Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Úroda krásy ze Zahrady ticha. Poslední album Karla Růžičky je povedenou záležitostí

Kultura

  18:00
PRAHA - Poslední album Karla Růžičky čekalo, zapomenuto v archivu, na jazzmanovy nedožité osmdesátiny. Vychází i zásluhou Růžičkova žáka, pianisty a skladatele Tomáše Sýkory.

Klavírista a jazzman Karel Růžička. foto: Wikimedia Commons - NoJin

Objev nahrávky alba Garden Of Silence (Zahrada ticha) pianisty a skladatele Karla Růžičky (1940–2016) představuje malý zázrak. Nejde totiž o sebrané studiové zbytky nebo nedotažené zvukové skici. Růžička zanechal v pozůstalosti dokončenou a soudržnou kolekci skladeb pro sólové piano, prakticky připravenou k vydání.

Jak došlo k nálezu zapomenuté nahrávky, kterou Růžička pořídil v roce 2010, vysvětlil vydavatel a producent Petr Ostrouchov, majitel Animal Music: „Byl jsem v poslední době v kontaktu s Tomášem Sýkorou, například kvůli natáčení koncertu Tria Tomáše Sýkory a Symfonického orchestru Českého rozhlasu Pocta Karlu Růžičkovi. Tomáš je věrný žák a obdivovatel Karla Růžičky, o jeho hudbě má dokonalý přehled a snaží se podporovat její uvádění. Jednou se zmínil o tom, že Karel po sobě zanechal nahrané a nikdy nevydané album. Což mě okamžitě nadchlo a pustili jsme se do pátrání. Nahrávky naštěstí našel na starých harddiscích Ondřej Urban z nahrávacího studia HAMU, který tehdy s Karlem natáčel. Karel stihl s Ondřejem udělat i finální výběr verzí skladeb, určil názvy a pořadí.“

Na dotaz, proč skladatel nevydal desku už v době vzniku, ovšem mohl Petr Ostrouchov jenom spekulovat: „Opravdu to netuším. Možná už neměl energii věc vydavatelsky tlačit. Ale nemyslím, že by o kvalitě alba pochyboval. Přestože byl skromným člověkem, napsal tehdy Ondřejovi Urbanovi interně: ‚Myslím, že to bude hezké album.‘ Později už zápasil s nemocí a věnoval se jiným věcem, album tak zůstalo stranou.“

Samotný Karel Růžička si v době nahrávání pochvaloval nečekanou inspiraci, která ho přiměla na albu pracovat. V tehdejším rozhovoru pro časopis Harmonie řekl: „K sólovému hraní mě musí vždy někdo nutit. Baví mě to moc, ale je to hodně těžká disciplína. Neměl jsem zkrátka dlouho motivaci něco takového udělat. Přišla pak nějak zevnitř, přirozeně. Kdykoliv jsem si sednul k pianu, vynořovala se mi nová témata. Všechna jsem zaznamenával a pak si prostě sednul do studia a nahrál je.“

Jediné, co autor nestihl, bylo desku pojmenovat. „O názvu alba jsme s Tomášem Sýkorou dlouze debatovali a nakonec zvolili Garden Of Silence. Je tím vyjádřena návaznost na album Zahrada radosti (1981), protože obě alba znamenají milníky v kariéře Karla Růžičky coby sólového pianisty. Zahrada radosti byla jeho prvním sólovým albem, Zahrada ticha jeho dráhu symbolicky uzavírá,“ objasnil výběr titulu vydavatel.

Skladby z Garden Of Silence těší emotivním provedením i především mimořádnou nápaditostí. Melodickou invenci povznášejících balad jako Open Your Eyes či Overseas by mohl Růžičkovi závidět lecjaký hitmaker. Navíc jde samozřejmě o melodie originální, nepodbízivé, svrchovaně vkusné. A když si Karel Růžička dopřál dedikaci legendárnímu americkému pianistovi Theloniovi Monkovi, nápovědně pojmenovanou slovní hříčkou Theloniously Yours, jde nejen o zasvěcenou, ale především o osobitou reflexi Monkova stylu. Nechybí ani odlehčení, když si Karel Růžička „minimalisticky“ pohrává s průběžným tónem ve vtipně pojmenované kompozici F Sharp Fits Everywhere (Fis pasuje kamkoliv).

Pochopitelně tu nejde jen o sbírku chytlavých témat, ale o opravdu „růžičkovsky“ komplexní dílo s propracovanou „vertikální“ (tj. harmonickou) stavbou a zároveň s prostorem pro okamžité improvizační nápady a pocitové plochy. Výjimečnost autora i konkrétní nahrávky trefně popisuje Tomáš Sýkora v bookletu CD: „Skladatelskou předností Karla Růžičky byla zejména harmonie, a to především její nepředvídatelné vedení, které vždy překvapilo a dobře skončilo. Jako skladatel melodik byl Karel Růžička také velmi hodnocen, avšak jako improvizátor melodik byl nedostižný.“

Je dobře, že nahrávka Garden Of Silence neupadla do zapomnění. Svojí kvalitou podtrhuje Růžičkovu skladatelskou, improvizační i hráčskou genialitu a v roce nedožitých osmdesátin představuje dojemnou codu k jeho dílu. Navíc slouží jako předzvěst dalších připomínek díla jednoho z nejvýznamnějších zdejších jazzmanů. Krom zmíněného záznamu koncertu Pocta Karlu Růžičkovi, chystaného k vydání na příští rok, připravuje Tomáš Sýkora provedení řady zřídka uváděných Růžičkových partitur.

Autor: