Titulní hrdina nového snímku se tak vlastně ani nejmenoval: narodil se na východním Slovensku s příjmením Goldberger. Patřil ke špičkám komunistického aparátu ve fázi poválečného uchvacování moci. Komunistickou stranu zásoboval zpravodajskými informacemi i penězi z nelegálních, ale odpovědnými osobami posvěcených kšeftů v zahraničí. Nezapomínal se přitom bohatě postarat o své vlastní materiální zajištění. A už počátkem roku 1948 se stal jednou z prvních obětí komunistů z jejich vlastních řad.
V Izraeli je ctěn za to, jak přispěl k poválečnému přesídlení stovek tisíc evropských Židů do Palestiny i k vyzbrojení izraelské armády. V československých dějinách po něm ale zůstala daleko spíše nezpochybnitelná spoluvina za komunistický puč a za nastartování mechanismů totalitního teroru.
Příběh, který si vystačí?
RECENZE: Po čem muži touží. Smějeme se ovulaci a ženám za volantem |
Režisér Ondřej Trojan vsadil na to, že Tomanův osud je dostatečně výmluvný sám o sobě a není potřeba jej nijak přibarvovat ani příliš dramaticky dotvářet, aby zanechal dostatečně hluboký dojem. Po krkolomně efektním Masarykovi a naivně polopatické Miladě je tu, dá se říci, že konečně, snímek, který se snaží věrně pracovat s doložitelnými historickými fakty, a přece (ba právě proto) v sobě nese napětí skutečného politického thrilleru.
Tomanův příběh se tu také nevypráví izolovaně od osudů celé poválečné politické elity (to by ostatně ani nešlo), a tak je film zároveň pokusem o celkovou rekonstrukci dobové atmosféry a způsobu uvažování těch, kdo se drali k moci, i těch, kdo jim ještě stáli v cestě. Takřka mimochodem, ale velmi působivě je v Tomanovi předveden případ Jana Masaryka – Roman Luknár jej přesvědčivě sehrál jako muže setrvale překvapovaného tím, co proti němu vyvstává, jací šíbři se stali jeho novými spoluhráči a protihráči na politické scéně.
Komunistická parta v čele s Rudolfem Slánským (Stanislav Majer) zase věrohodně, bez přehánění, na základě skutečných příběhů a činů vyjevuje svou gangsterskou podstatu – podobného účinku dosáhl před časem Robert Sedláček vČeském století, k jehož metodě nemá Toman v některých ohledech daleko.
Snaha o historicky věrný přístup má ovšem i svůj rub. Ten se asi nejnázorněji vyjevuje v informativních popiskách k novým postavám, které na plátně vyskakují až do samotného závěru a navzdory relativní užitečnosti přece jen navozují až příliš „edukativní“ dojem.
Samotný příběh Zdeňka Tomana a jeho ženy Pesly fascinuje svou podivuhodností, vidíme jej ale stále spíše „zvenčí“, postavy nás k sobě doopravdy nepustí. Jiří Macháček jako Zdeněk Toman odvádí solidní výkon, v předestřených situacích je věrohodný, přesto si lze tuto postavu představit i v podstatně sugestivnějším provedení, které by třeba odhalilo její vnitřní běsy, aniž by se přitom ještě muselo dostat do rozporu s fakty.
Totéž platí pro konvenční způsob filmového vyprávění, který Ondřej Trojan zvolil. Konzervativní podání neuráží, ba ani nenudí (téměř dvě a půl hodiny uplynou až překvapivě svižně), ale eskapády hlavního hrdiny si přímo říkají o větší odvahu při jejich prezentaci – opět bez nutnosti nějak zásadně manipulovat se skutečností.
Svůj zásadní účel nicméně Toman plní: diváci, kteří toho o hlavním hrdinovi a jeho době dosud mnoho nevěděli, na něj určitě hned tak nezapomenou.
TOMAN Režie: Ondřej Trojan Hrají: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer ad. Premiéra 4. 10. |
KDO BYL ZDENĚK TOMAN ■ Narodil se v roce 1909 ve slovenských Sobrancích. Jeho původní jméno znělo Asher Zelig Goldberger či Zoltán Goldberger. ■ Absolvoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Během studií vstoupil do komunistické strany a také si změnil jméno. ■ Před počátkem druhé světové války emigroval do Velké Británie, později pracoval pro exilovou vládu. ■ Po osvobození Československa se stal faktickým zakladatelem a šéfem zahraniční rozvědky. ■ Aktivně (nikoli ovšem nezištně) pomáhal prosadit možnost odchodu východoevropských Židů na Západ a do Palestiny. ■ Významnou polooficiální součástí jeho práce bylo obstarávání financí pro činnost komunistické strany. Tomanovy obchody v zahraničí se však zároveň staly záminkou k jeho zatčení a obvinění ze šmeliny na jaře roku 1948. ■ Podařilo se mu utéct z vazební věznice na Karlově náměstí a poté uprchnout na Západ. Jeho manželka Pesla Tomanová ale po jeho zatčení spáchala sebevraždu a jejich malý syn byl dán k adopci. ■ V roce 1949 byl Toman v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Zemřel v roce 1997 v Mexiku, pohřben je v Kalifornii. |
