Tori Amos s oblibou vytváří koncepční díla. Přestože ji okolnosti v době natáčení titulu Native Invader (Domorodý vetřelec) od monotematičnosti odváděly, dokázala udržet nit. Různorodé inspirace ji nakonec vrátily k zamýšlené duchovní ekologii.
Původně se písničkářka chtěla prací na písňovém cyklu především vyrovnat s rodinnou tragédií. Minulou zimu utrpěla její matka mrtvici a ztratila schopnost komunikovat. Dojemně o tom vypráví píseň Mary’s Eyes. Tori vyrazila na putování po Smoky Mountains v Severní Karolíně, po stopách rodinné historie. Prostředkem k vnitřnímu smíření se měla stát „léčivá“ příroda, jak vypovídá hned úvodní klavírní balada Reindeer King. Jenže pak jí do tématu vstoupila rozjitřená nálada kolem amerických voleb. „Sledovala jsem konflikt traumatizující celý národ a ty syrové emoce se mi prostě prodraly do písní.“
Člověk, vetřelec od přírody
Rozčarování z politiky umí zpěvačka vyjádřit stejně ostře jako dříve. „Ti pasáci ve Washingtonu prodávají znásilnění Ameriky... kolik z nás se musí stát jejich majetkem, aby jim to umožnilo globální panování,“ rozhořčuje se v textu písně Benjamin, ve kterém se pouští i do ropného průmyslu. Ale zároveň se snaží o jistý optimismus, zamýšlený v původní koncepci alba.
RECENZE: Jak hrají špinaví, sprostí a hrubí hejsci |
„Písně na Native Invader byly tlačeny Múzami, aby hledaly odlišné cesty, jak se postavit nečekaným výzvám i nebezpečným katastrofám. Potýkala jsem se s otázkou: Jaký je náš podíl na destrukci Země, ničení nás samotných a likvidaci vztahu člověka s přírodou? Život může být ohrožen požáry, povodněmi, zemětřeseními a dalšími pohromami. Jak vnějšími, tak těmi uvnitř naší mysli. Ale zároveň jsem sledovala, jak Příroda vytváří také opačné síly, dokáže sama sebe léčit a obnovovat, stává se základním regenerátorem prostřednictvím cyklů smrti a znovuzrození. Můžeme najít způsob, jak onu obnovu vztáhnout i na sebe?“ vysvětluje autorka v tiskové zprávě a ve slově Příroda opravdu používá velké písmeno.
Pokud nám nyní vytanula na mysli tzv. teorie Gaia klimatologa Jamese Lovelocka o samoregulačních mechanismech života na planetě Zemi, jsme asi na správné stopě jedné ze zpěvaččiných inspirací. Tori Amos ji ovšem sleduje z čistě uměleckého hlediska, šlechtí ji, že si při svém pozorování zákonitostí nikdy nehrála „na vědu“.
Extrovertní až do živého masa
Globálně ekologické poučky přenáší Tori Amos i do témat psychologických. Snaha popsat přirozeně kořistnickou, soutěživou, netolerantní povahu lidského živočicha přitom musela na autorku působit zvláště depresivně, když coby součást „vnitřní ekologie“ obnažovala také problémy osobní, intimní, rodinné. Třeba v Chocolate Song. Vždyť manžel, anglický studiový zvukař Mark Hawley, bděl nad nahráváním desky a písničkářka nechala zazpívat i jejich sedmnáctiletou dceru Tash. Tori Amos je zkrátka extrovertka až za práh bolestivosti. Svůj, svého okolí i citlivých posluchačů.
Posmutnělému nadhledu textů odpovídá pochopitelně i hudba. Většinou delikátní, rozvážná, baladická. Ovšem nikoliv krotká, ono dráždivé napětí dřívějších alb se pouze transformovalo do nenásilné naléhavosti. Tori, sama sobě producentkou, zkušeně využívá elektroniku i služby dalších instrumentalistů, dominantou však zůstává její uhrančivý mezzosoprán a osobitá klavírní i varhanní hra.
S názory Tori Amos rozhodně nemusí všichni souhlasit. Někomu se její starší alba mohla zdát příliš afektovaná. Ovšem na Native Invader se autorka oprostila od muzikantského afektu i v těch textově nejdramatičtějších pasážích. A jako příslovečné básnické svědomí doby působí snad čím dál důvěryhodněji. Nenalhává si, že „ony odlišné cesty, jak se postavit katastrofám“, najde. „Jenom“ nahrála další kvalitní pásmo skladeb, které provokuje posluchače k přemýšlení.
