Skutečnost je ovšem mnohem méně vzletná, Rapl je přehlídka těch nejotřepanějších klišé, překvapivě špatných hereckých výkonů a především banálních zápletek. Už samo zasazení do prostředí Krušných hor, konkrétně do města Jáchymov, je klišé největší – pomocí této krajiny zde tvůrci upachtěně vytvářejí atmosféru drsného kraje plného rozpadlých stavení a neskutečného bordelu, kam oko pohlédne. A samozřejmě lidu přiboudlého, většinou opilého, sociálně na dně nebo jinak vyšinutého.
Hynek Čermák jako detektiv Kuneš v seriálu Rapl.
Za tímto účelem se vybírají příslušné lokace, což není velký kumšt: opuštěných míst a omlácených baráků je na Jáchymovsku dost a sám Jáchymov zejména ve své horní části s vybitými renesančními domy vyhlíží, jako by tam válka skončila včera. Jenže i když na tom seriál staví, s výběrem exteriérů si tvůrci moc práce nedali, skočili po těch nejprofláknutějších, jako třeba rozpadlý tovární areál cínových dolů v lese na Rolavě. V západním Krušnohoří je přitom spousta jiných zvláštních míst, která jsou ne okoukaná a vyzněla by víc sugestivně. Je to totiž pořád ještě krajina, jejíž poválečné jizvy zdaleka nejsou zahlazené. Jenže tady se ponurá a bezvýchodná atmosféra mnohem víc jen vyrábí – sem patří například přízračné tlumení barev, které je spíš otravné, než aby o něčem vypovídalo.
Pak jsou tu až komicky vyznívající detaily, už sama kriminálka Jáchymov působí směšně. Že by něco takového mohlo existovat v malém městě, kde reálně operuje místní oddělení Policie ČR, neschopné vyřešit i krádež dřeva v objektech místních chalupářů, je opravdu kuriózní představa. A je také jasné, kde se vylíhla, ten mustr až příliš připomíná venkovské detektivky britské provenience, aby se zločiny mohly odehrávat v uzavřené oblasti, komunitě se vším, co k ní patří. Jenže když dva dělají totéž, není to vždy totéž, že?
Ale dál. Ačkoliv jsme v kraji chudičkém, místní kriminalisté jezdí auty bratru za dva miliony, což je rovněž pozoruhodné. To všechno bychom však scenáristovi a režisérovi jistě odpustili, kdyby nám nabídl napínavé příběhy, což se tedy neděje. Zápletky jednotlivých epizod jsou až neskutečně banální a předvídatelné, po dvaceti minutách děje lze celkem spolehlivě určit pachatele, nic nepřekvapí. Okolnosti epizod jsou vždy chtěně sestrkané, aby působily atraktivně nebo tajemně, ale tato metoda vůbec nefunguje, což bylo dobře vidět na rádoby tajemném odéru v díle se zavražděným farářem.
Charaktery postav jsou přehlídkou černobílého vidění bez psychologických nuancí. Hlavní hrdina je v zásadě sociopat, jinak drsný chlapík s ryzím srdcem, kterého si i přes jeho sprosťáctví nakonec všichni zamilují. Hynek Čermák toto klišé předvádí hodně snaživě s příslušnými mruky a cezením slov. Naproti tomu Stanislav Majer jako Raplův protivník je přímo ukázkový zloduch, kterému nic bídáckého není cizí. Představitelé Raplových kolegů předvádějí podobné šarže a občasné náznaky toho, jak složitý život vedou v neveselém kraji, působí také dost komicky.
Možná je Rapl mezi slepými králem, ale žádný zvláštní důvod k jásotu neskýtá. Důrazem na prostředí kopíruje zahraniční detektivky, ale nedaří se. Zápletky jsou ploché, bez překvapení, bez napětí. A to je největší potíž s českou televizní krimi: scenáristé je ne umějí napsat, ale z ruky kšeft nepustí. Když už je řeč o české původní detektivce, skvěle psal Jaroslav Velinský, který měl svého hrdinu Otu Finka v mladých letech i jako starocha, který se ve svobodných poměrech zařídil jako soukromý detektiv. A hlavně – jeho příběhy se četly jedním dechem. Že tohle žádného televizního dramaturga, když jsou teď krimi tak v módě, nezajímá, je vážně s podivem.
