RECENZE: Snímek V sedmnácti podává křehké svědectví o dospívání

André Téchiné ve svých filmech, v nichž navazuje na francouzskou novou vlnu 50. a 60. let minulého století, prozkoumává mezilidské vztahy a hrdiny staví často do krizových situací. V posledních letech se opakovaně vrací k tématu lidské sexuality a otevírá prostor pro důležité otázky, které s tím souvisejí. Týká se to snímků Nelíbám (1991), Divoké rákosí (1994) nebo Svědkové (2007). Téma lidské sexuality, schopnost pracovat s mladými herci a bohaté zkušenosti s natáčením se otiskují i do jeho nového filmu V sedmnácti.

RECENZE: Bába z ledu je chvála otužování a drůbeže

Téchiné v něm sleduje vztah mezi dvěma sedmnáctiletými spolužáky – Damienem (Kacey Mottet Klein) a Thomasem (Corentin Fila) – a popisuje jeho vývoj od vzájemné nesnášenlivosti přes nenápadné pohledy až po fyzické doteky. Může to být překvapivé, když vezmeme v potaz, o jak nesourodou dvojici se jedná. Oba pocházejí z různého socioekonomického prostředí (Damienova matka je lékařka a otec vojenský pilot, zatímco Thomasovi adoptivní rodiče se živí jako farmáři), bydlí jinde (Damien ve městě, Thomas v horách) a mají rozdílné povahy i zájmy.

Téchiné dělí příběh na tři čtvrtletí, v nichž se pečlivě soustředí na to, jakým způsobem se vztah mění a jak je mladická výbušnost poprvé konfrontována s láskou. V prvním čtvrtletí jsme svědky šarvátek obou chlapců, které mají mnohdy formu oplácení. Neklid je obsažen nejen v samotném ději prostřednictvím fyzických výpadů, ale také ve stylu, a to díky rozbouřené kameře, agresivnímu střihu nebo zvolené hudbě, která zvládne být útočná i melancholická. Navzdory tomuto všudypřítomnému neklidu volí Téchiné nikoliv zběsilé tempo, které se nabízí, ale tempo skoro až puntičkářsky pomalé. Vysvětlením může být prostředí, v jakém se oba chlapci ocitají, a období, kdy se příběh odehrává.

Horské prostředí nepojímá Téchiné pouze jako kulisu, ale jako funkční kontrast k citlivému tématu a také jako něco, co významně ovlivňuje chování druhých nebo co je dokonce jejich součástí. A různá období jako by určovala tempo, podle jakého se chlapci řídí a podle jakého se jejich vztah vyvíjí. Kromě toho Téchiné dobře pracuje s přírodními živly. Nesčetněkrát nám připomene, jak obtížně se Thomas dostává do školy. Nejdříve se musí brodit sněhem a urazit pěšky dlouhou vzdálenost a potom nasedne na autobus, který ho doveze ke škole. Důležitou úlohu zde má například voda (neustálé chození ve sněhu; Thomas se navzdory nízké teplotě chodí koupat ven; déšť, jenž se spustí po jedné z klíčových rvaček).

Může se zdát, že Téchiné upírá zrak jenom na dvojici, ale dokáže se koncentrovat i na rodiče chlapců a jejich problémy. Damienův otec je kvůli svému povolání často pryč a jediným prostředkem, jak spolu mohou komunikovat, je Skype, matka se tedy cítí velmi osaměle. Thomasovi adoptivní rodiče mají problémy jiného druhu. Téchiné tak rozhazuje sítě do tří stran a pozoruje, jak se postavy s těmito komplikovanými situacemi vyrovnají.

Není motivace jako motivace

Ne zcela přesvědčivě však vyznívají určité dílčí motivace postav. V jedné scéně se Thomas s Damienem chtějí porvat, ale neudělají to u Damiena doma, kde se k tomu schyluje, ale vydají se kvůli rvačce několik kilometrů nejdříve autobusem a pak pěšky tam, kde to Thomas zná. A u stromu se poperou. Jakkoliv je samotný střet natočen v opačném duchu nežli v předchozích scénách a následný způsob sblížení není v souvislosti s dosavadním průběhem špatným scenáristickým gestem, tato motivace je přinejmenším vratká a slouží spíše jako záminka k tomu, aby se mohlo něco klíčového rozehrát, třebaže motivace může plnit symbolickou funkci.

Podobně rozpačitě může působit scéna, v níž Thomas veze Damiena za mužem, kterého si vyhlédne na internetu a s kterým má schůzku. To a také to, co následuje potom, se zdá být spíše až příliš zjevným scenáristickým konstruktem než přirozenou součástí děje.

Přes uvedené výhrady působí film V sedmnácti Andrého Téchiného solidně. Umně využívá prostředí, citlivě zachycuje období dospívání a je silný v detailech. Téchiné rovněž prokazuje svůj talent pro výběr mladých herců a práci s nimi. Jak Kacey Mottet Klein, který hraje Damiena, tak Corentin Fila, jenž ztvárňuje Thomase, se náležitě vžili do svých postav. Dokázali si s vnitřním neklidem, fyzickou výbušností, letmými pohledy a vášnivým jiskřením poradit suverénně. K pozitivním vlastnostem filmu patří i nejednoznačný závěr, byť se nám snímek na první pohled pokouší vnutit něco jiného. Naznačuje to použitá hudba a též vědomí toho, že po každém létu přichází ochlazení.