Nikdo, kdo Ruthie Fosterovou alespoň jednou slyšel, ale nemůže ani vteřinu pochybovat, že úkol utáhnout široký sound orchestru hravě zvládne. Její hlasový fond je z těch, které mohou lámat skály. Ale protože má zpěvačka zároveň vkus a hudbu doopravdy cítí, nikdy se neuchyluje, jako leckteré jiné, podobně hlasově disponované, ale jinak méně „obdařené“ vokalistky, k pouhým exhibicím, nebo dokonce ke kontinuálnímu „řvaní“.
Přestože ji na koncertě ve více než sto let starém sále austinského divadla Paramount doprovázel big band (ve zmenšeném obsazení s „pouhými“ deseti dechy), v žádném případě nejde o tradiční nahrávku v retro swingovém duchu, přestože se právě na to snaží nalákat vydavatelova anotace. Prostě se tu hraje hudba typická pro Ruthie Fosterovou, tedy jak coververze, tak její vlastní písně, jen prostě v jiných aranžmá, než jsme zvyklí. Jejich autory jsou producent John Beasley, který má bohaté muzikantské zkušenosti včetně spolupráce s Milesem Davisem, a kapelník John Mills.
Jak bylo řečeno, jedním z žánrů, jejichž souběhem je styl Ruthie Fosterové, je gospel. A jedním takovým, autorským Brand New Day, se tady začíná (hned po typicky americkém přivítání zpěvačky na pódiu její vlastní malou dcerou – ne že by takové berličky v potřebě dostat publikum „na lopatu“ od samého začátku měla zrovna tato dáma zapotřebí). Spolu s Fosterovou se zapojují i tři černé vokalistky, samotný orchestr přijde ke slovu až v poslední minutě ve funky rytmu.
Jednou z kuriozit alba je Ring of Fire Johnnyho Cashe, vlastně úplně překopaný rytmicky, tempem i melodicky do popsoulové, avšak velmi vkusné podoby.
V gospelovém stylu, pokaždé za trochu jiný konec chyceném, se pohybuje i titulní píseň Fosterové posledního studiového alba Joy Comes Back nebo naopak poměrně staré ozdoby jejího repertoáru Death Came A Knockin’ (Travelin’ Shoes) či Woke Up This Morning. Album začne spět do finále s jedním ze zpěvaččiných autorských rhythm and bluesových hitů Phenomenal Woman, až pak, v posledních dvou číslech přichází typický bigbandový repertoár, sinatrovka Fly Me To The Moon a weillovka Mack The Knife. Paradoxně (?) největší síla alba je však v předchozím materiálu.
