RECENZE: Ready Player One: Hra začíná. Koupel v extraktu z popkultury

Přinejmenším kvůli jedné scéně stojí za to nový film Stevena Spielberga vidět: je to prolnutí dvou virtuálních světů, když se hrdinové hrající v roce 2045 videohru ocitnou v prostředí slavného hororu Osvícení z roku 1980. Ti z nich, kdo film znají, se v něm dokážou mnohem lépe orientovat. A kdo ho neviděl, lituje. Přibližně tak lze charakterizovat i celý snímek Ready Player One. Čím více produktů populární kultury z uplynulých desetiletí do sebe diváci nasáli (od nejstarších videoher přes steam punk, estetiku kapely Duran Duran, Spidermana, Vetřelce a Návrat do budoucnosti až po aktuální herní výdobytky), tím důvěrněji k nim Ready Player One bude promlouvat. Ty ostatní by pak mohl přimět, aby si vzdělání doplnili a dokázali vidět současnou zábavu v poněkud širším kontextu.

Populární kulturu (jejímž je sám režisér Steven Spielberg výsostným představitelem) prezentuje tento snímek jako zásadní dobro – vlastně jediné dobro, které lidstvu zbude poté, co si v blízké budoucnosti projde existenční krizí. Nastane epocha, kdy lidé vzdají snahu problémy řešit a budou se je snažit jen přežít. Svět bude posetý vrakovišti a bydlet se bude mj. v mobilních domech vyskládaných do výšky na železných konstrukcích. Frustrovaní lidé budou hledat útočiště ve virtuálním světě hry Oasis, kterou vytvořil geniální a trochu podivínský vizionář James Halliday (Mark Rylance). Ten po své smrti zanechal lidem vzkaz, že je v jeho hře ukryto „velikonoční vejce“, tajný bonus, po jehož získání se šťastný výherce stane majitelem celého Hallidayova odkazu.

RECENZE: Střídavá péče. Francouzský film, který nemohl neuspět

Do zběsilé honby za pokladem (začínající automobilovým závodem, který nelze vyhrát) se pustí zástupy fanoušků a také zlá korporace Innovative Online Industries, která chce zcela ovládnout herní svět, utopit jej v komerci a virtuálně i fyzicky zotročit lidstvo. Proti jejímu šéfovi a armádě naverbovaných hráčů má šanci jen několik nejlepších. Mezi nimi je i sirotek Wade Watts (Tye Sheridan), který ve virtuálním světě používá jméno Parzival a kamarádí s hromotlukem Aechem, jehož reálnou podobu nikdy neviděl. Během závodu potkává Parzival sympatickou motorkářku Art3mis a také japonské bratry jménem Daito a Shoto. Společně vytvoří tým, který bojuje o vítězství i o život jak ve virtuálním, tak v reálném světě. A zejména Wade s Art3mis (což je i ve skutečnosti pohledná dívka jménem Samantha) při tom zjistí, že opravdový fyzický kontakt není od věci, zvlášť když shodou okolností bydlíte nedaleko od sebe.

Nápovědu do hry získávají Wade a spol. z deníků geniálního Hallidaye, archivovaných v podobě scén z tvůrcova života. Noří se tak do mysli plachého čaroděje, který pro sebe a sobě podobné vytvořil kouzelný svět, kde by se mohli blaženě kochat tím, co milují – výtvory populární kultury, stvořenými a přijímanými s čistou láskou. A ukazuje se, že dojemnému podivínoví nakonec leželo v hlavě jen pár věcí: že se vývoj možná ubírá příliš rychle kupředu a někdy stojí za to se vrátit nazpět. A že si člověk nemá nechat utéct šanci prožít důležité věci s lidmi, které má rád, v reálném světě. Což je také hlavní poselství filmu Ready Player One.

Individuální dojem z filmu bude nejspíš dost záležet na tom, nakolik člověka baví dívat se někomu přes rameno, jak hraje videohru. A také na ochotě tolerovat leckdy dost svévolnou logiku příběhu (korunovanou závěrečným zásahem policie coby nefalšovaného „ramene spravedlnosti“, když předtím po podobném řádu v dystopickém obrazu světa nebylo ani stopy). Nicméně podaří-li se divákům vnuknout myšlenku, že má smysl se ohlédnout do minulosti (alespoň) za populární kulturou a na dva dny v týdnu vypnout hru a jít se podívat, jak vypadá skutečný svět, splnil film Ready Player One svůj účel.