá.
Nic proti společenskému angažmá umělců, ale přesto: takhle v pravém slova smyslu normální a civilní postoj aby v dnešní přepolitizované době pohledal.
Hustota i odlehčenost
Předchozí album QUTSA ...Like Clockwork vyšlo v roce 2013 a je v povědomí veřejnosti trochu nespravedlivě zapsáno jako „ta deska se slavnými hosty“ (Trent Reznor, Mark Lanegan, Elton John či Dave Grohl), jakkoli by svým obsahem hravě obstála i bez nich.
V mezičase si Josh Homme zajistil nesmrtelnost i mimo mateřskou kapelu: produkoval a všeobecně maximálně ovlivnil poslední album Iggyho Popa Post Pop Depression.
Josh Homme (Queens of the Stone Age)
Oba ty kousky jsou hudebně i textově dost potemnělé. Asi i od toho si Homme potřeboval odpočinout, když se vykašlal v nových písních nejen na politické komentáře, ale na dekadentní témata vůbec a do studia přizval slavného, ovšem vysloveně popového producenta Marka Ronsona. (Že by mu právě tohle našeptal onen rock’n’rollový ďábel na obalu?)
Výsledkem spolupráce těchto dvou, aniž bychom chtěli stavět do pozadí další členy kapely, zejména druhého kytaristu Troye Van Leeuwena a klávesistu Deana Fertitu, je album zvukově jako obvykle velmi husté, ale celkovým dojmem v podstatě odlehčené. Což je patrné už od úvodní skladby Feet Don’t Fail Me, která sice intenzitou dlouho narůstá „od nuly na sto“, ale pohání ji vpřed elektronicky přiživená rytmika. jež ovšem zároveň nemůže urazit ani pravověrné nepřátele „tucky“.
Ostatně, to, že u téhle desky se kromě jiného bude taky přinejmenším podupávat, ale ještě spíš trsat, naznačil už v červnu první singl The Way You Used to Do, který stojí na chytlavé boogie figuře – zaobalené ovšem do pár technologických zvuků a kytar, distorzovaných tak, že připomínají skoro hraní na hřeben – což je ovšem specialita téhle kapely.
Josh Homme (Queens of the Stone Age)
QOTSA odjakživa, a na téhle desce zvlášť, spojují postupy rockové minulosti se zvukem současnosti. To sice dělá kdekdo, ale Josh Homme k tomu ještě nabízí výrazný autorský rukopis a celá kapela sound, který přes v podstatě kosmetické proměny od alba k albu zůstává podobný.
Při poslechu alba Villains člověka víc než kdy jindy jako referenční bod napadne David Bowie. A to nejen jeho vlastní tvorba, ale také alba jím produkovaná v Berlíně pro Iggyho Popa. Tedy éra, na kterou chtěl Homme a Pop společným dílem vloni navázat. Je to náhoda?
