24. června 2018 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Spojitosti Václava Kolíbala. Umělec jde vlastní cestou až k vrcholu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Hledání průsečíků. Stanislava Kolíbala vždy zajímaly geometrické zákony a... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hledání průsečíků. Stanislava Kolíbala vždy zajímaly geometrické zákony a... | foto:  Dan Materna, MAFRA

PRAHA Pražská Galerie 1. patro vystavuje díla nestora českého výtvarného umění Stanislava Kolíbala.

Většina vystavených prací Stanislava Kolíbala vznikla v posledních letech, několik objektů staršího data dokresluje kontinuitu autorova vývoje. Znalci umělcovy tvorby si rádi připomenou slavný objekt Osten z roku 1969, o šest let mladší Křídla i nezaměnitelný rukopis, který vtiskl kresbám s podobou technických rysů v bílé a černé kombinaci.

Hlavní část expozice nazvané Spojitosti je však zatím veřejnosti méně známá. Tvoří ji šedobílé reliéfy, jejichž povrch se podobá ušlechtilému kameni. Byly vytvořeny v posledních dvou letech, kdy se Stanislav Kolíbal vrátil k technice tmelení, s níž začal experimentovat již v 80. letech. Před odjezdem na roční stipendium do Západního Berlína v roce 1987 udělal Kolíbal v rámci série nazvané Geometrické cvičení č. 1 objekt s podobným skvrnitým povrchem. Také ten je v Galerii 1. patro vystaven stejně jako stejnojmenné práce na papíře. Návštěvníkům je tím dána možnost srovnání s Kolíbalovými současnými artefakty. Zatímco původní Geometrická cvičení nesla vždy podobu čtverce, nyní malíř a sochař preferuje členité obrysy. Princip založený na sestavování nejrůznějších kombinací tvarů tak, aby vytvořily harmonii, zůstává sice stejný, přesto však díla vykazují jisté novátorství v přístupu k pojetí prostoru.

Umělcova současná tvorba v sobě spojuje základní prvky, které Stanislava Kolíbala celoživotně ovlivňují a provázejí. Jsou to především čisté linie evokující představu geometrických výkresů, v nichž převládá bílá a šedá. Kružnicím, vertikálám, polokruhům, bodům, průsečíkům a dalším komponentům dokázal všestranný autor vdechnout uměleckou duši natolik, že se stal inspirací některých současných architektů.

„Vždy mě zajímaly geometrické zákony, hledání průsečíků, protnutí čar, spojení bodů. Viděl jsem v tom především dosahování řádu a harmonie,“ říká ke své tvorbě Stanislav Kolíbal. Zároveň ho specifická forma geometrické abstrakce přiblížila k architektuře a byla mu nápomocna při stavbě vlastního domu, kdy začal prakticky spolupracovat s architekty. „Tehdy jsem opět viděl možnost vyjádřit se pomocí geometrických tvarů. Dospěl jsem k názoru, že architekturu by měl výtvarník doplnit uměleckými díly tak, aby nevyčnívala, ale stala se přirozenou součástí stavby,“ dodává Stanislav Kolíbal.

Výstava Stanislava Kolíbala v Jízdárně Pražského hradu
Výstava Stanislava Kolíbala v Jízdárně Pražského hradu

Jeho vztah k architektuře během let sílil, otiskl se do mnoha děl, která tak získala unikátní punc. Stejně jako Františku Bílkovi nešlo Kolíbalovi o objem, ale o obrys. Vystavené reliéfy s vybíhající bílou linkou jsou toho viditelným důkazem. Jejich šedobílé „nitro“ skládá jemné nitky umělcem hledaného řádu, v němž věci vznikají, vyvíjejí se, chátrají a zanikají.

Významný představitel českého konceptuálního umění se v minulosti nevyhýbal ani figurální tvorbě. Vystavený školní obrázek, který v květnu roku 1937 nakreslil tehdy jedenáctiletý Kolíbal, je však předzvěstí jeho budoucího konstruktivního zaměření. Jednoduchými tahy a několika tóny šedé a růžové zobrazil velmi realisticky důlní šachtu na Ostravsku, kde vyrůstal.

Umění vyjadřovat se úspornými prostředky dostatečně přesvědčivě se u něho stále prohlubovalo. V současnosti dosahuje mistrovského vrcholu.

Stanislav Kolíbal – Spojitosti

Galerie 1. patro, Myslíkova 9, Praha 1

Do 23. 6.

Blanka Frajerová, publicistka
  • 0Diskuse

Najdete na Lidovky.cz